Jak moc otevření vlastně jsme

Anotace: Pořád zeď stojí? Padla? A nebo ji kámen po kameni rozebíráme? Upozornění: Obsahuje nadsázku a náznaky humoru :)

  Svět se tváří, že kladivem rozbil to paradigmatické okno, kterým jsme doposud nahlíželi na otevřenost ohledně lidské sexuality. Obecně nejspíš ano. Tabuizovaných témat zdá se býti méně. Ale ve chvíli, kdy dojde k přímé konfrontaci, je úsměvné sledovat reakce tázaných lidí. Rychlý nádech a v očích jiskry ze zápalu v hlavě. Ve většině případů nemá člověk problém konverzačně laškovat na téma sexuality. Problém nastává ve chvíli, kdy se zeptáte “ A co ty?”

Mám říct na férovku to, co chci? Nebo to stále není společensky přijatelné?

Ano, je tu nepřeberné množství faktorů, které ovlivní výslednou odpověď. Znám ty lidi? Věřím jim? A hlavně.. Znají oni mě? … I drobná odchylka od “normálu” (který v podstatě neexistuje) může vyvolávat rozpačité reakce.

Jednou z nejlepších věcí na dětství je objevování vlastní sexuality. Objevování toho, co jsme. V hlavě tisíc otázek, na které se dítě nesmí ptát. Odpovědi, které by žádné dítě nemělo znát. Ale teď? Jsme dospělí lidé.. Po letech máme konečně možnost otevřeně, beze studu //a strachu z mámy// o všem nejen mluvit, ale i to dělat. A když už to člověk dělá, proč se o tom bojí mluvit?

Co se mě týče, občas bych mohla býti méně otevřená. Nebo se naučit lépe odhadnout situaci. Já bývám tím, kdo pokládá nepřístojné otázky. A odpovědi? Po těch prahnu. Ne snad proto, abych se jim smála nebo na jejich základě někoho zatratila. Zajímá mě to. Proč? Neptejte se. Sama nevím.

Snad je to mou vrozenou slabostí pro všechny odchylky a jinakosti. Čím vytěsněnější se budeš cítit, tím raději tě budu mít. Ovšem pravdou také je, že sama nad sebou někdy přemýšlím.. Jestli se ten led, pod kterým je hlubina perverze, teprv prolamuje nebo už jsem u dna. 

Jednou z nejčastějších a nejsnadnějších “otázek na zahřátí”  bývala “Koukáš na porno?” S pokročilou dobou už se tímhle dotazem není nutno zaobírat, protože tady už hradba dávno padla. “Ano, koukám. Stejně jako všichni, kterým to jejich Bůh nezakazuje.”

V současné době se jde rovnou k jádru věci. “Co se ti líbí? // Jak to máš ráda? // U čeho si to děláš? // Co přesně..”  a tady pořád pár balvanů stojí. Jsme zpátky u toho. To je moc osobní.. Už to není o random chlapovi s ještě víc random ženskou, co si užívají před svačícím štábem. Je to o vás..

A když už někoho stejně otevřeného najdete, přichází jedno z nejtěžších. Dokáže o tom mluvit, aniž by se vzrušil? Aby to bral bez erotického podtextu? Pokud ano, skvěle, těmto lidem se říká přátelé. A skutečnému příteli můžete hledat porno, když je zrovna línej. Aniž byste ho odsoudili, možná mu to i ve skrytu duše přejete a snažíte se najít to nejlepší, co kdy viděl. Což mi připomíná příhodu, kdy jsem byla požádána o pomoc právě s hledáním. Co byste řekli jako první? “To myslíš vážně? // Nic ti hledat nebudu! // Ty seš vůl! // Jasně, uno momento!”

Moje reakce byla - “Dvojka? Trojka? Orgie? Swingers? GB? Bělošky? Černošky? Asiatky? Lolitky? MILFky? Veřejný ponížení? Glory hole? Pouta? Latex? Bičíky? Táta? Máma? Brácha? Ségra?" Jako odpověď se mi dostala spousta vysmátých déček a heslo Dvojka - Hardcore. Tady jsem se poprvé pozastavila a sama nad sebou zakroutila hlavou. Mám sakra dobrý znalosti.. A ano.. stále jsme přátelé.

 Nejlepší čas na ukončení. Nebojme se říct, co máme rádi. To je přece součást naší podstaty.