Jan Skviřín: Demokracie nebo autokracie?

Jan Skviřín: Demokracie nebo autokracie?

Anotace: Malý systematický přehled a jednoduchý klíč rozlišující demokracii, autokracii a anarchii pohledem důsledného apolitologa.

 

Jednoduchý klíč k rozlišení společenského systému:

 

  • Ve společnosti více ohrožují novináři a média politiky = demokracie
  • Ve společnosti více ohrožují politici novináře a média = autokracie
  • Ve společnosti jsou stejně ohroženi politici, novináři i média = anarchie

 

Typy společenských systémů a jejich vlastnosti:

Moc je na území státního celku soustředěna do 1 centra (a)

 

  • Demokracie = hlavní moc je v rukou parlamentu tj. volených zástupců obyvatel státu

 

  • Moc se uplatňuje výhradně prostřednictvím zákonů parlamentu = demokracie parlamentní (je primárně neagresivní ale v případě problémů nebo napadení je slabá) (dnešní země střední Evropy, Francie)
  • Zákonodárnou a výkonnou moc doplňují rozhodnutí monarchy nebo prezidenta z jeho vlastní vůle nařízeními, výnosy apod. = demokracie monarchistická (konstituční monarchie) a demokracie prezidentská (prezidentská republika) (je stabilnější a v případě problémů nebo napadení je silnější) (GB, Švédsko, Norsko; USA, RF)

 

 

  • Autokracie = Hlavní moc je v rukou jedince a osob s ním spřízněných:

 

  • Geneticky = autokracie klanová (starý agresivní ale dlouhodobě nestabilní typ – říše Čingischána, Atilly, později Turecko a v moderní podobě Severní Korea)

 

 

  • Ideologicky (filosoficky) - vyhraněným jednostranným pohledem na jediné správné uspořádání a fungování společnosti v čele s vybraným vrcholným představitelem ideologii střežící organizace (církve, strany) :

 

 

  • Směřováním k ráji posmrtnému = autokracie totalitní náboženská (internacionálně agresivní v šíření ideologie, stabilní, protože neexistenci ráje posmrtného nelze prokázat)(středověké evropské monarchie včetně Rakouska-Uherska spojující náboženství i s klanovým principem, Írán a některé státy s islámem jako státním náboženstvím)
  • Směřování k ráji pozemskému = autokracie totalitní komunistická (dříve internacionálně agresivní v šíření ideologie, méně stabilní protože neexistence ráje pozemského se časem stává očividnou) (SSSR a země komunistického bloku, v kombinaci s klanovým principem i Kuba a Severní Korea ale i s částečně tržními principy velmi úspěšná Čína)
  • Směřování k ráji pozemskému jen pro vybraný národ nebo jazykem spřízněné národy = autokracie totalitní nacistická a fašistická (extrémně nacionálně agresivní a nebezpečná, velmi stabilní protože řízená agrese proti slabé demokracii nese sladké ovoce, nese s sebou také pogromy a genocidu) (nacistické Německo, fašistická Itálie)
  • S vhodným promyšleným využitím výhodné polohy nebo koncentrovaných zdrojů = autokracie osvícená bez nebo i s využitím náboženských ideologií (je velmi stabilní kvůli vysoké životní úrovni není-li proti ní organizována destrukce zvenčí) (Singapur, Omán, Kazachstán, Turkmenistán, kdysi dávno i Libye a některé další země arabského světa)

 

 

Moc je na vymezeném území soustředěna do více center (b)

Anarchie = Na území jednoho státního celku jsou sídla lišící se převahou různého jazyka a kulturních zvyklostí, děti jsou vzdělávány s důrazem na jazykové a kulturní rozdíly, převažuje reprodukční izolace, smíšená manželství jsou nečetná. To byly již kořeny problémů založené při vzniku Československa stejně jako Jugoslávie.

 

Anarchie kmenová historicky nejstarší v níž bojují relativně malé geneticky a jazykově spřízněné skupiny o nadvládu nad územím (velmi nestabilní a proti agresi slabá – umožnila expanzi starověkého Říma)

 

Anarchie multikulturní vzniká od středověkého stěhování národů až po současné vlny migrací. Z ní se převládnutím složky s vyšší mírou reprodukce nebo imigrace vyvíjí:

 

Anarchie nacionální (zevně neagresivní ale vnitřně extrémně nestabilní vedoucí až k vnitřní destrukci a rozpadu státu) (Československo před 2. sv. válkou, Jugoslávie, Kosovo, nejnověji okrajové části bývalého SSSR – např. konflikt Arménie – Ázerbájdžán aj.)

 

Lidé se do systému rodí a kromě možnosti jej opustit, což plně umožňují jen demokracie, mají mizivou možnost systém bez velkých osobních nebezpečí změnit.

Demokracie, pro níž se v našem světě pléduje je ve skutečnosti nebezpečně slabý a bohužel často i zrádcovský systém. Chceme-li klid, důstojnost a bezpečí tak zrovna parlamentní demokracie, jak víme z celkem nedávné historie i z toho, co se děje občas na půdě OSN, nám nic z těchto základních lidských potřeb nezaručí.  Jenže proto se asi neodstěhujeme do dobře řízených autokracií s osvícenými vládci. Lze jen doufat v sílu neideologizovaného poznání a malý počet neodpovědných šílenců na klíčových místech.

 

Autor Skviřín, 13.07.2021
Přečteno 35x
Tipy 2
Poslední tipující: Jaruška
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Asi taháček? Úči dějepisu, aby neztratila nit při výkladu, který se už na "základkách" stejně nekoná. Ovšem závěr neguje výroky "důsledného apolitologa".
--
Chtělo by to do auditoria vhodit nějaké nóvum. Třeba vývoje společenských státních zřízení po 2.ww., s důrazem na specifikaci buřtguláše v ČR.

14.07.2021 10:40:58 | Lesan-2

Není zrovna mým "šálkem čaje" rozvíjet diskusi v reakci na tento komentář (negace - čeho?, buřtguláš...?). Nevím proč ani jak bych měl tvořit taháky pro "úči dějepisu". Nevím a ani se nezajímám, co se píše o této problematice v učebnicích. Vystudoval jsem a profesionálně se zabývám exaktními vědami, mimo školní prostředí působím desítky let a historie mě zajímá okrajově, čistě faktograficky, očištěná od ideologických nánosů všemožných barev. Komentář odpovídá bohužel úrovni diskusí politologů, kterých u nás v poslední době, přibývá jako hub po dešti. Ve svých mediálně hojně rozšířených diskusích jsou i někteří renomovaní historici či političtí geografové schopni zamlčovat či dokonce s ironickým úsměvem obhajovat zvěrstva a dosud nepřekonané zlodějny konané na našem území před 4 stoletími. Stejně tak pravidelně oslavně rekonstruujeme Napoleonovo vítězství u Slavkova a zapomínáme, že to byli naši vojáci a jejich spojenci (ti asi bez té správné národnosti), kteří zde byli ve velkém pobyti nebo se utopili v ledové vodě. Lapidárně stručný, důsledně apolitologický, odiedeologizovaný a neopsaný (subjektivní) popis podstatných vlastností a vztahů společenských systémů, poznání jejich slabých i silných stránek bez otevřené či skryté manipulace s fakty by mohl (možná) přispět ke snížení rizika opakování chyb minulosti. Lapidárně se o slabinách dvou v dané době uznávaných a "důvěryhodných" demokracií údajně v roce 1938 vyjádřil i W. Churchill: "Británie a Francie měly na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku." No, jen bylo na tohle poznání "demokratických slabin" trochu pozdě.

14.07.2021 22:38:48 | Skviřín

I když se o politiku až tak hluboce nezajímám přeci jen je tady s námi a nejde utéct.
Tuto Tvoji úvahu jsem si se zájmem přečetla a je to tak.
Přeji pěkné dny a..ST..

13.07.2021 22:33:49 | Jaruška

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter