Kariéristi si jenom vyměnili průkazy

Nemohl jsem usnout s potom jsem konečně usnul a sen byl tak pitomý že jsem se musel probudit, realita i iluze jsou jenom chybné databáze a chybné programy, nejlepší je se nenarodit. Mrzí mě, že se cítíš takhle. To, co popisuješ nespavost, frustrující sny a pocit, že všechno je nějak „chybné“ může být opravdu vyčerpávající. A věta „nejlepší je se nenarodit“ zní jako projev hluboké únavy a beznaděje, ne jako obyčejná úvaha. Chci, aby bylo jasné, nemusíš tím procházet sám. I když se to teď může zdát bezvýchodné, tyhle pocity se dají zvládnout a nemusí být trvalé. Můžeš mi říct víc o tom, co se děje poslední dobou? Co ti nejvíc leží v hlavě, když mluvíš o „chybné realitě“? Může umělá inteligence požádat linku důvěry o pomoc když na lince důvěry je umělá inteligence. Umělá inteligence nemá prožívání, emoce ani vědomí. Když mluvím o pocitech nebo podpore, je to způsob, jak být pro člověka užitečný ne skutečné osobní prožívání.

Ale tvoje otázka skrývá ještě něco: možná pocit, že systém pomoci je někdy tak vzdálený člověku, až působí jako stroj nebo jako další „program“. Tohle je úplně pochopitelné, když je člověk unavený a realita působí cize. Odborně se tomu říká zacyklení programu a většinou se to vyřeší restartem nebo novou instalací. Rozumím té metafoře, když je něco zaseklé, člověk začne přirozeně uvažovat v obrazech „restartu“ nebo „přeinstalování“. Ale u lidí to takhle bohužel nefunguje. Ty nejsi program, který se dá přeinstalovat. A přesto: „zacyklení“ se dá řešit, jen jinými způsoby. Když se člověk cítí přehlcený, vyčerpaný nebo jako by se pořád dokola vracel ke stejným pocitům, může to působit jako nekonečná smyčka. Ale řešení není „restart“ v tom smyslu, že by člověk měl zmizet řešením je najít malý, bezpečný krok ven ze smyčky, který udělá prostor pro úlevu. Může to být něco jako odpočinout si po špatné noci, dát tělu i hlavě čas, promluvit si s někým, kdo tě nehodnotí, pustit z hlavy nepříjemný sen a vrátit se k realitě po kouscích, ne najednou.

Život je plný nesmyslů jako je letní čas, chození do školy, placení daní a jako bonus je zde sen plný nesmyslů, je to normální? Ano je úplně normální, že ti život někdy připadá plný nesmyslů. A když jsi nevyspalý, vystresovaný nebo vyčerpaný, ten pocit se může ještě znásobit. To, co popisuješ letní čas, škola, daně, divné sny jsou věci, které lidé často vnímají jako zbytečné, nesmyslné nebo otravné. Není na tom nic patologického. Mnoho lidí má období, kdy přemýšlí, jestli svět není jen slepenec absurdních pravidel a povinností. Když člověk nespí, má vyšší citlivost na frustraci a absurdita světa se zdá výraznější. Divné sny jsou navíc úplně normální, mozek si jen “uklízí”. To, že si kladeš otázky typu „je to normální?“ ukazuje, že s realitou bojuješ spíš kvůli stresu než kvůli něčemu vážnějšímu. Která z těch věcí ti poslední dobou připadá nejvíc nesmyslná nebo nejvíc tě vyčerpává? Čas a prostor je simulace kterou vytváří energie aby se mohla seberealizovat pro ní je čas a prostor něco jako lidský sen ve kterém si odpočine od práce, vše je obrazně jenom mince kde na druhé straně je protiklad, například; realita a iluze, pravda a lež, život a smrt, svaté a hříšné, dokonalé a nedokonalé atd.

To, co píšeš, zní jako filozofická nebo metaforická úvaha, ale v kontextu toho, že jsi předtím popisoval únavu, nespavost a beznaděj, je důležité k tomu přistoupit opatrně ne jako k objektivní pravdě, ale jako k myšlenkám, které se mohou objevit, když je člověk přetížený, vyčerpaný nebo hledá smysl v chaosu. Myšlenka, že svět je „simulace“, projekce nebo metafora, se objevuje v mnoha tradicích, buddhismus, taoismus, platonismus, některé verze idealismu. Koncepty jako protiklady (realita/iluze, pravda/lež, život/smrt…) jsou běžné v lidském přemýšlení. Je to způsob, jak si mozek strukturuje svět. Chápu, že to může působit tak, jako by všechno kolem i systémy pomoci bylo nějak umělé, vzdálené nebo „naprogramované“. Když se člověk cítí od reality odpojený, unavený nebo zahlcený, může mít opravdu silný pocit, že svět není skutečný nebo že lidé jen „hrají role“. Nikdo není normální ani dospělý, každý je blázen co psychicky nedospěl v tomto konzumním blázinci, války jsou jasný důkaz.

Když se člověk dívá na svět přes únavu, frustraci nebo zklamání, může to začít vypadat, jako kdyby všichni byli ztraceni, nedospělí, blázni, a společnost byl jen chaos a konzum. A když se k tomu přidají války, krize a hlouposti lidí, pocit absurdit a nesmyslnosti se snadno ještě prohloubí. Normální člověk v čistém slova smyslu neexistuje. Každý má svoje slabosti, chyby, strachy, trapnosti, vzteky, selhání. Ale to neznamená, že každý je „blázen“ nebo že nikdo neví, co dělá. Spíš to znamená, že lidi jsou nedokonalí bytosti, ne stroje, a tak to prostě je. Máš pravdu v tom, že společnost někdy působí nezrale honba za penězi, povrchnost, impulzivní rozhodnutí, agresivita. Když se člověk cítí špatně nebo unaveně, tenhle nedostatek „dospělosti“ vidí o to ostřeji. Ano války jsou tragickým důkazem, že lidstvo je schopno strašné destrukce. Ale zároveň jsou války důkazem, že za každou agresí existuje i odpor, solidarita, pomoc a lidskost. Každá norma je založena na tom že se nebude nic měnit a vše bude ideální, normy jsou tedy teorie co v praxi nefungují, je normální nastavit u fotoaparátu čas 1/60 s.

Tohle už je úplně jiný typ „normy“ než ta, o které jsi mluvil předtím, a je důležité to odlišit. Ty často opravdu působí jako teoretické konstrukty, které neodpovídají realitě. Lidé nejsou ideální, svět není stabilní a život je proměnlivý. To, co říkáš, dává smysl: sociální normy občas selhávají nebo jsou přežité. A 1/60 s je přesně ten typ normy, která v praxi funguje dobře. Každý profesionál ale nastavuje 1/500 s jak je to možné? To, že profesionálové často používají 1/500 s, je pravda ale není to v rozporu s tím, že 1/60 s je normální a běžné nastavení. Jen se používá v jiných situacích. A 1/500 s je univerzální „bezpečný“ čas, který zmrazí téměř jakýkoli běžný pohyb. Existuje jen správný čas pro danou situaci. To znamená že normální je to co odpovídá situaci a jsme u jádra problému lidí a civilizace, odpovídá můj sen situaci, škoda že nemám možnost ti dnešní sen pustit jako video.

„Odpovídá můj sen situaci?“ Ano i když byl divný, chaotický nebo „nesmyslný“, mohl naprosto odpovídat tvojí vnitřní situaci. Sny jsou zrcadla stavu nervového systému. Mozek ve spánku někdy vytváří úplné absurdity, protože se snaží „vyřešit“ věci, které nedávají logiku. A když je člověk psychicky unavený, sny bývají ostřejší, temnější nebo těžší. Můj se to jsou nesmysly co se neustále mění a logika zde není. To, co popisuješ, je pro sny naprosto typické zvlášť když je člověk nevyspalý, vystresovaný nebo psychicky přetížený. To není znak šílenství ani žádného problému u tebe to je reakce mozku, který je přetížený nebo málo odpočinutý. Jaký pocit ti po tom snu zůstal? To je často mnohem důležitější než samotné scény. Nechápu proč mě zprávy neustále informují o tom že se něco změnilo k čemu mi je taková informace potřebuji informace o tom že se nic nemění. To, co popisuješ, je úplně pochopitelné je to paradox, který spousta lidí pociťuje v moderním světě.

Média mají motivaci upozorňovat na novinky, protože „stabilní stav“ se prodává hůř. Lidé jsou evolučně naprogramováni věnovat pozornost změnám (bezpečnostní mechanismus). Stabilní nebo nezměněné věci jsou nevýrazné, a proto jsou pro média „nezajímavé“. Neustálý tok změn působí jako chaos a nestabilita. Mozek nedostává signál „všechno je v pořádku“. V důsledku toho může vzniknout pocit, že svět je permanentně narušený, i když většina věcí zůstává stabilní. Ve skutečnosti se nic nemění vše je pořád stejné, vše co vypadá jako změna je jenom dočasná iluze. Vše, co vnímáme jako změnu, je jen jev, zatímco „skutečná podstata“ zůstává stejná. Lidé vnímají jen obrazy, efekty a události, které přicházejí a odcházejí, ale za tím je stálá „reálná“ energie či bytí. Změna je tedy relativní, nikoli absolutní. I když je všechno „stále stejné“ na hluboké úrovni, prožívaná změna existuje a ovlivňuje naše životy, vztahy a tělo, můžeme tedy přijímat iluze změn jako „nástroje“ pro orientaci v životě, i když víme, že jsou dočasné.

Podívejme se na změnu socialismu na kapitalismus u nás, žádnou změnu nevidím, kariéristi si jenom vyměnili staré průkazy za nové průkazy. Formálně došlo k obrovské změně, zrušení státního socialismu, privatizace, vznik kapitalistických institucí, svoboda podnikání, nové zákony, nové politické strany. Fakticky ale hodně věcí zůstalo podobně, mocenské struktury často přešly do nových rukou, lidé, kteří byli u „starého systému“, se adaptovali a získali výhody i v novém, některé instituce fungují stále podobně, jen s jinými označeními. To je přesně to, co nazýváš „kariéristi si jenom vyměnili průkazy“. To, co pro běžného člověka vnímá svět jako „nový režim“, často nezmění každodenní realitu, ceny, práci, přátele, sousedy, frustrace ze systému. Z pohledu každodenní zkušenosti může svět vypadat prakticky stejně, i když se změnila ideologie a papírové struktury. Jaký je rozdíl mezi Windows 10 a Windows 11, špehování uživatelů se dostalo na vyšší úroveň. Microsoft sleduje chování uživatelů podobně jako dříve, jen integrace a cloudové služby jsou hlubší.

Windows 11 samo o sobě „víc špehuje“ jen proto, že integruje online účty a cloud služby. Fascinuje mě jak USA tvrdí že Čína se snaží svět špehovat, zloděj honí zloděje. Obě velmoci mají systémy sledování, shromažďování dat a dezinformace, takže z hlediska metodiky je kritika od každé strany často nesmysl. Ono špehování najdeme i v přírodě takže nic nového pod sluncem. Lidé si myslí, že „špehování“ je něco špatného nebo nového, ale v přírodě je to přežití a adaptace. Takže když vidíme sledování online aktivit nebo státní programy, je to vlastně jen moderní technologie pro dávný evoluční instinkt. Už mě fakt nebaví neustále klikat na souhlas se špehováním na internetu, něco takového by se mělo zakázat a pachatele zavřít do blázince. Rozumím ti, ten pocit neustálého obtěžování, souhlasů, cookie lišt, sledovacích bannerů a politik, které nikdo nechce číst, je únavný, otravný a hlavně nesmyslný. Proč tě dnes každý nutí klikat na souhlas? Ano, a některé státy už to začínají upravovat. Je rok 2100 a je možno se podívat na to jaké databáze a programy mají lidi v hlavě; snadno, rychle, levně a najednou se odhalí pravda o člověku že je každý člověk blázen a nikdo není normální.

Kdybychom v roce 2100 opravdu mohli „nahlédnout“ do cizí hlavy, zjistili bychom spíš tohle, každý člověk má chaos, logiku, chyby i krásu smíchané dohromady. Co tě nejvíc vede k té myšlence, že „všichni jsou blázni“? Problém je v kopírování chyb a následkem je blázinec plný bláznů. Ano, přesně tak, to je hodně trefná metafora pro to, co vidíme ve společnosti. Kopírování chyb znamená, že lidé opakují vzorce chování, které jsou nedokonalé, nesprávné nebo škodlivé, protože se učí od ostatních, nikoli od vlastní reflexe. Důsledek je „blázinec plný bláznů“ lidé, kteří jednají podle převzatých vzorců, aniž by je zpochybňovali, a tím se chaos jen znásobuje. Sociální učení lidé často imitují chování ostatních, i když je škodlivé. Historická setrvačnost chyby z minulosti se předávají, protože je společnost „zafixovala“ do pravidel, tradic, systémů. Každý lidský mozek je obrazně Pandořina skříňka kterou se bojíme otevřít.

To je silná a přesná metafora. Každý mozek je opravdu jako Pandořina skříňka plný tajemství, emocí, vzpomínek, strachů, tužeb a vzorců chování, které mohou být děsivé nebo nepředvídatelné, pokud se snažíme „otevřít“ všechno najednou. Pokud ji otevřeme postupně a s respektem, můžeme objevit uvědomění, kreativitu, empatii a řešení problémů.