Jak poznáme populistu

Jak poznáme populistu

Jeden z mála politiků, který voličům před nástupem do funkce řekl o svých záměrech pravdu, byl britský premiér Winston Churchill. Jeho výrok o tom, že nemá nic než krev, pot a slzy, vstoupil do dějin.

Nicméně přesto, že premiér Churchill druhou světovou válku, v níž nabízel jen utrpení, nakonec vyhrál, následující volby v červnu roku 1945..... prohrál.

Upřímnost se mu politicky nevyplatila (a často se nevyplácí ani v běžném životě).

Popsaný historický příklad ukazuje, že úplnou pravdu voličům říkat nelze a každý politik musí slibovat často nesplnitelné, jinak by se do funkce nedostal. Sliby, navenek populistické, jsou tak nezbytnou rukovětí a nástrojem reálné politiky. Do svých programů je zařazuje každá politická strana, včetně těch, kterým se dnes říká „tradiční“.

Kdo je tedy populistou? Ne. Není to politik, který nabízí jednoduchá řešení a využívá negativních lidských emocí, jako jsou strach z neznámého, zloba či vztek. Ne. Populistou není ani politik, který lidem navrhuje výhradně lákavé věci, např. zvýšení mezd a důchodů, obnovu pracovních míst nebo plošnou slevu na železnici. Podobná hesla totiž mají ve svých programech opět i tradiční strany.

Populista je někdo, kdo občas dává dobré otázky, ale poskytuje špatné (nebo žádné) odpovědi. Současný populista je někdo, za kým stojí jeho podnikatelský úspěch. Říká lidem „Jsem jeden z vás, ale mé peníze pomohou změnit svět“. Proto mu občané věří. Ani toto však nemusí být znaky typické výhradně pro populistu.

Populistou je tak především někdo, kdo klade nesmiřitelnou hranici mezi občany a dosavadní politickou elitu. Populista říká, že lid, čestný a pracující, má jen jeden zájem, a to zájem na odstranění doposud vládnoucích politiků, kteří jsou zkorumpovanou a všeobecně škodící sebrankou.

Populista tak nenabízí jednoduchá řešení, ale jednoduchý je jeho pohled na svět. V něm je pouze ano nebo ne, čistota versus špinavost.

Nebezpečím takového vidění světa spočívá nejen v redukování společnosti do jednolité názorové masy, ale především radikalizace politické debaty. Populista totiž nemá politické oponenty, on má nepřátele.

Pokud populista dělí svět na černou a bílou, na dobro a zlo, argumentuje-li tedy nikoliv věcně, ale MORÁLNĚ, pak se i terč jeho útoku musí obdobným způsobem bránit. Je-li někdo označen za zloděje, musí také on vytáhnout podobnou moralizující kartu a poukazovat na škraloupy v minulosti populistického politika. Naráz se nedebatuje o tom, jak zlepšit zdravotnictví, školství, dopravu, ale o tom, kdo je větší škůdce, a kdo si víc nakradl.

Proto političtí analytici konstatovali, že v poslední americké prezidentské kampani byla rétorika „tradiční“ političky Hillary Clintonové mnohem víc populistická než kampaň Donalda Trumpa. Právě Clintonová se totiž musela bránit Trumpovým odsudkům o zatuchlých politických bažinách, zradě a korupci.

Populistický politický styl nás tak vede k nesmiřitelnosti a rozdělování. Je-li základ populistické argumentace morální, pak je jeho důsledkem nepřátelství k názorům jiným, protože v populistickém náhledu na svět jiný názor společnost fatálně ohrožuje. Ostatně Maďaři pod vedením populisty Viktora Orbána, člověka, který před více než třiceti lety boural v Maďarsku komunismus, to již otevřeně řekli – Maďarsko je neliberální demokracií, neboť opozice je považována za hrozbu státu.
Autor Racek, 10.08.2020
Přečteno 233x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...kdo není populista?..kdo je v politice, diagnoza jeho je jistá...;-))

