Češi jsou velmistři v „připosranosti“

Anotace: bodů netřeba, zařadil jsem to do úvah, abychom společně uvažovali.

Část rozhovoru s historikem MATĚJEM SPURNÝM v Respektu č. 31

Chystáte s několika kolegy vydání studie o časech normalizace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Proč se v 70 letech učitelé na filozofické fakultě nechali komunisty tak zlomit, zahnat do kateder a sklonit hlavy? Jak to, že to šlo u těchto vzdělaných a chytrých lidí tak snadno?

Téměř všichni přijali roli loajálních občanů, kteří nevybočují z daného celospolečenského koncenzu. Když jsme se s nimi bavili, nejčastěji to vysvětlovali tím, že byli přesvědčeni, že odchodem z vysokého školství by ztratili smysl svého života, že by opustili to, co budovali po mnoho let. Samozřejmě, mohli pořádat bytové semináře, ale ne každý došel ve svých představách tak daleko. Většina těchto lidí také měla pocit, že je potřeba, aby na fakultě zůstali, jinak celé české vzdělání půjde do háje. To ještě netušili, kolik zničujících komunistických kompromisů je čeká.

A jak prožívali to popření sebe samých? Zůstat na fakultě přece znamenalo i to, že člověk musel během prověrek veřejně prohlásit, že třeba okupaci v roce 1968 považuje za „bratrskou pomoc“? (zde) Museli podepsat např. Antichartu (zde).

Někteří to ponížení u prověrek považují za nejhorší moment života, jiní nad tím mávnou rukou s tím, že to po nich chtěli komunističtí kariéristé a nevzdělanci, vůči nimž člověk v takové situaci nemusí mít výčitky. A proč podepisovat prohlášení proti něčemu, jako byla Charta 77? Vždyť proti tomu manifestu nemohl rozumný člověk, ani když byl loajální vůči režimu, nic namítat. Podle mě to bylo skutečně tím, že po okupaci profesoři přistupovali na další a další komunistické kompromisy a s každým kompromisem bylo těžší další kompromis odmítnout. Nechali se zahnat do kouta – na výběr měli buďto emigraci, nebo kolaboraci. Vzepřít se i dnešnímu zlu nám stále schází občanská odvaha. (Více v Respektu č. 31 „Klid a pohoda jsou smrtící ideály“)

Tunelování českých bank v 90. letech bylo tak unikátním fenoménem, že se tento pojem ujal celosvětově. Vlivem nedostatečných zákonů a absenci systémových pojistek došlo ke zpronevěře miliard korun ve prospěch jednotlivců.

KORUPCE PO ČESKU - ZDE

Kresba: Pavel Reisenauer

____________________

A jak nás stát chrání před lichváři a exekutory?

Český statistický úřad uvádí, že například v roce 2010 spáchalo v Česku 1756 lidí sebevraždu. Čísla za letošní rok uvedená dosud nikde nejsou, avšak dá se prý očekávat, že budou mnohem vyšší. Například šéf středočeské záchranky Martin Houdek potvrdil, že skutečně dochází ke zvýšení počtu výjezdů k pokusům o sebevraždu. Oběsit se loni chtělo o třicet lidí víc než předloni, pokusů o otrávení přibylo o 241, je to významný nárůst. Zatímco ze zdravotnického hlediska nikdo nezkoumá, jaké byly důvody toho, proč se ti lidé rozhodli odejít ze světa, odpůrci způsobu exekucí v Česku tvrdí, že významná část sebevražd se dá směle připsat na vrub nátlaku exekutorů. (Zdroj: Parlamentní listy)