Virus jako (staro)nový politický konflikt

Virus jako (staro)nový politický konflikt

Volby do Poslanecké sněmovny ČR na podzim 2021 (schválí-li Parlament novelu volebního zákona a budou-li tedy konány, což není jisté) zcela zřejmě proběhnou pod vlivem stávající pandemie.

To nebude znamenat jen přijetí hygienických opatření ve volebních místnostech, popř. zvláštních způsobů „on line“ či „drive in“ hlasování.

Pandemie totiž bezesporu bude mít vliv na témata volební kampaně, volební hesla a programy soutěžících politických subjektů.

Vznikne zcela na první pohled nová konfliktní linie, tedy celospolečenský politický spor a téma, na které budou různé názory a které bude vzbuzovat řadu emocí.

Budeme jej moci nazvat jako konflikt covid versus anticovid. A už nyní se objevuje v některých spotech či heslech politických subjektů (např. „Vrátíme vám normální svět“).

V tomto politickém (nikoliv odborném!!) sporu nepůjde o vyřešení otázky, zda nové onemocnění je či není (je jasné, že existuje), ale jaká opatření mají proti němu být přijímána a jak hluboce a na jak dlouho mají zasahovat do života celé společnosti.

Tedy do otázek, zda děti a za jakých podmínek půjdou do školy, zda bude omezen přístup ke zdravotní péči, zda budou otevřeny podniky a za jakých podmínek bude moci být práce vykonávána, zda bude odepřena zábava nebo zda budeme moci odjet na dovolenou k moři či do Alp.

Možná bude vznesena i otázka regulace médií a internetu, neboť právě tyto faktory sehrály klíčovou roli, která se jim nemusí do budoucna vyplatit.

Konflikt covid v. anticovid se tak přidá k dosavadním tradičním tématům, které se volbách řešily, např. výše daní, zpoplatnění školství, ochrana životního prostředí, přístup k uprchlíkům či členství v Evropské unii.

Postupný vývoj „pandemické“ konfliktní linie můžeme pozorovat od počátku epidemie, tj. od jara 2020. Zprvu nebyla příliš nápadná, neboť společnost pod tlakem zcela nového jevu byla relativně jednotná, a to patrně pod dojmem, že věc bude krátkodobá. Hlasy, které zpochybňovaly
rozsah opatření, byly sporadické.

Neuvědomili jsme si však, že pokud se na nemoc, která je z lékařského hlediska virózou (nejde o zlehčování, ale jen o obecné lékařské označení onemocnění), společnost rozhodne reagovat plošnými opatřeními a řídit životy dle každodenního počtu nakažených (nikoliv nemocných), nemůže se v takovém případě jednat o přechodný ani dočasný jev.

Navíc nás stále budou ovlivňovat tvrzení, na kolik je účinné očkování, zda lze onemocnět znovu a zda se opatření mohou vrátit kvůli nebezpečné mutaci. A protože ani odborníci odpovědi na dané otázky neznají, resp. se v nich neshodnou, bude manipulace ze strany médií, politiků i vědců o to větší.

V průběhu pandemie postupně začal vznikat odpor proti plošným opatřením, a to jak z hlediska odborného (zejm. názory prof. Jiřího Berana), tak politického (nejvýrazněji hnutí SPD či Trikolóra nebo bývalý prezident Václav Klaus). Méně radikálně, ale přesto kriticky se proti opatřením vymezovaly strany nové koalice Spolu, tj. ODS, TOP 09 a KDU-ČSL.

V rámci občanské společnosti začaly proti rozsahu opatření vznikat nejrůznější iniciativy, například Blanický manifest, kterému dal tvář zpěvák Daniel Landa. Na sociálních sítích se proti opatřením stavěla iniciativa Zdravé fórum, která sdružila lékaře, právníky, umělce či vědce. Svým názvem a symbolikou dokonce odkazuje na sametovou revoluci z r. 1989.

Naopak zastánci restrikcí byli samozřejmě představitelé vlády, tj. především premiér, ministr zdravotnictví, ministr vnitra a ministr průmyslu, politicky tedy zástupci ANO a sociální demokracie. Opatření vlády opakovaně podpořil prezident Zeman, byť s určitým odstupem vůči plošnému nošení roušek.

Velmi rázným obhájcem opatření byl pak prezident lékařské komory dr. Kubek a další zástupci vědecké obce (např. prof. Flégr, prof. Hořejší, prof. Konvalinka).

Výmluvně se rozpolcení odborníků ukázalo na celosvětových deklaracích. Prohlášení Johna Snowa, pod níž jsou podepsány věhlasné vědecké celebrity, hovoří o potřebně lockdownů. Naopak Great Barrington Declaration, opět podtržena jmény ze světových univerzit, lockdowny odsuzuje.

V rámci politických stran není přitom pandemická dělící linie úplně jednoznačná. Lze říci, že rezervovanější přístup k opatřením zaujaly strany pravicové, levice přísná opatření spíše prosazovala, zejména ústy ministra vnitra Hamáčka. Krajně levicová KSČM však v otázce rozsahu krizových rozhodnutí či nouzového stavu lavírovala. Stejně tak dělení „nový v. tradiční“ se v nové pandemické konfliktní linii neodráží. Nové ANO opatření prosazuje, zatímco stejně tak nová Okamurova SPD opatření z větší části odmítá.

Konfliktní linie covid v. anticovid však především nebude až tak originální. Odráží se v ní tradiční politický spor o to, jak výrazně může stát zasahovat do života, do samostatnosti jedince. Nakolik je právě stát moudrý a dokáže svými předpisy změnit chod světa.

Hodnotově je současná společnost, nalomená nedůvěrou v dosavadní politiku, nalomená strachem z migrace, kdy negativní emoce jako strach a vztek jsou podporovány sociálními sítěmi, nakloněna silné roli státu. Hledá oporu, o kterou by se šlo v nejistých časech opřít. Komplikovaná demokratická diskuse je na překážku.

Žijeme tedy v jiné době než před třiceti lety. Těžko si v roce 1991 u nás představit politika, který by zakázal vycestovat do ciziny nebo omezoval soukromé podnikání, a to z jakéhokoliv důvodu. Dnes politik stejným opatřením získává důvěru velké části lidu a ještě má i ústní pochvalu od předsedy Ústavního soudu. Nakolik je podobný politik opravdu silný ukážou (možná) podzimní volby.
Autor Racek, 05.04.2021
Přečteno 21x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter