Kolaps euroamerické civilizace

Anotace: Nacházíme se na závěru cyklu transatlantické společnosti.

Dějiny se opakují v cyklech… uděláme s tím něco?

Dějiny se opakují a můj poslední, pravda laický výzkum, založený na studiu historie a na současných událostech Blízkého východu a Evropy, to dokazují. Původně jsem ani neměl záměr napsat tuto úvahu, ale nakonec jsem se rozhodl podílet se na osvětě a boji proti multikulturalismu, hrobníku naší civilizace a spouštěči zániku tohoto cyklu. Rozhodl jsem se toto napsat v reakci na své předchozí prorocké úvahy a v reakci na četbu knihy Toma Kratmana „Caliphate“, vydanou v roce 2008 (nyní legálně zadarmo ke stažení na jeho stránkách) a popisující triumf islámu nad evropskou společností během 21. století a evropskou islámskou společnost 22. století. Upozorňuji, že tato teoretická úvaha není nikterak krátká.

 

Co jsou cykly a co je cyklus společenského kolapsu?

Cyklus je kromě jiného definován jako uzavřený řetězec opakujících se událostí a mě se podařilo identifikovat cyklus společenských kolapsů a dokonce interval mezi těmito cykly, který je relativně rovnoměrný.

A co je cyklus společenského kolapsu? Cyklus vzestupu a pádu civilizace na jehož konci je hegelovská historická dialektika these a antithese vyvolávající synthesi. Historicky se mi podařilo identifikovat 5 společenských kolapsů s dlouhodobými (v trvání stovek let) a masivními důsledky. Tyto cykly na nichž uvedu příklad svých konstrukcí jsou:

1. pád civilizace povodí Indu (1900 př. n. l.)

2. zhroucení říší doby bronzové (1206 – 1150 př. n. l.)

3. pád perské říše (330 př. n. l.)

4. pád západořímské říše (476 n. l.)

5. pád abbasidského chalífátu (1258 n. l.) nebo počátek pádu Byzancie (1265 n. l.)

Co mají tyto cykly společného? Zaprvé, tvořil je významný vzestup a bolestivý pád mocné říše či říší. Zadruhé, interval mezi těmito cykly nebyl nikdy delší 825 let a nikdy kratší 775 let. A zatřetí, pád byl vždy kombinací úpadku společnosti, ekonomiky a nájezdu cizích – barbarských – národů. Teoreticky bych se mohl dostat s použitím rozpětí 800 let, až do roku 4300 př. n. l., kdy se zhroutila akkadská říše a první egyptská království, ale tak hluboko nechci zabíhat. Rozeberu stručně jednotlivé vzestupy a pády a následně jejich připodobení k současné situaci v Evropské unii a evropském společenství.

 

1. pád civilizace povodí Indu: Civilizace povodí Indu byla ve své době jednou z významných a bohatých civilizací jihovýchodní Asie, též byla známá jako harrapská kultura. Civilizace rozkládající se na území severovýchodního pomezí Pákistánu a Indie a táhnoucí se, až k indickému oceánu přes povodí poříčí Indu, bylo vysoce vyspělou kulturou asijských civilizací. Přítomno bylo vyspělé zemědělství se znalostí odlévání kovů. Přítomna byla urbanizace, existence opevněných citadel, vyspělého jazyku a jazykové struktury. Neznáme však přesný styl psaní, vůbec neznáme harrapská božstva a mnoho úseků kultury zůstalo historií navždy skryto. A kolem roku 1900 př. n. l. byla harrapská kultura vystavena nájezdům Árijců (indoevropské národy Iránu a střední Asie). Árijské národy dobyli povodí Indu, do základů zničili harrapskou kulturu a vybili města. Harrapská kultura sice přežívala dalších 600 let, ale už předtím byla v bolestivém úpadku završeném invazí Árijců. These harrapské kultury zde byla zničena antithesí árijských národů a vznikla synthesa nových říší a kolonizace povodí.

 

2. pád říší doby bronzové: Mezi lety 1206, až 1150 před našim letopočtem prožilo lidstvo pád nejmocnějších a nejbohatších kultur své doby bronzové – zhroucení mykénského království, chetitské říše, zánik nového království Egyptu, zhroucení obchodních cest a pokles již tak extrémně nízké vzdělanosti. V první fázi, všechna města mezi Pylem a Gazou byla zničena nájezdy mořských národů a po jejich zničení je už nikdo znova nedosídlil nebo jen občas. Do této doby se datuje i zničení Tróje a války Řeků. A jaké byly příčiny pádu kdysi mocných říší, které představovaly triumfální vzestup lidství na Blízkém východě i ve světě? Zaprvé, klimatické změny. Malá doba ledová způsobila v mnoha oblastech krach zemědělské produkce a hladomory. Zadruhé, někdy v tomto období došlo k výbuchu islandské sopky Hekla-3, kdy klimatické změny způsobené výbuchem sopky měly ekologické následky v podobě pádu egyptského království. A zatřetí, mocné říše se staly oběťmi invazí Dórů, mořských národů a Árijců v krutém sevření ze všech směrů. These starých říší byla zničena antithesí nájezdů a klimatických změn a vzešla z nich synthesa chetitsko-syrských států a nových egyptských říší.

 

3. pád perské říše: v červenci roku 330 př. n. l. zemřel Dáreos III., poslední velkokrál achaimenovského impéria. S jeho smrtí zahynulo, kdysi všemocné perské impérium a nastala vláda Alexandra III. Velikého, dobyvatele a krále v porovnání s Persií malého a zaostalého makedonského království, které krví a válkou sjednotilo řecké městské státy (kromě Sparty). Z vlád Kyra Velikého, Xerxes I. a dalších velkokrálů Persie vzešla obrovská říše založená na multikulturní a náboženské toleranci (např. osvobození Židů Peršany z babylonského zajetí). Vznikla říše rozpínající se od Pákistánu do Bulharska a ovládající i Egypt a kus arabského poloostrova. Persie byla monumentálním a bohatým státem s obchodními cestami do všech světových směrů. Pak, ale přišlo období úpadku, degradace perských vojenských sil, arogance posledních perských králů podceňujících vojenskou moc Řeků a období vnitřního politického úpadku v podobě soupeření perských místokrálů, které vyvrcholilo zavražděním velkokrále Dárea III. jeho místokrálem Bessem a kapitulací Persie do rukou Makedonie. Ale stejně rychle jako nastoupilo makedonské impérium a s ním helénská kultura, stejně rychle i padlo. Se (podle posledních výzkumů) zavražděním Alexandra Velikého se impérium rozpadlo na čtyři soupeřící diadochie a Kassander, jeden z Alexandrových věrných generálů, nakonec pohřbil naděje na přetrvání říše zavražděním Alexandrova syna, Alexandra IV. Zde se střetla these perského impéria s antithesí sjednocených řeckých městských států a vznikla synthesa helénské kultury přetrvávající do dnešních dob.

 

4. pád západořímské říše: počátek pádu se nachází v tzv. Krizi 3. století. Krize, která byla kombinací masivního ekonomického úpadku, zemědělských problémů, extrémní inflace a nástupu křesťanství, které podlomilo stávající společenské struktury. V mocné římské říši vládnoucí téměř celé Evropě došlo k zhroucení vnitřních struktur, vnitřních obchodních tras, došlo k povstání podmaněných kmenů, došlo k obrovskému nárůstu nepřirozeného křesťanství. Císař Aurelius sice porazí Vandaly, Peršany, Visigóty a další národy v průběhu 3. století a obnoví vojenskou moc říše, ale říše bude navždy poznamenána a už nikdy nedosáhne své slávy a moci oktaviánské a caesarovské–republikánské éry. V 4. století vítězí křesťanství a v 5. století se říše rozpadá na Východořímskou říši, která setrvá ještě tisíc let a Západořímskou říši, která se ocitne brzy na smrtelné posteli. Chaos, ekonomické zhroucení, výše zmíněná inflace, stěhování kmenů a obrovský vzestup pohanských evropských kmenů v boji s křesťanskou říši přivedli Řím k pádu přibližně v roce 476 n. l. These mocné římské říše a římské společnosti byla zničena antithesí křesťanství a barbarských národů a vznikla synthesa doby temna a vzniku feudální evropské společnosti.

 

5. pád abbasidského chalífátu: zlatý věk islámu počínající umayyadským chalífátem a končící abbasidským chalífátem představoval obrovský hospodářský, společenský, filosofický a intelektuální vzestup lidstva. Bagdád, první město, které nejenže dosáhlo miliónu obyvatel od doby Říma, ale dokonce i dvou miliónů obyvatel, město kultur a všech tří abrahámovských náboženství, se stalo srdcem abbasidského chalífátu a živoucí tepnou rozvoje lidské civilizace. Zlatý věk trval přibližně od roku 850 n. l. a skončil přesně v roce 1258 n. l. Během zlatého věku islámu byla zachráněna starořecká filosofie, vzniklo moderní lékařství, pokročila psychologie, byly položeny prazáklady psychiatrie, došlo k významné urbanizaci Blízkého východu a vzniku zemědělství schopného nasytit desítky miliónů lidí a ještě mít velké přebytky na obchod. V 12. století začíná pomalé sjednocení mongolských kmenů, po kterém přichází prudká expanze nové mongolské říše pod vedením Největšího chána (Čingischán). Čingischán a jeho potomci uchvacují většinu asijských států a pak táhnou na západ. Muslimská Zlatá horda táhne na sever, kde zničí ruské a kavkazské státy, vpadne do východní Evropy a vydrancuje ji. Na jihu Il chanát vedený nestoriánskými křesťany a pohanskými tengiri ve spojenectví s Franky vpadá do abbasidského chalífátu. Na začátku roku 1258 mongolská armáda za přispění uplacených islámských vezírů ničí Bagdád a fakticky ukončuje existenci abbasidského chalífátu. Islám se už nikdy nevzpamatuje z rány, kterou mu Mongolové zasadili a Mongolové tak pokládají základy toho co se nyní děje. These vyspělého abbasidského chalífátu byla zničena antithesí zaostalých mongolských nájezdníků a vnitřní zradou vezírů a vznikla z toho synthese chaosu a nástupu turecké říše, která později zničila říši byzantskou a pokoušela se dobýt Evropu.

 

Vlastní kritika teorie.

Protože nejsem nekritický blázen typu Danikena a spol., jsem ochoten zde napsat kritiku vlastní teorie a zkusit i na tuto kritiku odpovědět.

1. „Nehledáš naprosto přesné parametry, které budou pasovat výhradně k tvé teorii?! Lámeš to přes koleno,“ – svým způsobem ano. Snažím se najít sociální kolapsy v nichž je společným parametrem vpád cizí kultury a pak hledám další společné parametry (hospodářský a politický úpadek, klimatické změny atd.)

2. „Co britské, francouzské a španělské impérium? To podle tebe byly malé události nebo prostě nevyhovují tvojí teorii? Vždyť i tam byl střet kultur a ne jedné nebo dvou, ale desítek,“ – otázka pádu impérií v 19. a 20. století skutečně vypadá jako kámen úrazu mé teorie, zejména pak otázka pádu britského impéria. Je zde, ale právě podstatný rozdíl, že ve všech třech případech chybí hlavní kámen mé teorie => vpád odlišné kultury a národů na toto území. Španělské impérium padlo pod nátlakem španělských kolonistů vedených Simonem Bolívarem. Britské i francouzské impérium padlo z hospodářských důvodů a oproti výše jmenovaným pádům impérií (perské, makedonské, římské, abbasovské…), britská a francouzská vláda aktivně participovala na rozpadech vlastních impérií byť nadšení z toho nebyli – oni sami byli donuceni provést dekolonizaci, nepobídla je k tomu dejme tomu sovětská invaze do Egypta nebo čínská invaze do Indočíny či Indie. Tyto vnější faktory nebyly přítomny.

3. „Co pád byzantské říše? To přesně odpovídá tvé teorii, ale vymyká se to 800letému cyklu. Proto to neuvádíš?“ – pád byzantské říše je specifický tím, že dva specifické faktory vedoucí k jejímu pádu se naopak oba shodují se stanoveným časovým intervalem. Na vysoké hranici mého intervalu (871 let) je propuknutí justiniánského moru v roce 541, který zdecimoval populaci byzantské říše, umožnil nástup islámu a ochromil stávající východořímské struktury. Druhý krizový faktor je nástup Turků v roce 1265, 7 let po pádu Bagdádu a počátek osmansko – byzantských válek na jejichž konci byl pád Konstantinopole.

4. „Existuje snad někde nějaká paralela k téhle tvojí umělině?“ – ano, hospodářský cyklus kapitalismu je dokonalá paralela k mé verzi chronologického sociálního kolapsu. Tři základní úseky základní formy cyklu kapitalismu je růst (expanze perského a římského impéria), stagnace (vlády zkorumpovaných velkokrálů, krize v zemědělství a boj mezi římskými císaři a senátem) a krize (zhroucení impérií pod náporem odlišných kultur).

