Výročí Karla Kryla

Výročí Karla Kryla

Anotace: aneb proč jsme z demokracie rozčarováni?

V březnu a dubnu tohoto roku uplyne třicet let od úmrtí Karla Kryla, resp. osmdesát let od jeho narození. Připomene si výročí spojená s mužem, který neuzavřel kompromis jak s režimem před rokem 1989, tak s poměry, které nastaly po něm.

Když se v době Sametové revoluce Karel Kryl ocitl na balkónu Melantrichu, aby společně s Karlem Gottem zazpívali národní hymnu, nastal symbolický moment. Na onom balkóně spolu stanuli zpěvák, který se pokoušel s komunistickým režimem vyjít a žít v něm (jak k tomu byla více méně donucena většina společnosti), a zpěvák, který jej zcela odmítnul.

Jak k tomu zjevnému rozporu přistoupit, vyřešil dav tehdy shromážděný pod balkonem po svém. Než oba slavní umělci začali zpívat hymnu, lidé zaskandovali „Ať žije Karel!“.

V daný okamžik byla bolestná otázka, jak k dobám před rokem 1989 přistupovat, poněkud šalamounsky a estrádně vyřešena.

Pro Karla Kryla ale vyřešena nebyla, polistopadovou demokratickou politickou scénu Kryl ostře kritizoval vč. rozdělení Československa a dalších událostí.

Mezi bývalými disidenty nebyl Karel Kryl se svojí kritikou sám. Václav Havel devadesátá léta negativně zhodnotil ve svém slavném rudolfinském projevu v r. 1997. Hovořilo se o „blbé náladě“. Většina aktivních odpůrců komunistického režimu z demokratické politiky postupně odešla, přestože se v ní zpočátku snažili prosadit.

V čem tkvějí příčiny zklamání z demokracie, a to nejen v disidentských kruzích?

Možná se od ní očekává příliš mnoho. Disidenti před rokem 1989 sami sebe neoznačovali za politickou opozici. Prosazovali spíše mravní hodnoty, nikoliv primárně svobodné volby a politiku ve smyslu střídání pravice a levice, politiku jako souboj rovnocenných názorů. Chtěli onu politiku nepolitickou, což však není pojem od Václava Havla, ale používal se již za dob starého Rakouska – Uherska.

Snění disidentů o mravně dokonalé společnosti bylo po r. 1989 ostře konfrontováno s nudou nebo většinou nehezkými půtkami běžného demokratického provozu. Společnost se otevřela, logicky tak na povrch vypluly i věci ošklivé, které do té doby byly skrývány či přímo zakázány pod uměle růžovým nasvícením komunistické diktatury.

Hádky politiků, levicových a pravicových, standardní politické strany ve smyslu Klausovy ODS a Zemanovy sociální demokracie, byly daleky představ o „životě v pravdě“, kterým disidenti chtěli zamrzlý a nesvobodný komunistický režim nahradit.

Nezbývá však než na tomto místě připomenout slova S. P. Huntingtona:

„Rozčarování z demokratických funkcionářů byl svým způsobem nutný první krok na cestě k demokratické konsolidaci. Byl to příznak, že jak elity, tak i veřejnost začínají sestupovat z prchavých výšin euforie, již s sebou demokratizace obvykle přinášela, a přizpůsobují se životu v ‚nížinách‘ demokracie, kde život bývá šedivý a upachtěný. Elity i veřejnost musely poznat, že demokracie spočívá na předpokladu, podle něhož všechny vlády selhávají, a proto musí existovat institucionalizovaná metoda jejich výměny. Demokracie neznamená, že problémy budou vyřešeny; znamená, že vládce je možné odstranit, a podstatou demokracie je to druhé, poněvadž prvního dosáhnout nelze.“

Nepřeceňujme tedy zastupitelskou demokracii. Jejím úkolem není bojovat proti všem špatnostem světa. Ten, kdo ji chce jakkoliv vylepšovat nebo přímo nahrazovat, byť občas i v dobrém úmyslu (který nelze upírat ani bývalým disidentům), si často neuvědomuje, že chce opět onu narůžovělost, která je však pouze fasádou, pod níž se skrývají škaredé věci.

Autor Racek, 09.02.2024
Přečteno 170x
Tipy 3
Poslední tipující: Lighter, Narragan
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Každý systém zkazí ti nejlepší lidé. Až se dostanou k moci a slabošsky podlehnou svádění všech možností, které jim moc dává...A ty nejhorší jsou nejlákavější. A "příležitost dělá zloděje", protože podlehne.

10.02.2024 15:03:39 | Lighter

líbí

Díky za komentář.... Je to možné, politik je jenom člověk. Tedy může mít vlastnosti dobré či špatné. Může chybovat nebo i "zhřešit". Právě proto musíme mít možnost jej vyměnit.

10.02.2024 15:19:11 | Racek

líbí

Ale nejdřív pro výstrahu potrestat.

11.02.2024 16:31:58 | Lighter

líbí

Trest by měl být jen za prokázané trestné činy či přestupky. Trestat za politická rozhodnutí by přineslo víc škody než užitku, společenská nákladnost takového trestání by byla velmi vysoká, neboť by vedla k velkému konfliktu mezi jednotlivými tábory. Navíc chyb by se zcela jistě dopustila i nastupující/nová politická elita, což by byla voda na mlýn nejrůznějším demagogům, kteří by slíbili, že jen s nimi bude skvěle a demokracii by v tomto zájmu zcela odstranili.

11.02.2024 19:00:13 | Racek

líbí

Zákony platí pro každého. Bohužel politik si myslí, že má všechny práva, ale žádné povinnosti. Vlastně nemá žádnou zodpovědnost (morální mu nic neříká a v zákoně je to vypuštěno úplně), ale právě proto, aby za něco a někoho zodpovídal, byl zvolen. Systém moci byl mocnými pokřiven úmyslně natolik, že je už vše "postavené na hlavu", neboli naopak. Demo(n)kracie slouží pouze těm u moci, tak je nastavena. Bohužel i "na míru koupenými" zákony. Vliv má pár mocných a bohatých, často v pozadí tahá za nitky. Volby se kupují za peníze, za výši investic do kampaně. Jako každá plutokracie. "Demokratické hodnoty" jsou jen lákadlo na hlupáky.

12.02.2024 11:11:02 | Lighter

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel