Jsi fašista! A co to vlastně znamená?

Jsi fašista! A co to vlastně znamená?

Termín „fašismus“ v poslední době nahradil slovo „komunismus“. V čem? V roli basebalové pálky. Donedávna bylo označení „komunista“ velmi urážlivé a odsunovalo politického soupeře na okraj scény, do horší společnosti. Tento antikomunistický přístup však zcela zmizel, neboť se ukázalo, resp. potvrdilo, že komunismus je nedílnou součástí české duše a máme jej vlastně rádi.

Pokud chce někdo nálepkovat a ostouzet dnes, použije spíše slovo „fašista“. Za fašistickou je někdy pokládána strana Tomia Okamury. Prezident Miloš Zeman pak jako fašisty nálepkuje jednotlivce, kteří proti němu vystupují na náměstích nebo házejí květiny s prezidentskou stuhou do odpadkových košů. A za fašistu je některými publicisty označován také současný americký prezident.

Čím se však fašismus skutečně vyznačuje? Zde jsou jeho základní znaky:

Aktivistický politický styl

Aktivistický politický styl v žádném případě neznamená veřejně prezentovat nějaké politické stanovisko či nad politikou přemýšlet. Říkat své politické názory nebo se politicky angažovat, např. i v místním spolku, klubu není nic špatného. Je to naopak žádoucí.


Avšak aktivistickým stylem se při vysvětlování fašistické ideologie míní snaha skrze politiku napravit společnost a odstranit z ní domnělé zlo.


Proto fašisté tvrdili, že zastupitelská demokracie není schopna společnost před zlem uchránit, a je tak nutné instituce zastupitelské demokracie (tj. zejména parlament, politické strany, svobodné volby, svobodu projevu atd.) odstranit a nahradit něčím lepším, tedy právě fašismem (komunisté pak svoji alternativu vůči zastupitelské demokracii nazývali lidovou demokracií či také demokratickým centralismem).
V podobném smyslu se dnes mluví o demokracii přímé a s ní spojeném referendu jako nástroji, díky němuž se údajně dá společnost řídit lépe, díky němuž se prý dospěje ke kvalitním rozhodnutím a díky němuž se do veřejných funkcí dostanou ti správní a hlavně neúplatní lidé.

„Slušní“ lidé a jejich nepřátelé

Výše nastíněná snaha napravit společnost i jednotlivce skrze politiku je klíčovým prvkem fašismu. Fašisté proto sami sebe stavěli do role jakýchsi zachránců světa, kteří zajistí bezpečnost, spásu a především odstraní veškerý plevel, resp. spíše to, co fašisté za plevel označovali. Zbude tak jen krásná, sterilní zahrada bez jakýchkoliv kazů.
Za onen škodlivý plevel byli v počátcích fašismu označování bolševici, Židé, komunisté, dekadentní umělci atd. Dnes jsou obecnými nepřáteli hlavně uprchlíci a intelektuálové (viz pohrdlivé řeči o pražské kavárně a sluníčkářích).
Typickým znakem fašisty je proto odvolávání se na „lidový zájem“. Velitel koncentračního tábora v Osvětimi o sobě otevřeně tvrdil, že není zlý, neboť masové vraždění provádí v zájmu německého lidu. Sám sebe tak pasoval do role oběti, která musí „zatnout zuby“ a vydržet, aby ostatní v budoucnu mohli krásně žít.
Dnes se však namísto poněkud zprofanovaného a příliš knižního slova „lid“ používá hovorovější a zemitější slovo „lidi“.
„Lidi to chtěj“, „lidi to vidí“, to je typický slovník politického aktivisty a vášnivého korektora společnosti, kterým obhajuje všechny své politické postoje a kroky.

Teatrální styl politiky

Veřejná vystoupení Benita Mussoliniho nebo Adolfa Hitlera byla plná křiku, dramatických gest a zuřivě nepřátelských výrazů. Fašisté i nacisté si libovali v uniformách, ve vojenských pochodech, ve veřejném pálení knih, v masových či velmi dramatických shromážděních, v kultu síly, ve všeobecné kázni, jednotě a podřízení se kolektivu.
Hitler i Mussolini prostřednictvím svého charismatu, hereckými a zejména sebejistými výkony uměli velmi dobře pracovat s davem. Vládli stylem pouličních řečníků, kteří rétorickými schopnostmi posluchače dokonale přesvědčili o své pravdě. Důležitá tedy byla forma jejich vystupování, nikoliv obsah.

Síla lidské vůle

Tento znak fašismu je úzce spojen s prvním. Míní se jím přesvědčení, dle něhož je v lidských silách, resp. v silách politického systému vytvořit ideální společnost, v níž se nebudou dít žádné nepravosti, v níž nebudou nehody, nenávist, v níž se nebude krást a v níž nárok každého bude náležitě uspokojen.
Fašista věří, že člověk je schopen dokonale rozpoznat realitu a najít to nejlepší a jediné správné celospolečenské řešení, které nejen zajistí všeobecné blaho, ale které je navíc levné a odborně na výši.
Fašista si proto osobuje mluvit jménem celé společnosti, neboť jeho řešení je jediné možné. Ty, kteří se tomuto dokonalému řešení protiví, je pak, samozřejmě v zájmu lidu, nutné zakázat, vykázat, zničit, odstranit.

Soběstačnost

Nedílným znakem fašistického myšlení je sobecké uplatňování vlastní politiky bez ohledu na jiné jednotlivce i jiné státy, bez ohledu na mezinárodní závazky. Fašista se vyznačuje odporem k mezinárodním nebo nadnárodním institucím a intenzivně proti nim vystupuje.
Nechce se podřizovat právu či mezinárodnímu pořádku ani dosavadním smlouvám.
Jediným správným způsobem politického uvažování je výhradní podřízení se fašistickému politickému vůdci.

Je možné příslušné znaky přiřadit k současné politice či jejím jednotlivým protagonistům? Naštěstí všechny najednou (snad?) nesplňuje žádný ze současných významných politických lídrů. Proč naštěstí? Mějme totiž na paměti, že fašistická snaha nastolit pořádek skončila přesně opačně, tedy naprostým chaosem.

Autor Racek, 07.12.2018
Přečteno 587x
Tipy 3
Poslední tipující: ewon
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

pokračování: jde v něm o to, že každý politický program se rozdělí do dvou os. 1) autoritářský styl 2) míra svobodnosti trhů, pro sociálnost. Nemám v tom úplně jasno. Ale z tohoto pohledu např. Hitler není "pravicový" jak se běžně říká, ale silně autoritativní.
Další věc, která věci zesložiťuje je dynamika, neboli vývoj. Politický systém má určitou statickou definici, nicméně právě jeho vývoj v čase hraje roli. Je hezké odsoudit "komunismus". Ale je něco jiného být komunistou za druhé války v odboji. Něco jiného komunistou v padesátých letech. A určitě něco jiného být komunistou v Rusku, či spíše Sovětském svazu. A zas něco jiného být komunistou v USA.

11.12.2018 10:23:54 | ewon

Fašismus ani nacismus nelze označit jako pravicové režimy. Mluvit o fašistovi jako krajním pravičákovi, to je spíše taková komunistická propaganda. Jsou to, jak uvádíš, především režimy nedemokratické.
Ostatně slovo nacismus znamená právě zkratku slov nacionální socialismus (komunisté právě z tohoto důvodu toto sousloví záměrně nechtěli vzít na vědomí, a proto i Hitlera nepřesně označovali za fašistu).
Také Mussolini byl původně socialista. Socialistické aspekty fašismu i nacismu nejlépe vystihuje to, že byly zaměřeny proti tradičním elitám a mluvily/zastávaly se širokých mas (dělníků). Ke znárodňování se sice tyto režimy nedostaly, ale pokud by trvaly déle, možná by k němu došlo.
Ke komunismu: ano, i tyto režimy se vyvíjely různě a v různých zemích. Režimy v Československu či NDR byly např. mnohem tvrdší než v Maďarsku/Polsku. Ve většině zemí pak komunistické režimy postupně měkly. Nelze tak třeba co do míry pronásledování a vynucování si souhlasu obyvatelstva srovnávat Československo padesátých let a Československo osmdesátých let.