5. „Proč tohle všechno píšeš? Copak jiní autoři něco podobného nenapsali?“ – cyklus sociálního kolapsu nepochybně rozebírala obrovská řada politologů, ekonomů a sociologů. Určitě nejsem první a nebudu ani poslední, ale má revize teorie spočívá v určení 800letého intervalu mezi pády impérií a zařazení barbarské invaze jako hlavního zakončení úpadku impérií.

6. „Proč harrapská kultura? Copak její pád nějak ovlivnil svět?“ – tento argument proti mým příkladům je velice solidní a já sám mám problémy se s ním vyrovnat. Lze vznést protiargument, že nejsme schopni určit jak by se tato kultura rozvíjela nebýt vpádu Árijců, mohlo jít o zničení jihoasijského impéria v zárodku.

7. „Chlape a co SSSR? To bylo jako co? To nebyl kolaps?“ – vzestup a pád Sovětského svazu označuji za krátkodobý cyklus společenského kolapsu.

 

A nyní se dostáváme k 6. cyklu společenského kolapsu. Kolapsu evropské civilizace.

These upadající Evropské unie se zde střetne s antithesí panruských imperiálních zájmů, ale hlavně a především s nástupem nového islámského chalífátu a radikalizací muslimů a jejich komunit.

Evropská unie a velká část evropské společnosti nyní vykazují řadu aspektů a znaků předcházejících civilizačnímu kolapsu:

1. ekonomická krize, která není světová jak tvrdí někteří novináři, ale ryze transatlantická. Z krize jsme se stále nedostali a je nyní přiživována geopolitickými problémy. V roce 2008 vypukla největší finanční a hospodářská krize od Velké hospodářské krize a provázána s politickými problémy evropských států, stala se hrobníkem mnoha států (Island, Řecko, Španělsko, Itálie, Irsko…). Římská říše byla pro změnu zachvácena korupcí a extrémní inflací, nedostatkem odbytišť a zhroucením obchodních sítí, stejně jako extrémně masivním sociálním systémem.

2. špatná geopolitická orientace a chování. Evropská unie a transatlantická společnost nejsou, možná i v nějakém zvráceném zlém úmyslu, schopny pochopit kdo je přítel a kdo nepřítel. Muammar Kaddáfí, dlouholetý libyjský diktátor, bránil černým Libyjcům v emigraci do Itálie, Francie a dalších evropských států s odůvodněním, že „je nutné ochránit kulturu a náboženství Evropy“. Tedy jinak řečeno, říkal to co by měl říkat evropský politik. Ale evropští politici místo toho Kaddáfího svrhli a dodnes probíhá v Libyi občanská válka v jejímž důsledku emigrovali stovky tisíc lidí a většinou do Evropy! Syrský diktátor Bašár Assad, příslušník náboženské menšiny šiítských alávitů udržoval tvrdými praktikami náboženský smír v zemi – křesťané a židé byli chráněni před terorem sunnitských muslimů. To dnes neplatí, protože Západ se rozhodl Sýrii zničit. Na konci vlády Saddáma Hussajna žilo v Iráku přes 1 milión křesťanů. Dnes jich je 50 tisíc, většina byla zabita nebo vyhnána za hranice terorem sunnitských rebelů. Hussajn, ač sám sunnita, udržoval taky náboženský smír autoritativním režimem. Byl svržen a tisícileté irácké křesťanské komunity zničeny islamisty utrženými z řetězů. Po pádu Mubaraka v Egyptě se k moci v demokratických volbách dostal terorista a islámský radikál Muhammad Mursí. Během jeho vlády Muslimské bratrstvo rozpoutalo teror proti koptským křesťanům, drancovalo a vraždilo. Sám Mursí se aktivně zúčastnil shromáždění imámů, kde byla vyhlášena výzva k zabíjení stoupenců egyptské opozice a presidenta Assada. Poté byl svržen a svržení tohoto islamistického teroristického presidenta bylo odsouzeno Američany, ale Egypt byl ochráněn před islámskou diktaturou. A tak bych mohl pokračovat. Podobně se chovala Římská říše – místo dosazení vlivných galských náčelníků do senátu a získání stoupenců mimo své území, udržovali svou vládu pevným terorem ve prospěch římského pohanství a tahali do své země etnické menšiny. Pak přišli Vizigóti, Ostrogóti a Vandalové a zvandalizovali Řím. Významnou slabinou pro evropskou společnost je nyní to, že je v novém konfliktu s Ruskou federací – jediným státem, který dokázal nejen účinně porazit islámské teroristy, ale začlenit islámské komunity do svých struktur a získat si podporu muslimů. Nejsem zastánce Putina, ale ukažte mi jiného státníka, který rozbombarduje nějaký stát do základů (Čečensko v roce 1999) a za deset let pro tohoto státníka bojující celé bataliony mužů z rozbombardovaného státu (Gruzie, 2008. Ukrajina, 2014).

3. klimatické změny, zejména vulkanická situace na Islandu. Vulkány na Islandu představují riziko pro naši vysoce vyspělou, sofistikovanou a ještě víc křehčí společnost – bezprostředním důsledkem může být tsunami, škody v Západní Evropě, nárazový skleníkový efekt vedoucí k drastickému poklesu teplot a zhroucení zemědělské výroby.

4. ústup od původních tradic a kultury a nástup multikulturalismu. Vnitřní shnilost katolické církve vedla k nástupu protestantství, nesmyslné a krvavé války mezi protestanty a katolíky k nástupu sekularismu, humanismu a racionalismu a tyto myšlenkové proudy k úpadku národních a kulturních tradic, byť já sám jsem racionální sekulární humanista. Ústup tradic, tradičních struktur, vnitřní zkorumpovanost – to vše měla společné řada hroutících se říší. Podobně od své kultury ustoupila díky křesťanství římská říše a podobně velice tolerantním byl abbasovský chalífát.

5. časový horizont – od pádu abbasovského chalífátu, konce posledního velkého cyklu společenského kolapsu, do dnešního dne uplynulo 756 let. Aritmetický průměr nesmlouvavé matematiky říká, že kolaps by mohl nastat někdy kolem roku 2047 (průměr mezi určenými cykly je 789,5 let).

6. nájezd cizinců. "Jednoho dne milióny mužů opustí jižní polokouli a odejdou na sever. Ale neodejdou jako přátelé, odejdou jako dobyvatelé. A dobíjí to tam se svými syny. Dělohy našich žen nám zajistí vítězství," – 2. alžírský president a diktátor, Houari Boumedinne, 1974, OSN. Nyní trochu statistik a čísel. Ve Švédsku je 1.33 miliónu imigrantů a z nich 64% ze zemí mimo EU, jde o 14.3% populace. V roce 2013 švédská domorodá populace narostla o 88,971 osob. Počet imigrantů o 115,845 osob. Z nábožensko-kulturního hlediska, ve Švédsku bylo k roku 2009 106 tisíc muslimů. Ministerstvo zahraničí USA odhaduje počet muslimů ve Švédsku na skoro půl miliónu.

V Norsku je v současnosti (2012) 547 tisíc registrovaných imigrantů, celkový odhad 759 tisíc osob – v roce 1992 jich bylo 183 tisíc Imigranti tvoří 15% celkové norské populace. Z osmi největších národnostních skupin jen čtyři jsou evropské a dvě jsou ortodoxně islámské. Z největších skupin pochází mimo Evropu více než 111 tisíc emigrantů.

Labouristická vláda Velké Británie v 90. letech a na počátku 21. století umožnila příchod více než 100 tisíce Somálců prchajících před občanskou válkou. Ve Velké Británii žije 7.5 miliónu imigrantů a jejich potomků. V roce 2013 emigrovalo do Velké Británie více než 500 tisíc osob, zatímco 300 tisíc emigrovalo ze země (většinou domorodé obyvatelstvo). Největší skupiny přistěhovalců jsou z Indie, Pákistánu, Somálska a Filipín. Imigrace už se projevuje, např. vraždami britských vojáků a veřejnou podporou Islámského státu.

Nebudu vypisovat další státy (Německo s největším počtem Turků mimo Turecko, s tureckými a islámskými školami nebo Francie, která ztrácí svou republikánskou a sekulární historii ve prospěch miliónů imigrantů), ale tito imigranti se dnes stávají pátou kolonou Islámského státu. Tak jako se barbaři žijící v Římě stali pátou kolonou severských kmenů. Tak jako se úplatní místokrálové Persie stali hrobníky perské říše. Tak jako se úplatní vezíři stali hrobníky abbásovského chalífátu. K nim by se snad dali ještě přirovnat taky stoupenci multikulturalismu.

Islámský stát na území Sýrie a Iráku, který je svému obyvatelstvu schopen zajistit potravinové zásobování (dokonce údajně kvalitněji než původní irácký stát), představuje první stát ryze vytvořený teroristy. Ano, i dříve se teroristé někde chopili moci, ale chopili se moci v existujícím státě (Taliban v Afghánistánu, Pol Pot v Kambodže…), nezaložili svůj vlastní. Toto je historicky naprosto unikátní situaci vymykající se dosavadnímu myšlení. Islámský stát má ve všem navrch – disponuje zfanatizovanou armádou připravenou díky podzemním tunelům a promísení s populací na letecké bombardování. Armádu vycvičenou z iráckých a syrských bojů, rekrutovanou z evropských fanatiků. Armádu jejíž evropští džihádisté se pak vrátí do Evropy a vytvoří rozsáhlou strukturovanou teroristickou síť s níž zničit zevnitř Evropu a Transatlantickou společnost.

Co tedy dělat, abychom dokázali ukončit tento historický cyklus?

1. Podpořit Assada a Irán dle motta nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Sunnitsko-šiítský konflikt umožní Evropě se vzpamatovat a udržet islamisty ve vraždění mezi sebou.

2. Uzavřít ÚPLNĚ hranice Evropy pro osoby z islámských zemí a zavést striktní imigrační politiku pro ostatní státy.

3. Zavrhnout multikulturalismus a propagandu multikulturalismu ve školách.

4. Ukončit fungování islámských církví v Evropě a počet mešit regulovat na minimum, strhnout všechny minarety.

5. Obětovat Ukrajinu Rusům a neválčit na dvou frontách. Sankce jsou neúspěšné, obcházené a iracionální. Nebratříčkovat se s Rusi, ale připravit, že na spolupráci s nimi pokud islamisté vyhlásí otevřený džihád proti Evropě.

6. Všechny osoby bojující na straně islamistů v Sýrii a Iráku označit za velezrádce a odsoudit k doživotnímu vězení v případě návratu do Evropy. Všechny osoby – neplacení dobrovolníci – bojující v Sýrii a Iráku proti islamistům (např. na straně Kurdů, Assada nebo bagdádské vlády), označit za veterány a zajistit jim sociální výsady.

7. Svrhnout vládu novoosmanského sultána Erdogana v Turecku skrze vojenskou a finanční pomoc sekulárním Turkům a turecké opozici. Osvobodit sever Kypru od turecké okupace a zajistit návrat Istanbulu do Evropy jako evropského křesťanského města Konstantinopole.

8. Sesadit islámskou vládu na Kosovu, vrátit Kosovo Srbsku, vyhnat muslimy z Bosny a Hercegoviny a toto území rozdělit mezi katolické Chorvatsko a pravoslavné Srbsko.

Myslíte si, že to jsou tvrdé kroky? A jak tvrdě asi budou s námi muslimové zacházet, až ustanoví chalífát v Evropě?!

 

Na závěr předkládám tři synthesi, které by mohli vzejít z ignorace tohoto nebezpečí:

1. Triumf islámu => islámské armády a džihádisté rozloží evropskou společnost a postupně, zejména ve Francii a Německu nainstalují islámské vlády, zatímco domorodá populace postupně vyhyne.

2. Vítězství Evropanů v boji s islámem => Islám a Evropa se střetnou, ale nikoliv preventivně jak by Evropa mohla učinit, ale v přímém a tvrdém boji. Na jeho konci bude genocida muslimů a změna Evropy v kontinentální fašistický a konservativní režim, který přejde z humanistického multikulti extrému do antihumanistického panevropského nacionalistického extrému.

3. Vzájemné zničení => Islám a Evropa se střetnou, ale technicky vyspělejší Evropy a početnější a fanatičtější muslimové se navzájem zničí. Z Evropy i Blízkého východu vznikne dlouhodobé (v řádu generací) bojiště občanských válek, nepokojů a násilností s lokálními pevnými režimy.

 

Tak… to je asi vše co jsem chtěl napsat. A jestli se i toto vyplní, nechám si za věštění platit. Rozhodně už nyní jsem lepší věštec než ti v televizi. A na závěr... kdyby mi před pěti šesti lety někdo řekl něco takového - kolaps transatlantické společnosti, islámský chalífát - asi bych si pomyslel, že se zbláznil. Proto mi z knihy Toma Kratmana běhá mráz po zádech stejně jako z písničky Europe od skupiny Globus... tam se taky doslechnete o nástupu nového chalífátu a ta písnička je pár let stará.

 

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Syrian_Civil_War

http://en.wikipedia.org/wiki/Immigration_to_Europe

http://en.wikipedia.org/wiki/Societal_collapse

http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/351255-islamiste-zverejnili-video-kamenovani-zeny-kvuli-nevere.html