Nad článkem z novinek

Anotace: "Stojíme na prahu kolapsu globální civilizace, varuje nová studie", asi v šesti letech jsem řekl starostovi, když k nám mluvil na ZŠ. "Vy to s náma myslíte tak dobře, abysme se z toho nepřemnožili"

http://www.novinky.cz/veda-skoly/290144-stojime-na-prahu-kolapsu-globalni-civilizace-varuje-nova-studie.html

 

"Kolaps bude mít podobu postupného rozkladu, protože hladomor, epidemie a nedostatek zdrojů způsobí rozpad centrálního řízení v rámci jednotlivých států, což bude doplněno narušením trhu a konflikty kvůli nedostatku,"

dodávám, že vědec, který je zde podepsán, napsal i toto:

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Population_bomb

 

(název bomb, je částečně reklamně- psychologický, druhak by mohl naznačovat velice rychlý, exponenciální růst)

Nejdříve pár velice zjednodušených úvah matematického charakteru.
Pokud bude mít společnost, kde má dospělý průměrně dvě děti, bude se nám společnost rozrůstat geometrickou řadou. To je velice rychlý nárůst.

generace   počet lidí (např. v mld)

1                   1
2                   2
3                   4
4                   8

 

Pokud na generaci počítáme dvacet let, máme za století 16 mld lidí z 1 miliardy na počátku. Neuvažujeme délku života generace rodičů, situace je matematicky pro mě příliš složitá.

Logika smrti dětí
Pokud máme společnost, kde se dožije dospělosti 20% dětí. Populaci nezbývá než mít deset dětí, kde 2 z nich se dožijí dospělosti, aby populace nevymírala. Pokud se podmínky zlepší jde rázem o exponenciální růst. (a pokud se zhorší jde o exponenciální pokles.) Myslím, že jakmile se zlepší ve společnosti šance na dožití dospělosti, sníží se i počet dětí. Obvykle to ale není hned.

Článek dle mého ale varuje před jakousi skrytou hrozbou v podobě kolapsu.

 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:World-Population-1800-2100.png
 

Pokud pohledíme na tento graf. Vidíme dvě prognózy rostoucí a jednu klesající. Prognóza klesajcí implikuje nějakou katastrofu. Válku (globální), hladomor, nemoc, přírodní globální katastrofu. Případně silné omezení porodnosti- násilím, nebo úvahou. Článek implikuje nějakou ne zcela jasně specifikovanou katastrofu. Jednou z možných je válka o zdroje. Už léta (30, 40 let?) se říká dojde uhlí, dojde ropa.
Jedinou hloupost, kterou si umím představit je právě náhlý propad zdrojů surovin. Další zdroj masivního úbytku populace by byla ideologická válka. Toto se asi taky nedá vyloučit.
Přijde mi, že samotný růst populace by neměl způsobit katastrofální úbytek populace. Je to protimluv. Pokud bychom byli na hraně zdrojů, přestali bychom růst- což se mírně děje. Podle wiki byl růst v roce 63 2,2 %, kdežto teď je 1,1 %.

Na druhou stranu dodávám, že tyto mé úvahy jsou zjednodušené. Jsou zjednodušené, ale modelově se snaží postihnout většinu lidstva. Patrně existují mnohem složitější úvahy, které zahrnují politické, ekonomické, sociální, náboženské faktory. Matematika a teoretické úvahy by se pak v mnohém zesložitily, a zůstala by tu skrytá otázka: co kolapsem je, a co ho způsobuje. Nejpřesnější vystižení situace pak je: že situaci rozhodně nerozumíme. Moje (ne-li) naše uvažování je v tomto směru liché.

 

Shrneme:
pokud se lidstvo posune na takovou úroveň, že nebude úmrtnost dětí v důsledku hladu, nemocí a válek. Bude to jistě pokrok, zároveň si myslím, že se tím sníží růst populace. Protože počet dětí na dospělého bude kolem jednoho.
Druhá otázka je potom kolem zdrojů: víme kolik jich je? Víme, jak dlouho vystačí?
Stručně a zjednodušeně řečeno: blahobyt je výsledkem dvou faktorů:

1) míru a dobré vůle mezi lidmi
2) dostatku surovin.

 

Osobně vnímám jako horší první problém, druhý téměř ignoruju. První vnímám zjednodušeně řečeno jako problém psychiky. Druhý jako problém větších nároků než, které země poskytuje. Velkou roli hraje i technologická vyspělost dané populace.

Uvědomuju si, že úvaha je hodně vydřená, velice povrchní, nebráním se kritice, ale zároveň jí nijak nepožaduju, protože tohle téma je opravdu složité... Bylo takovým mým osobním vyrovnáním s "tlakem médií", které rády šíří negativní zprávy. Tak snahou říct si, jak moc jsou tyto zprávy poplašné. Úvaha si neklade za cíl "vyřešit hladomor". Spíš si jen své myšlenky nenechávám pro sebe.