Letná

Anotace: aneb lidi versus lepšolidi

Proběhla velká demonstrace na Letné.
Kromě různých paušálních označení, která demonstrující dostali (vedle obligátního „aktivisté“ či sluníčkáři, se objevují výrazy jako lepšolidi, lepšochvilkaři, demoblokaři či výrazy zneuznaní a frustrovaní, které použil bývalý prezident Václav Klaus), bylo nejčastějším argumentem proti demonstrantům to, že nerespektují výsledky voleb.
V souvislosti s námitkou o nerespektování voleb je však nutné si položit otázku, zda se demokracie skutečně realizuje pouze tím, že se v ní pravidelně konají volby.
Lze souhlasit, že primárním účelem demokratického vládnutí je obměna politiků právě prostřednictvím voleb. Volby jsou tedy prvotním znakem demokratického vládnutí, a pokud jsou pravidelné, férové, nezmanipulované, nikomu není bezdůvodně bráněno v účasti, představuje tento prvek tu nejpodstatnější část demokracie.
Co když si však občané zvolí politického lídra, který následně během svého volebního období principy demokratického vládnutí nedodržuje? A co se takovými principy rozumí? Pouze dodržování ústavy nebo třeba i to, že politik ve vysoké funkci nesmí ovládat média či velké firmy?
Může demokraticky zvolený vůdce nedemokraticky vládnout? Jsou z tohoto pohledu demokraciemi Rusko, Ukrajina nebo třeba Venezuela? Tyto státy volby pořádají, nicméně následně je v praxi těchto režimů omezována činnost opozice či narušována svoboda projevu.
K šikanování opozičních stran v ČR nedochází, názorová otevřenost není nijak limitována.
Problémem současného vládnutí v ČR je tedy „pouze“ antipolitická rétorika vládnoucího uskupení, zdůrazňování odbornosti v politickém rozhodování (ve skutečnosti však teze o odbornících znamená, že za výlučně správné a přípustné se považuje jen to řešení, které onen „odborník“ navrhne), případně zpochybňování institutů zastupitelské demokracie (např. Senátu), a to dokonce z úst prezidenta republiky.
Je zde tak zatím přítomno jen potencionální, slovní podhoubí pro případný nástup režimu, který teoreticky může svobodu a otevřenost společnosti v budoucnu určitým způsobem omezit.
Bohužel debata v tomto směru se nevede. Jednodušší je označit člověka s jiným názorem za nepřítele toho údajně správného kolektivu. Je přece mnohem pohodlnější tyto nepřátele vytvářet a skupinově ostouzet než se otravovat s politickou argumentací….