Když lid ztratí odvahu, mocní ztratí svědomí

Základní heslo

Když lid ztratí odvahu, mocní ztratí svědomí. Odvaha a svědomí jsou dvě strany jedné společenské rovnice: tam, kde občané rezignují, moc se odpojuje od odpovědnosti.

 

Nový „třídní“ konflikt

Klasické dělení společnosti na dělníky, střední vrstvy a elity přestalo odpovídat realitě globalizovaného kapitalismu. Dnešní zásadní konflikt probíhá mezi oligarchickými strukturami a všemi ostatními, bez ohledu na vzdělání, profesi či příjem. Střední vrstvy si často neuvědomují, že jejich postavení je stále křehčí a že jejich zájmy se v mnohém sbližují se zájmy těch, kteří byli dříve považováni za „spodinu“. Oligarchické skupiny si naopak dokázaly koupit nejen politickou reprezentaci, ale i část vědecké a mediální sféry – tedy instituce, které měly být pojistkou veřejného zájmu.

 

Dvojí oligarchie: národní a nadnárodní

Dnešní svět není řízen jedním typem moci. Existují dvě vrstvy: Nadnárodní oligarchie operuje napříč státy, využívá globální kapitál, daňové ráje a nadnárodní instituce, národní oligarchie je vázána na konkrétní stát, jeho zákony a politické struktury. Některé země nemají vlastní silné ekonomické elity – a jsou tak zcela závislé na nadnárodních hráčích, kteří určují jejich hospodářský i politický prostor.

 

Tripolární svět a různé modely moci

Současný svět není bipolární jako za studené války. Formuje se tripolární uspořádání, v němž tři velmoci – USA, Rusko a Čína představují tři různé modely oligarchické moci. U USA existuje převaha nadnárodních korporací, silný finanční sektor, vysoký vliv lobbingu. Rusko má oligarchii vzniklou privatizací 90. let, postupně byla podřízená státu. V Číně je státem řízený kapitalismus, kde je oligarchie integrována do politické struktury. Velmoci se historicky chovají podobně: když dosáhnou síly, začnou jednat mimo morální rámec, protože mohou. Platilo to pro Německo v době císařství, pro Francii za Napoleona – a platí to i dnes.

 

Evropa mezi mocnostmi

Evropa ztratila vlastní kapitálové elity. Dochází k odlivu kapitálu, technologií i rozhodovacích center. Výjimkou je Londýn, který si udržel roli finančního uzlu, ale i ten je dnes více branou pro globální kapitál než centrem evropské autonomie. Menší státy, jako je Česko, mají sice své národní oligarchy, ale ti se neodvažují střetnout s nadnárodními strukturami, protože jejich moc je relativní a závislá (viz např. i oligarchu Babiše).

 

Jak se k tomu postavit?

Prvním krokem není revoluce, ale obnova občanské odvahy. Bez ní se žádná společnost neubrání erozi institucí ani tlaku oligarchických struktur. Je nezbytný útok na svědomí mocných – zejména těch domácích, kteří jsou nejblíže - ten je možný jen tehdy, když občané znovu získají hlas, sebevědomí a schopnost společného jednání.

 

Inspirace - Hnutí nezúčastněných zemí

Hnutí nezúčastněných zemí vzniklo na přelomu 50. a 60. let jako pokus malých a středních států vymanit se z tlaku dvou bloků. První summit v Bělehradě roku 1961 vytvořil platformu, která existuje dodnes a sdružuje 121 států a 18 pozorovatelů. Jeho původním smyslem bylo nebýt ani s USA, ani se SSSR. Dnes se však proměnilo a svou roli ztratilo. V tripolárním světě může být inspirací pro novou formu autonomie, která není založena na ideologii, ale na snaze malých států přežít mezi velkými.

 

Nadnárodní oligarchie jako nový kolonialismus

Nadnárodní kapitál dnes vykořisťuje nejen jednotlivé třídy, ale celé národy. Afrika je nejviditelnějším příkladem: suroviny odcházejí, zisky odcházejí, moc zůstává jinde.

 

Závěrečné poselství

Když lid ztratí odvahu, mocní ztratí svědomí – a svět se stává prostorem, kde rozhoduje jen síla kapitálu. Obnova odvahy je proto prvním krokem k obnově svobody.

 

https://www.blisty.cz/art/130838-wenn-das-volk-den-mut-verliert-verlieren-die-machtigen-ihr-gewissen.html