První krůčky (3.) díl čtvrtý a pátý

Anotace: ...psáno pro /asicr.blog.cz/ ... jo a rozdělte si to jak chcete :) ...

Každá modelka, každý fotograf vám řekne, že udělat pouze jeden snímek, je záležitost několika hodin, je to pro všechny aktéry práce náročná, vyčerpávající a já ještě dodávám, po zkušenostech, že je to práce krásná. Saša poslouchala jako hodinky, na každý můj povel reagovala přesně a bez řečí, jen Dan se několikrát zasekl, když chtěl ten který snímek opakovat, ne proto, že by nešlo fotit ale prostě že se osmělil a některé postoje se mu moc a moc líbily. Ze začátku focení jsem občas Saše upravil sukni nebo košili s kravatou, ale pak už nebylo co upravovat. Další série po občerstvení jabčákem byla totiž bez košile, pak bez kalhotek a nakonec i bez sukně, jen kravatu si Saša nechávala, aby se necítila tak nahá. Uf, dvě a půl hodiny náročné práce bylo za námi. Dvě a půl hodiny bolestivé erekce, která nepřestávala. Dan ten problém už několik desítek minut před koncem focení vyřešil po svém, bylo to poznat na mokrém fleku jeho světlých, božíhodových kalhot. Saša si toho jistě všimla jako já, ale nic jsme neříkali. Prostě profesionálové.

Jan oznámil poslední snímek. Cvak. Vnímal jsem to cvaknutí uzávěrky jako prásknutí bičem. Najednou bylo ticho, takové to kterého se lze dotknout, takové to kterého se sami bojíte i když není tma, takové to bolestivé, takové to …

Do té doby bylo všechno jen dětskou hrou a s posledním cvaknutím nás zasáhla vystřelená střela erotiky plnou razancí. Uvědomění si všeho bylo pro všechny šokem. Saša se malinko schoulila do sebe a v očích se ji zaleskly slzy, rychle přes sebe natáhla košili a otočila se k nám zády, Jan zas stydlivě klopil oči a bylo vidět, že se cítí trochu provinile, nevím jestli za to může focení nahé a krásné dívky nebo ten flek na kalhotách. Nezbývalo než zachránit sebe i situaci, erekce stále byla víc než přítomná a tak jsem ze sebe sundal tričko s červenobílými pruhy a nápisem Cuba, které mi soudruh řiditel povolil nosit hned po té, co se přesvědčil, že tam jsou také soudruzi a imperialisté dostali na prdel v zátoce Sviní. Nebo od sviní, teď nevím nikdy jsem nebyl dobrý žák. Sundat šortky, červené trenýrky / měl být tělocvik /, odkopnout sandály bylo dílem okamžiku, zavolal jsem na Jana i Sašu „hurá jdeme se koupat", rozrazil zadní vrata stodoly a peláši k rybníku, přeběhl po lávce a šup do vody. Ta úleva, voda byl příjemně chladná. Povedlo se, jako druhá přiběhla se smíchem Saša a pak Dan. Chvilku jsme ve vodě dováděli a pak se sušili nazí na trávě, dopili jabčák, sluníčko hřálo a my jsme byli šťastní.

Dopoledne jako z cukrárny U Kláštera v Budějcích, kde několikrát týdně stáli lidé fronty na vynikající čerstvé kremrole i jiné pamlsky a kam jsem chodil za bráškou, který tam byl cukrářem, přes dvůr, zadem a nikdy jsem žádnou frontu stát nemusel. To privilegium bylo povznášející a hodně dětí mi to závidělo. Mám ještě staršího bráchu, víte, (ne že by to pro tento příběh bylo důležité) o deset let, ten rozdíl je tak propastný, že se vlastně neustále míjíme, až na několik málo životních úseků a to jsou jeho svatby. Bráška je dvakrát šťastně rozvedený a několik let potřetí ženatý, netvrdím, že šťastně. Upřímně vám ale řeknu, že nejvíc se mi vryla do paměti holka ze vsi, s kterou chodil ještě dříve, než se poprvé oženil. Ta o prázdninách chodila své mamce vypomáhat do kravína krmit, pro ty méně důvtipné dodávám, že krávy. Se staršími bratranci jsem občas po odpoledním krmení chodil na kukačku špehovat skrz dobře rozbité luxfery, jak se ženský oddávají koupeli v nadojeném mléce, prý kvůli pleti. Ta bývalá bráškova tam taky o prázdninách bývala, holka krev a jak jinak, mlíko, holka která by na Hluboké v pidi ZOO mohla kojit medvíďata. Moc se mi líbila. Našim už tolik ne, moc prý kouřila, bráškovi a vlastně i mně to bylo fuk. Ženský na sto pro věděly, že je chodíme šmírovat, moc jim to nevadilo, naopak, myslím, že některým to připadalo vzrušující, jediný komu to vadilo, byl zootechnik Franěk, starší pán chodící o holi, který řval jako jelen v říji, když ženský načapal, jak se koupají. Tak mne napadá, víte kolik by ušetřil Michael Jackson za vybělení a plastiky kdyby se koupal v kravském mléce? Kdo ale věděl v té době o Jacksonovi, který má moc moc moc rád malé děti... Nám stačil uniformovaný příslušník VB osahávající Dádu. Teď je bráška taky cukrář, ale na inzulínu, k tomu si jako bonus přidal několik bypassu a když něco málo zbude z invalidního z důchodu, tak zaplatí nemalou dlužnou částku na některé z dětí, které v průběhu třech manželství počal, popřípadě adoptoval. Blbec.

Krásné dopoledne s focením a koupáním uteklo jako mléko na plotně. Dostali jsme hlad. Natáhli si trenky, Saša jen kalhotky a šli vyplenit spižírnu v chalupě. Chleba s uzeným chutnal všem, kozí mléko jen mě a Janovi, jen já ale na něj byl zvyklý. Danovo střeva nevydržela kombinaci jabčáku, uzeného s kozím mlékem a několikrát spěšně opustil chalupu za účelem návštěvy kadibudky na dvoře.

Navrhl jsem, že se půjdeme vykoupat do kravína v mléce, když je poledne nikdo tam nebývá, ženský vaří obědy těm svejm a chlapi sváží obilí a mají jiný starosti. Saša byla hned pro, Dan po zkušenosti s kozím mlékem odmítl a raději se rozhodl hlídat fotoaparát a moc se nevzdalovat od kadibudky i když to do kravína byl jen kousek. Hurá. Saša si natáhla košili, škoda, líbilo se mi, když běhala jen tak. V kravíně opravdu nikdo nebyl. Lesklá střibřitá káď byla do poloviny plná mléka, vypnul jsem míchač který líně čeřil mléko, trenky dolu a šup do díže. Saša vklouzla za mnou. Řekl jsem ji, to co říkaly ženský, že je to moc dobrý na pleť a vůbec jsem nelhal, jen, že se má mléko pořádně vetřít do kůže už bylo trošku navíc. Klečeli jsme proti sobě, mléko nám sahalo kousek nad prsa a já poléval Saše ramena, masíroval dívčí boky a odvažoval se k poslednímu kroku, ruce mi pomalu klouzaly k rozkošným kůzlátkům, které bylo víc tušit než vidět. Rozrušený, vzrušený, slepý a hluchý jako tetřev hlušec v toku. Saša vyjekla a objala mě kolem mých mužných ramen. Na tolik vášně není nikdy nikdo dostatečně připraven, nahromaděná touha celého dne vybuchla, zároveň s výbuchem mi Saša ječela do ucha „ …ty vole zdrháme." Konečně se mi podařilo procitnout, zootechnik Franěk šel asi na obchůzku po JZD, beze slov pustil zastavenou mléčnou vířivku, ta do Saši drcla a vylekala ji. Teď už to bylo jedno, prchali jsme z mléčného koktejlu. Já dostal na cestu holí přes záda a Saša přes zadek, neměla se shýbat pro boty a kalhotky tak dlouho. Franěk na nás ještě zařval několik nadávek a něco jako, že mám pozdravovat tátu. No to bych musel být vůl. Posbírané boty a trenky za ústupu jsme měli v ruce a pelášili se smíchem zadem přes louku do stodoly.

Saša se ohnula, aby Janovi ukázala čerstvé červené jelito na zadečku, Jan zbledl, jestli soucítil s Sašou nebo ho vyděsilo to, co normálně zůstává slušným chlapců u slušných dívek v našem věku skryto nebo jestli to ještě bylo následkem působení kozího mléka, nevím. Vím jen, že jsem Sašu tak šťastnou, bezprostřední, veselou, krásnou a nahou viděl naposledy. Další léto s rodiči foukla přes Jugošku za kopečky.

Byl čas zabalit a jít ze školy domů. Saša měla ještě povinnost vzít naše žákovské knížky do Budějcké nemocnice k sestřenici, která nám tam dá berany, aby nebyl průser ve škole.
Málo platný. Byl.
O tom příště …