O odvolání ministra

O odvolání ministra

Anotace: aneb kdo jinému jámu kopá....

Současná česká vláda se momentálně potácí v půtkách okolo ministra kultury. Sledujeme váhání, přešlapování, odkládání, svádění odpovědnosti jeden na druhého.

Na této pseudokrizi se však mimo jiné velmi dobře ukazuje i problematičnost hesel o tom, že „bude líp“ nebo o tom, že politik neblábolí, ale maká. Jsou to totiž hesla nic neříkající a neopírají se o žádný pevný politický program. Politik uplatňující na začátku své cesty k moci podobné demagogické fráze je pak v konkrétním sporu nepředvídatelný a neseriózní. Takovému politikovi totiž nejde o dopředu garantovaný program (ten nemá) ani mu nejde o veřejný zájem, ale výhradně o jeho mocenskou pozici a jeho zájem soukromý.

V Česku je dlouhodobě standardní politikou a standardními stranami programově opovrhováno. Tento jev, ať již vědomě či nikoliv, pro sebe využil také Andrej Babiš. Česká voličská mentalita, která pluralitnímu politickému stranictví nikdy nedůvěřovala a naopak vždy měla tendenci spoléhat se na silné a jednotící vůdce, Babišovi velmi pomohla.

Právě proto jsme dnes svědky zmateného vývoje, kdy jsou dlouhodobě naprosto nejasné základní otázky. Tedy, kdo je opozice a kdo není, a v čem se jednotlivé sněmovní strany názorově liší a jaké mají názory na správu věcí veřejných.

Pro voliče dřívější a jasné dělení mezi pravicí a levicí, v němž nešlo o debatu nad systémem, ale nad tím, kam zemi efektivně a racionálně posunout, zcela vymizelo, resp. je ostouzeno.

Politický systém se dnes vyčerpává nesmyslnými debatami o referendu, přímé volbě starostů nebo, jak je tomu nyní, odvoláním nedůležitého ministra. Výsledkem je politika myšlenkově vyprázdněná, plná nejasných vizí, kdy premiér před hlavou státu prohlašuje, že chce republiku dostat tam, kde byla v době Masarykově. Jak přitom tato Masarykova republika skončila, je obecně známo.

Hlavní nebezpečí celé této nesrozumitelnosti ale spočívá v jiné věci. Problém není v samotném Andreji Babišovi, ale v tom, kdo přijde po něm.

Voliči znechucení věčnými půtkami politiků (ponechme stranou, že za své znechucení si mohou sami, neboť většinově volili právě Babiše) totiž nakonec uvěří dovednému pouličnímu řečníkovi, který dosavadní partajní dohadování označí za prohnilé, zkorumpované a hlavně jsoucí v rozporu s lidovým zájmem. To samé se ostatně ve dvacátých a třicátých letech minulého století postupně odehrálo v Polsku, Maďarsku, Německu, Portugalsku, Španělsku a v letech 1945 – 1948 u nás.

Také dnes proto nakonec mohou zabrat sliby o opětovném nastolení pořádku, ve kterém žádné hádky už nebudou a naopak všichni budou mít povinně jeden názor. Věřme, že režim s pracovními tábory zaveden nebude, ale režim, kde média smí pouze podporovat vládu, kde bude na pracovišti i jinde preferován člověk se „správným“ politickým stanoviskem nebo kde spory nebudou rozhodovat zcela nestranné správní orgány ani nestranné soudy, k moci přijít může.

Naráz tedy ti, co chtěli makat, upadnou v zapomnění, popřípadě také skončí mezi opovrhovanými a možná budou i rádi, že je noví vůdci budou pouze pomlouvat a nepřivolají na ně trest horší. Andrej Babiš tak sám spadne do jámy, kterou cca před šesti lety začal kopat.

No a Tomio Okamura včera v České televizi opětovně hovořil o tom, že je potřeba v zájmu českých občanů nastolit konečně STABILITU, po které on už dlouho marně volá a která údajně všem zajistí tolik kýžené štěstí…..
Autor Racek, 16.07.2019
Přečteno 331x
Tipy 4
Poslední tipující: Frr, ewon
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tvůj příspěvek Racku /nechechtavý/ je schopnou a kultivovanou artikulací
nástinu "jádra pudla" - eo ipso jsem rád, že i komenty k témuž nejsou prázdnou tlachavostí...inu zkaženej zub času se v horkém obecném bezčasí zanítil, jako už po tolikáté, ale jen Rozumprd dokáže poradit...v oblíbeném filmu konce 60-tých let praví jedna ústřední postava-"politika je houno a z houna bič nenaděláš".... a jednat ve shodě s aforizmem emotivního filozofa Ladislava Klímy-"Kdo není absolutní skeptik, je absolutní prase" znamená propadnout zhoubné občanské anemii....na Slovensku mají skvělou lidumilnou schopnou presidentku- jejíž fluidum by mohl lid slovenský ovlivňovat a vésti ku zodpovědné sebereflexi....to ovšem se prokáže časem...my češi bychom v privátním životě měli být vůči sobě vstřícnější a ohleduplnější-vždyť každá společnost stojí a padá s vůlí svých občanů...zmoudření prozření a cesta ku zodpovědnosti množiny mravenců je však cestou dalšího století....promiňte,nic nového mě stejně nenapadne...:-D ST*

19.07.2019 19:33:31 | Frr

PS ten oblíbený film konce 60-tých let se jmenoval VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI***

19.07.2019 20:35:52 | Frr

Děkuji za čtení i komentáře, pokusím se reagovat na oba.
Demokratická politika je věc potřebná a zasluhuje si ochranu. Není ničím víc než obyčejnou správou veřejných (nikoliv soukromých!)záležitostí. Jak říkal už klasik, člověk je tvor společenský a žije v politické obci s ostatnímí. V každém (i třeba jen tříčlenném) kolektivu je zákonitá tendence k tomu, že někdo bude šéfovat druhým. Demokratická politika je tak pokusem o to, aby se přirozené konflikty ve společnosti nějak rozhodovaly. Na obecní úrovni, zda třeba postavit stadion nebo opravit chodníky, na krajské úrovni, zda a kdy postavit nové nádraží či dálnici, na úrovni celostátní o tom, jakou budeme mít důchodovou reformu, jak zajistit vyšší počet zdravotníků v nemocnicích nebo jak zajistit, aby soudy rozhodovaly rychleji a zároveň spravedlivě. To jsou ony (zcela obyčejné) základní otázky správy věcí veřejných. Tyto otázky, zda např. částečně zpoplatnit zdravotnictví, se mají rozhodovat podle určité politické ideologie - politik pravicový řekne "ano, zpoplatnit,každý je totiž odpovědný za své vlastní zdraví". Politik levicový řekne "ne, nezpoplatňovat, ne všicni na to máme a chudí mohou být poplatky ohroženi, zdravotní péči má zcela financovat stát". Bohužel v tomto smyslu se dnes politika nedělá. Od většiny stran slyšíme jen fráze o boji proti něčemu, popř. se politici přizpůsobují momentálně populárním (a zcela nepodstatným)tématům, které diskutují na Twitteru (např. zda zrušit střídání letního a zimního času nebo zda umožnit adopce gayům). Prezentování politiky jako pouhé zábavy na sociálních sítích a řízení se krátkodobými hledisky dle toho, co momentálně vzbuzuje emoce, je však extrémně nebezpečné.
Vede to ke zmatenosti, nepřehlednosti. Výmluvný je právě příklad regulačních poplatků ve zdravotnictví, kdy jsme se třeba od Babiše jasný názor nedozvěděli, neboť on přemýšlel pouze podle toho, komu se zalíbí. Z oné nepřehlednosti a prázdných slibů pak může vzejít diktátor, který slíbí onen pořádek bez hádek a "politikaření" a všechny vady svede na nějakého VNĚJŠÍHO nepřítele, který stojí mimo nás (dnes patrně na EU nebo migranty), tedy ano, je zde riziko hnědnutí.

21.07.2019 08:58:46 | Racek

a teď reálně(ji): (čtu jen nadpis):
https://www.novinky.cz/domaci/511003-trikolora-ma-uz-vic-fanousku-nez-stan-a-pirati.html

-problém?
-hnědnutí?
-nebo jen virtuální podpora Ruska?

(máš nějaký názor na propad konzervativní strany pod vedením Robejška: Realisté?)

22.07.2019 07:53:29 | ewon

Tak ještě k té předešlé otázce, zda je lidem změna režimu, resp. postupné směřování k nesvobodě, jedno. Ano, částečně je to tak, bližší je košile, než-li kabát, a pokud ve společnosti v důsledku globálních událostí dominuje důraz na bezpečí a nikoliv svobodu (např. v letech 1918 - 1945, případně částečně nyní), pak voliči preferují spíše rázné a autoritativní politiky. Naším štěstím však částečně je, že tato společnost je blahobytná a má široký přístup k informacím, je ji tedy těžší ovládnout ze strany jednoho politika. Lidé jako Hitler dříve představovali pro mnohé jedinou naději, proto byli voleni, dnes by těžko kdokoliv kvůli politické ideologii šel do zákopů a vzdal by se svého mobilu, Facebooku atd.
Tím je částečně odpovězena i otázka ohledně osvícených diktátorů. Dnešní společnost je vzdělanější než ty minulé, proto se domnívám, že se již tak snadno "osvítit" nenechá, půjde spíše jen o momentálně populární politiky, kteří budou těžit z pocitu nejistoty (např. nyní Orbán v Maďarsku). Hrozí tedy nikoliv vše ovládající totality, ale spíše "měkčí" diktatury s vlastnostmi, které popisuji v posledním článku.
Ohledně Kaddáfího - tvrdí se, že pokud je země bohatá na přírodní zdroje, popř. je geograficky málo členitá, popř. v ní dominuje islámské náboženství, které spíše vyznává pevnou hierarchii a respekt k autoritám, není v ní pro demokracii příliš kořenů. To vysvětluje, proč zeměpisný oblouk od Afriky, přes Blízký východ až po Rusko, demokracii nikdy nepoznal. Jak říká jedno moudro, pokud jsou v zemi nízké daně a zdravotní péče zdarma, těžko tam budeme hledat disidenty.
Trikolóra - Klaus ml. má určité jméno, výrazné názory, je proti dnes nepopulární EU, je vzdělaný. Řada lidí jej proto může vnímat jako přívětivějšího Okamuru a bojovníka proti "sluníčkářům", proto ta popularita. Nechává-li se však fotit s fašistiskými příznivci patřícími do skupiny říkající si "Slušní lidé", není to dobré a obava z hnědnutí tu může být.
Realisté - Robejšek je intelektuál, není šířeji znám, nemůže se chlubit podnikatelským úspěchem. Zřejmě proto neuspěl. Češi rovněž většinově nejsou konzervativní národ. To, že na počátku své existence byla úspěšná konzervativní TOP 09, bylo dáno tím, že byla nová, nikoliv že byla konzervativní.

22.07.2019 19:28:29 | Racek

jedna provokativní otázka: věříš v osvícené diktátory? U nás bych za takového (byť to srovnání je hodně naivní) považoval Josefa II. Pak (a to jsem čet tady na literu) osoba Kaddáfího - jistě částečně blázen toužící po moci - z druhé strany jeho země před (a teď mě neber za slovo) napadením ze strany Západu, poměrně vzkvétající, teď by tam asi nikdo žít nechtěl.
(osobně jsem si o Kaddáfím myslel to špatné - patrně vliv propagandy).

22.07.2019 07:51:36 | ewon

Ještě si chvilku zasamomluvím. 1) máš takovej ten styl psaní politologů. Ale nechci tě hned chválit nad nebesa. 2) Čuju zejména na konci strach z hnědnutí.
3) přemejšlím, co ještě napsat.

Trochu už mi přijde, že politika je tak trochu jako náboženství (teď chápu, že se to chápat tisíce způsoby), ale myslím tím obyčejné lidi - nebo možná spíš sebe. Je snaha tomu porozumět, dlouho se o tom diskutuje, ale skutečná politika je někde úplně jinde.

Z úplně jiného soudku (byť související) - myslíš, že politiku (v Čechách) ale i obecně ohrožuje fenomén psychopatie. Tj. lidi, kterým jsou některé věci prostě JEDNO. (předpokládám, že jsi o tom slyšel, ale můžeš se zeptat). A že by tím pádem mohlo pomoct, kdyby politici povinně procházeli testem na psychopatii (myslím, že to lze detekovat přímo činností mozku a tudíž asi magnetickou rezonancí).
(mě osobně ten nápad přijde scifi- nebo prostě ujetý)... ale s ničím lepším jsem zatím nepřišel.

19.07.2019 18:25:19 | ewon

" Právě proto jsme dnes svědky zmateného vývoje, kdy jsou dlouhodobě naprosto nejasné základní otázky. Tedy, kdo je opozice a kdo není, a v čem se jednotlivé sněmovní strany názorově liší a jaké mají názory na správu věcí veřejných. "

A jaké jsou vlastně ty základní otázky?

19.07.2019 18:19:02 | ewon

To bude tím, že v politice už o program pro občany dávno nejde, stalo se z ní soukromé lobistické podnikání s veřejnými financemi, skvělá kariérní příležitost pro přehnaně vš-vzdělané hlavy dosáhnout na královsky placené funkce ve státním aparátu od europarlamentu až po obecní zastupitele. Je to úplně stejné jako bylo za komunistů, ale ti alespoň všechnu politickou špínu před obyvatelstvem tajili, jak si jdou straničtí kariéristi po krku. Dneska je všechno veřejně mediální a stokrát nafouknuté médii v ustavičné umělé trapné krize a přitom jde o obyčejný politicko-ekonomický mocenský boj běžného dne. A všichni, kdo nepřijdou k volbám, ti jim k tomu dají svojí lhostejností silný mandát dělat si, co chtějí a bez kontroly.

16.07.2019 19:24:46 | Lighter

Díky za čtení a komentář. I přes ideologické vyprázdnění politiky se však přesto domnívám, že je lépe, pokud onen boj, případně i špína, v demokracii alespoň částečně probíhají na očích veřejnosti, a nejsou tajeny ani ututlávány, jak tomu bylo, jak správně uvádíte, za komunistů, resp. jak tomu je ve všech nedemokratických režimech, které falešně barví svět narůžovo.

17.07.2019 18:55:50 | Racek

Zažil jsem oboje a můžu porovnávat s nadhledem. Myslím, že nesejde na tom jestli se tomu "mocenskému boji" říká veřejný a demokratický, problém dnešní doby je prorůstání (soukromých zájmů) byznysu s (veřejnými zájmy) politikou, protože byznys "podnikatelský" nikdy nebyl demokratický ani veřejný, ale soukromý s tvrdými "totalitně" mocensko ekonomickými praktikami. Dneska to vidíme u nás, jak se "privatizuje politika" pomocí oligarchů a nadnárodních firem. To je opak demokracie(vlády lidu), rakovina ryze nedemokratického globálního kapitalismu, plutokracie(vláda bohatých).

18.07.2019 15:00:11 | Lighter

Problém ovšem je, proč byznys do politiky prorůstá. Lidé jako Berlusconi, Trump, Babiš, tedy velkopodnikatelé v politice, nespadli z nebe ani nebyli dosazeni na hlavních tanků. Byli zvoleni v regulérních volbách. Proč? Lidé jim věří v tezi, že jejich podnikatelský úspěch zajistí, že splní i své plány v politice a zajistí všeobecné blaho. Babiš lidem říká "já jsem jako vy, nejsem jako oni, tedy nejsem politik, ale díky podnikání vím, jak na to, mám sílu něco změnit". A lidé jdou za ním.

18.07.2019 19:45:54 | Racek

Prosté. Přes všechny optimistické kecy lidé nejsou sami schopní jít za tím, co by rádi, být skutečně hlavně v hlavě nezávislí, tak pochodují za "populárními mocnými chytrými schopnými"(přesně to, co sami nejsou!) lídry! A ještě naivně věří, že je povedou "nesobecky" za jejich zájmy a sny....:-)) Vzpomněl jsem si na tenhle všeříkající citát: „Cože? Hledáš? Chtěl by ses zdesetinásobit, zestonásobit? Hledáš přívržence? Hledej nuly!“ (F. Nietsche)

19.07.2019 13:27:09 | Lighter

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí