Zničující drobnost

Zničující drobnost

Anotace: Z mého blogu, trochu o přírodě...

Působivý je pohled na vzrostlé stromy, které nás obohacují produkováním kyslíku pro naše dýchání a tím udržují náš život.

Jaký paradox však nastává, když dýchajíc kyslík nevěnujeme pozornost právě těm stromům a potažmo celé přírodě.
 
Dnes jsem seděl na zahradě, ve svitu slunce vnímal již téměř podzimní vánek a ševelení listů stromů, které si vyprávěly svou tajnou řečí, možná chválily slunce, vítr a vesmír, jakou mají krásnou možnost existovat, chválily také mne jako symbiotického tvora, jenž poslouchajíc ševelení jejich listů a svým dechem produkující kysličník uhličitý, který ony nasávají plnými doušky skrze své plíce, tedy listy.
 
Mnohdy jedeme do daleka za přírodou a kocháme se skvostnými panoramaty v údolích, kopcích a na horách, máme pocit úžasného spojení s tím vším, co přehlížíme, lépe řečeno bereme za samozřejmost v místě kde žijeme. Kdy se zastavíme a kocháme se prouděním života na své zahradě a nebo v městských parcích? Dalo by se říci, občas.
 
Zato v denním shonu mnohdy neřešíme, když nám něco "upadne" na zem, je to přeci tak malé, papírek od bonbónu, nedopalek cigarety, kapesníček, co na tom, toho si nikdo nevšimne. Někteří už ani nevnímají, že to a to odhodili, on to přeci někdo uklidí a nebo se to ztratí v trávě v přírodě.
Nejlépe je, některé nepohodlné odpadky ukrýt v lese.
 
Onehdy jsem šel , lesem, který mi nabízel úchvatné kapradiny, mechy, lesní plody, plno rozmanitých hub a vybízel mne spočiň a sbírej, vezmi si. Kochal jsem se vůní a úžasným klidem až na okraj lesa u silnice a nemohl jsem zde uvěřit svým očím, jako bych navštívil skládku. Pod malými smrčky v trávě a mechu nacházím, plechovky od mazu, umělohmotné láhve od motorových olejů a jiné nepohodlné věci co v autě jistě překážely, prasklá pneumatika se v tom zeleném bujném porostu určitě také ztratí.
 
Chtělo se mi brečet, smetí  bylo zaneseno hlouběji do lesa, tak dvacet, třicet metrů od silnice, to ukazovalo na snahu motoristů zakrýt své jednání, jako by se snažili maskovat své svědomí.
 
Abych nebyl za machra, který je dokonalý, přiznávám, že i já jsem za svůj život někdy upustil do trávy papírek či jinou drobnost. Stydím se za to však a nedělám to už spoustu let a těší mne, když vidím, že i mladí vyhodí do odpadkového koše to, co na zem, či do trávy nepatří. Smutním však, když jdu na procházku s pejskem a vidím přírodu posetou rozličnými drobnostmi, které očividně nejsou součástí divoké přírody, ale výdobytky civilizace, která už ani nevnímá, že je něco špatného na tom, přírodu ničit.
 
Beru si s sebou, kromě sáčků na psí hovínka i pytlík na odpadky, které nacházím cestou, žel někdy je to nad mé síly a nemohu sebrat vše, čas na venčení mám vymezený a kárku s sebou bohužel nevozím, ba co víc... když místo uklidím, záhy je opět poseté odpadky a zdá se, že i ve větším počtu, jakoby čisté místo přitahovalo více smetí, něž dostatečné množství kontejnerů na třídění odpadů. Nevzdávám se však a věřím, že lidé prozřou a bude se snad někdy i ve škole učit to, co nestihnout naučit o čistotě přírody rodiče, děti doma.
 
Uzřel jsem mladou paní, jak upustila posmrkaný kapesníček v blízkosti odpadkového koše, jen tak jako by se nechumelilo a nechumelilo se, bylo to v jiném ročním období, podle kapesníčku snad na podzim.
Nesměle jsem na paní zavolal a bez jakéhokoliv podtextu, který by ji mohl rozzlobit, jsem prostě řekl: "Paní něco vám prosím upadlo." Ona žena ihned zareagovala, a se slůvkem: "Promiňte!" , kapesníček vhodila do odpadkového koše a rychle pokračovala svou cestou.
 
Byl bych opravdu moc rád, kdyby si všichni lidé uvědomili, že i taková zdánlivá drobnost, jako neodhodit do volné přírody ani papírek, může přispět k lepšímu prostředí, které nám nikdy neubližuje, ale nabízí otevřenou náruč a s radostí, čisté přírodě vlastní, nás vybízí, vezmi si plnou náruč, neubližuj a pak se nikdy nestane tvé jednání zničující pro mne a v důsledku pro tebe, člověče.
Autor psorm, 04.01.2021
Přečteno 100x
Tipy 8
Poslední tipující: Slav Milo, V.N.Losinský, mkinka, jitoush, Marten
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

s tím svědomím máš pravdu, jako kdybychom před ním své neřesti chtěli ukrývat. Sranda je, že to není možné.

31.03.2021 19:58:13 | Slav Milo

....Mě toto naučili v turisťáku.....Příroda je chrám...vstup do něj,chceš li,ale
pak,když odcházíš,zahlaď všechny stopy po sobě a zanech to místo v takovém
stavu,v jakém bylo před Tvým příchodem....tedy čisté a neporušené.....Ji./úsměv/

07.01.2021 19:44:18 | jitoush

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 | Facebook, Twitter