11.12.2018 19:14:30 | Racek

Mussolini, ostatně jako většina pozdějších diktátorů, byl rozjívený spratek a dareba. Článků, studií a rešerší na toto téma, je hafo. Předkládám čerstvý článek, poměrně přesný:
https://eurozpravy.cz/magazin/196581-nezname-stranky-ze-zivota-mussoliniho-italsky-diktator-obdivoval-jana-husa-a-ziskal-rad-bileho-lva/
Znárodňovat faš.Itálie a nac.Německo nic nemuselo. Nejdříve je podporovali silné trusty /bylo to pro ně výhodné/ a pak po ovládnutí země, ukradli co se dalo, jen nedosáhli na deponované materie ve Swissu.
Oba státy byly genocidní. Itálie v tehdejší Habeši, postudujte.
--
Jediné štěstí pro současné tuzemsko je, že komunismus je tady živě mrtvý. Znárodňovat v CZ není prakticky co. I v českých firmách mají chytří majitelé minoritního cizince. A komunismus bez ukradeného /viz Jižní Amerika/ prostě nemůže fungovat. Proto je EU pro CZ ve své podstatě přínos.
--
Abych téma odlehčil. Jeden můj profesor dal při výkladu (rodinného) práva hlášku: "Malé násilí, ještě není fašizmus".

11.12.2018 22:40:09 | Lesan

Ano, každé násilí nemusí být nutně fašismus, fašismus má ty znaky, které uvádím v článku.

Fašismus ani nacismus neznárodňovaly, ani o to neměly snahu, pouze uvádím, že ve svých myšlenkách se zastávaly zájmů dělníků a možná (byť je to spekulace) by, pokud by zůstaly u moci, ke znárodnění přistoupily.

Srovnávat genocidu v Habeši a genocidu nacistickou není úplně přiměřené. Italský postup v Habeši byla dobyvačná a mocenská válka, kterou předtím i potom vedla řada zemí. Nacistický postup vytvořit eugenicky vyšší rasu a jakési vědecké vyhlazování lidí v zájmu vyšších cílů představovalo kvalitativně odlišnou kategorii.

"Mussolini byl rozjívený spratek a dareba". Na toto pozor. Sice to říkám až nyní, ale každou debatu o fašismu/nacismu bychom měli začít jedním prostým konstatováním: jak Mussolini, tak Hitler byli do tamních parlamentů zvoleni v regulérních a férových volbách. Tudíž vyhráli u lidí. Pokud byl třeba i Hitler jenom blázen a závislák na pervitinu, jak se často tvrdí, jaktože jej volilo cca 16 mil. Němců a věřili mu až do samého konce? Fašismus ani nacismus tedy nelze odmítnout s tím, že se údajně jedná o ideologie pouze pro darebáky nebo šílence a slušný člověk s nimi nemá nic společného. Tak snadné to bohužel není. Tyto dvě idologie jsou v každém z nás.

12.12.2018 18:41:55 | Racek

Já sám nemám příliš jasně definovaný fašismus. Na druhé straně jsem o tom v poslední době dost četl. Tedy myslím tím, srovnávání současnosti s Německem řekněme 30. let.
Pokud se to pokusím nahlédnout z pohledu historie: Itálie, Španělsko, Německo. Podle mě dost rozdílný průběh fašismů. Franco se tuším udržel u moci do 70. let.
Myslím, že není od věci charakterizovat situaci slovně, jak to děláš ty. Z mého pohledu byl zajímavý poněkud matematičtější přístup kompasu:
https://www.politicalcompass.org/test

11.12.2018 10:18:26 | ewon

Díky za komentář i odkaz na dané www stránky (neznal jsem je).
K těm fašismům. Itálie a Německo se liší zejména v tom, že nacismus (německá verze fašismu) byl založen na nadřazenosti nordické rasy. V italském fašismu rasový nebo antisemitský prvek téměř zcela chybí a Židé v Itálii byli pronásledováni až po německé okupaci části Itálie (viz film Život je krásný s Robertem Benignim).
Naproti tomu pro nacismus (sám Hitler výraz fašismus příliš nepoužíval a hovořil právě o nacionálním socialismu) je rasový prvek alfou a omegou.
Francův režim ve Španělsku pak vykazoval prvky fašismu pouze na počátku (Hitler se s Francem setkal jednou a prý pak řekl, že by si nechal raději vrtat všechny zuby než hovor s Francem absolvovat znovu). Tím však Franca nehájím. Jeho režim byla vojenská diktatura založená na odporu proti demokracii, prosazovala silný katolicismus, avšak moc předala v klidu (na rozdíl právě od italského a německého případu).

11.12.2018 19:04:03 | Racek

já jaksi selhávám na neznalostech (historie). Ale z hlediska "lidové představy" je pro mě nacismus a fašismus stejný. Ale reálně jsou spíš dost odlišné. Ta hlavní podobnost je spíš v tom, že Itálie byla s Německem v paktu (takže to byl stejný nepřítel). (podobná logika se pravda neuplatňuje na Japonsko), nicméně postup Japonska v Číně by patrně byl srovnatelný s Německem v SSSR. Ale to jsem ani nechtěl řešit. Rozdíly jsou v historii a v představách o historii...
Může se to dál řešit co a jak to vypadá. Problém je prostě v postupu, kdy pro nějaké "vyšší blaho" odstraňujeme liberální demokracii. Já jsem v tomhle asi moc ovlivňenej blistama. Ono je to na delší diskuzi a nemám v tom úplně jasno sám. Právě je důležité pojmy vyjasňovat. Dneska nemusí jít o nějakou promyšlenou manipulaci (ta se dělala stále), dnes stačí nepokrytě lhát. Spoustě lidí to projde. A dokonce jsou populární.

11.12.2018 21:57:09 | ewon

Je to tak. Autoritativní režimy jsou založeny na manipulaci a snaze prostř. jednoduchých řešení, resp. řečmi o nutnosti vymést Augiášův chlév a odstranit údajně všudypřítomnou korupci, ovládat veřejné mínění a zanést do společnosti nenávist vůči údajným viníkům. A to je cesta do pekel.
Jinak rozdíl mezi italským fašismem a německým nacismem je (kromě onoho rasového prvku chybějícího v Itálii) i v tom, že nacismu se lépe podařilo ovládnout německou společnost. Naproti tomu v Itálii zůstal silný vliv katolické církve, u moci také zůstal i italský král. Navíc fašisté narazili na to, na co každý vládce v moderní Itálii a sice problém dvou Itálií, tedy bohatého severu a chudého jihu. Na jihu Itálie se fašisté nikdy pořádně k moci nedostali, byl zde jen jakýsi kult Mussoliniho, ale rozhodný vliv si tu ponechali rodinné klany. Tedy i v tomto byl fašistický režim v Itálii mnohem slabší než jeho německý "kolega".

12.12.2018 18:30:11 | Racek

"Tento antikomunistický přístup však zcela zmizel, neboť se ukázalo, resp. potvrdilo, že komunismus je nedílnou součástí české duše a máme jej vlastně rádi."
Pokud se podíváte na českou duši prizmatem zkušeností zpoza Atlantiku, uvidíte bezbřehou lenost a celý vějíř škaredostí. Lidiček, co celoživotně čekají na spásu shůry. Bez nápadu, bez drive na cokoli ale dost čiperných čekat celý den na slevy. Právě sociál komunizmus (co to vlastně je?) způsobil devastaci a odliv inteligence. Těch pár, co zůstalo, se zajistilo pro sebe. Proto v politice není žádná uznávaná a uctívaná bezúhonná hlava. Čekat, že hejno tupců bude volit progresi, je pošetilé. Naprosto pregnantně o tom zpíval K.K.

08.12.2018 11:06:21 | Lesan

Děkuji za čtení a komentář. Souhlasím s Vámi, možná bych však trochu polemizoval s tím, zda odliv mozků způsobil až sám komunismus. K tvrzení, že komunismus máme rádi, mě přiměla tato fakta: KSČ jako samostatná strana ve volbách poprvé kandidovala v r. 1925 a tyto volby v Čechách a na Moravě vyhrála. Po r. 1945 se pak téměř nikdo, ani většina umělců, ani vědců, ani jiných známých osobností proti komunistickému převzetí moci nepostavila, naopak většina KSČ podporovala. Proto se domnívám, že tato komunistická ideologie české nátuře už od počátku vyhovovala, a to zejména díky ateismu, absenci národní šlechty a silnému průmyslu, tedy i silné kovorolnické vrstvě, tedy mixu faktorů pro české země od 19. stol typických.

08.12.2018 13:39:33 | Racek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí