Místo, které mám ráda

Anotace: Nevim v kolika letech jsem to psala, ale už to bude dlouho...

...Probouzí ve mě vzpomínky, klid i obavy, jistotu a svobodu... Když jsem došla na ono místo, byla jsem ve svém živlu. Klidné a tiché místo. Občas všichni potřebují odjet z města pryč, do přírody. U mě je to zaručený prostředek na zklidnění a načerpání nové energie. V lese vždy můžete cítit energii, pokud budete chtít, jak okolo vás proudí, jak do vás vztoupí... Mám, mám jednoho "přítele", vždy je na jednom místě, už desítky let, vždy se o něj můžu opřít a pozorovat, jak se jeho "vlasy" třesou a vlají ve větru, jak se během roku mnění s okolím, jak mnění barvy s příchodem podzimu... Když se opřete břichem o strom a podíváte se až nahoru, až ke špičce, tak uvidíte současně s ním i nebe, jak "pluje" nad vámi, jak čas "běží" a že si život musíte užít dokud je čas, dokud můžete!
Kousek od něj stojí jeho kamarád, ale vlastně už nežije, už je "mrtev". Když se postavím na jeho pozůstatky, zavřu oči a jen nechám vítr, aby mi lehkým, studeným vánkem přejížděl po tváři, tak jsou to bezespory nejhezčí chvíle dne. Dala bych "všechno" za to, abych mohla být vítr, jen si tak poletovat, jen tak... Být volná jako pták. Letět si kam chci.... Na tom místě si vždy uvědomím, že život má cenu prožít na "maximum" a vyzkoušet si všechno! Tam si nejlíp uvědomím, že každý je originál, tak proč napodobovat někoho jinýho, když každý má své kouzlo, jako každý strom v lese. V lese, zapadaném žlutým listím, když tam tak stojíte, tak musíte cítit tu energii, co je okolo... Všude!