Nečisté volby nanečisto

Anotace: Vypovídají o něčem?

MF Dnes si mne ruce nad výsledkem projektu, jehož cílem bylo iniciovat na středních školách jakousi simulaci parlamentních voleb, na níž by si studenti a studentky procvičili volbu svých zástupců nanečisto. S drtivou převahou totiž „vyhrála“ TOP09 společně s ODS, zatímco „levice“ by se podle novinářů „ani nedostala do sněmovny“. Kauza rovněž zavdala další příležitost kopnout si – což je dnes v módě – do Jiřího Paroubka a po tisící zopakovat, jaký to není diktátor a papaláš, ačkoli tento fakt se na nás denně valí snad i z telefonního seznamu.

Nezabývejme se nyní otázkou relevance pravolevého rozdělení politického spektra. Co nám výsledek „voleb“ ukazuje? Podle některých novinářů asi to, že současné studentstvo je zcela precizně seznámeno s problematikou české ekonomiky a bez jakýchkoli pochybností bude odpovědně volit tak, aby zachránilo stát před bankrotem.

Nechme však mluvit spíše fakta, než dojmy. Současní mladí lidé – a přiznejme si to bez skrupulí – se spíše než o politiku zajímají o facebook, i-Pod a X-factor. Mnohdy jediný zdroj informací, který se jim dostane do rukou, je pravicový tisk, který je zdarma dodáván do gymnázií. Těžko si představit, že by studenti o přestávkách listovali Právem či dokonce Haló novinami. A podíváme-li se na obsah MF Dnes či Lidových novin, dostaneme velmi podobné schéma – jasné a černobílé vymezení dobra (rozumná a šetrná pravice) a zla (komunistická a rozhazovačná levice). Připočteme-li k tomu pár propagandistických videoklipů, které kolují na internetu, názor mladého člověka se stane skutečně „objektivním“.

Jak by asi studentské volby nanečisto dopadly v případě, že by se o aktuálních problémech nediskutovalo jednostranně? Jak je kupříkladu možné, že se může politická strana vyšvihnout jen pár týdnů po svém vzniku na pozici třetí nejsilnější strany v ČR, aniž by disponovala hlubší ideovou zakotveností či alespoň reprezentativní členskou základnou? Kdo ji platí? Komu její vznik prospívá? Kdo by se odvážil diskutovat se studenty o divoké privatizaci v 90. letech či zpochybňovat teorie o ekonomickém krachu, který údajně klepe na dveře?

Pokud by byly zdroje informací dodávané do škol názorově skutečně pestré, výsledky voleb by zřejmě dopadly jinak. Myšlení mladých lidí by možná bylo více komplexnější a hlubší. A možná má zde své slovo i fakt, že studenti a studentky střední školy za svůj život zatím nenesou až tak velkou odpovědnost. Zatím si volit TOP09 mohou dovolit.