11.08.2020 14:45:32 | Marten

Díky za čtení a komentář. Ano, bohužel politika jako celek sklouzává dnes k populismu, což je dáno jednak tím, že politiky bereme jako ostatní celebrity a také tím, že politika se odehrává na sociálních sítích, kde předsedové vlád, ministři a prezidenti komentují ve dvou, třech větách všechny a všechno. Politici tak neříkají, co si myslí oni, ale o čem si myslí, že chtějí slyšet lidé. To vede k vyprázdněnosti politiky, která nebude/není schopna nabídnout srozumitelný a dlouhodobý program ani řešit společenské problémy. Moci se ujmou tlučhubové, kteří zaujmou jen tím, jak moc sprosté slovo použijí.

11.08.2020 19:44:22 | Racek

...co kecají politici je mi jedno...jde o to, aby vše neukradli...;-))

12.08.2020 14:17:09 | Marten

Do jisté míry chápu Váš názor, neboť média rozebírají hlavně aféry, nicméně jenom upozorňuji, že úvahy o tom, že politici jenom kecají (v poslední předvolební kampani u nás populisté užívali slovo "blábolí") a kradou, je živnou půdou pro každého demagoga. Rovněž většina diktátorů dvacátého století začala svůj nástup k moci tezí, že všichni jsou zkorumpovaní a je nutné nastolit pořádek.

12.08.2020 19:03:58 | Racek

...mám na to jasný názor...žádné veřejné funkce by neměli být placené...to by se vidělo, kolik by ubylo zájemců...;-) a hlídat tajnými "protikorupčními agenty" všechny "politiky", aby neškodili státu...

13.08.2020 12:11:54 | Marten

O takové společnosti hovořil již Platón... Namísto demokracie, kterou považoval za anarchistickou a bezhodnotovou, navrhoval sofokracii, tedy vládu moudrých (filozofů). Platón tvrdil, že pouze filozofové mají čas na studium, tedy znají pravou podstatu věcí a nejsou ovládáni přízemními, materiálními zájmy. Proto mají vládnout. Další společenské skupiny - strážci a obchodníci se mají věnovat pouze vojenství (hlídání) nebo výrobou a vyděláváním peněz. Problém však je, že taková společnost je velmi utopická (Platóna proto měli v oblibě i komunisté se svým konceptem společenských tříd). Jak však i sám naznačujete, jak chceme donutit někoho, např. onoho filozofa, aby vykonával politiku, která je také pouhým povoláním, tedy měla by být placená...

13.08.2020 18:59:04 | Racek

...Platon by se hodně divil, co jsme za konzumní společnost pitomců...s vládou plutokratickou/oligarchicky nedemokratickou...všechno a všichni se dají koupit...a ti chytří za nejvíc a rádi...jediná lidská hodnota je stav na kontě...;-D

14.08.2020 13:59:22 | Marten

Platón by se možná tolik nedivil, neboť on demokracii odsuzoval. Tvrdil, že jejím problémem je přemíra svobody, která vede k tomu, že žák se směje učiteli a děti nemají v úctě rodiče (ano, to říkal Platón, který žil na přelomu pátého a čtvrtého století př.n.l., zde, uznávám, by se asi skutečně divil, kam až jeho slova došla). Tato přemíra svobody produkuje zahaleče, kteří začnou parazitovat na politické moci, a boháče, kteří stále více bohatnou. Obě tyto skupiny si rozrůstáním svého bohatství a moci znepřátelí lid. Ten zahaleče a boháče svrhne pomocí tyrana a nastupuje tyranida jako nejhorší z možných režimů. Příliš svobody tedy přivede demokracii k pádu a diktatuře. Platónova slova se potvrdila zejména při pádech demokracií mezi světovými válkami. Problémem Platónovy filozofie je však už zmíněný idealismus a snaha rýsovat/plánovat společnost dle vědeckých pouček. Od Platóna bychom si tedy neměli až tak brát jeho odsuzování demokracie, ale myšlenku, že ani svoboda nemůže být bezbřehá.

14.08.2020 20:11:37 | Racek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí