Bhopal gas tragedy 1984

Anotace: Kde je zodpovědnost? Kde je spravedlnost? Chtějme vědět víc! Where is the responsibility? Where is justice? Let us know more!

Kahkashan has lived in Shobharam Ki Bawi(Bhopal). At the time of the accident she was 6 years old:

"My eyes still burn and a lot of bad eyesight. On my chest still hurts and burns. Sometimes I think it is better to die than to live full time with such pain. When it was excruciating pain, my mother reheat a brick and attach it to my back. Along with a light massage it for a while the pain subsided. Then my mom drove to the hospital with me. Every day, I received injections, and ate a handful of drugs. While I ate all the medicines, the pain was tolerable. When I stopped taking medication, the pain returned. Then one of my aunts told me about the Sambhavna Clinic. A doctor at the clinic advised me to go to massage therapy. I still must go for massages and fortunatelly most of the pain stopped. "

But it has already been 25 years since accident. Why so little people know about it? I´m sorry but this is no policy, this only is human factor, factor of humanity. Anyone interested in more of this, ask me! I like to say more! If this report is against the rules, please, contact me, I will delete immediately.
But I hope that is allright. Thank you!

More:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bhopal_disaster

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Kahkashan žije v Shobharam Ki Bawdi (Bhopal). V době havárie jí bylo 6 let:

“Oči mě pořád hodně pálí a špatně vidím. Na prsou mě pořád bolí a pálí. Někdy si myslím, že je lepší zemřít, než žít celou dobu s takovými bolestmi. Když už byla bolest nesnesitelná, maminka nahřála cihlu a přikládala mi ji na záda. Spolu s lehkou masáží to na chvíli bolest utišilo. Pak mě máma odvezla do nemocnice. Každý den jsem dostávala injekce a užívala plnou hrst léků. Dokud jsem užívala všechny ty léky, bolest byla snesitelná. Když jsem léky přestala brát, bolest se vrátila. Pak mi jedna z mých tet řekla o klinice Sambhavna. Lékař na této klinice mi doporučil chodit na masážní léčbu. Stále ještě docházím na masáže a většina bolestí ustala.”

Ale to už je 25 let od havárie. Proč tak málo lidí o tom ví? Omlouvám se, ale toto není politika, to je jen a pouze faktor malé lidskosti. Pokud chcete vědět více, zeptejte se! Rád vám řeknu více! Pokud tato zpráva je proti pravidlům, prosím, kontaktujte mě, smažu ji okamžitě.
Ale věřím, že je v pořádku. Děkuji vám!

Více na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%B3p%C3%A1lsk%C3%A1_katastrofa

--------------------------------------------------------

My nose feels smell of gas
my ears hear scream of victims
my head does not want to understand
their bodies live in pain
my eyes sees tears of children
my soul does not feel distance
everybody proclaims as right testimony to disaster
that is not creepy like Chernobyl
but Bhopal is the greatest industrial accident in the 20th century
a mainly no distance but humanism is the most important
let's think about it, please!

-------------------------------------------------------

Můj nos cítí zápach plynu
moje uši slyší křik obětí
moje hlava nechce pochopit
jejich těla žijí bolestech
mé oči vidí slzy dětí
má duše necítí vzdálenost
každý hlása pravé svědectví o katastrofě
že není strašná, jako Černobyl
ale Bhopal je největší průmyslová katastrofa 20. století
hlavně žádná vzdálenost, ale humanismus je nejdůležitější
pojďme přemýšlet o tom, prosím!