a pořád je to stejný..

Anotace: ...sto let starý dílo...tuším psal se rok dvanulajednadva...olééé...tu je! zcela bez korektury...beze smyslu..

Vždycky mě fascinovalo, deptalo a trápilo to co se stane po rozchodu dvou lidí. Jakoby se s nimi teď roztrhl pytel. Dá se měřit bolest podle toho, jak dlouho vztah trval. Možná. Podle některých lidí nemáte právo na bolest pokud byl vztah kratší než jeden rok. Blbost. Můžete být s někým dva roky a nedat mu ze sebe sami nic a bude to jen o zvyku.Můžete být s někým dva měsíce a budete si připadat roztrhaní na kusy, protože ste tomu dali všechno, třeba jste si mysleli, že tentokrát to vyjde.

A najednou je ten člověk naprosto cizí. A nevidíte mu ani do očí sedí si v baru, zády k Vám, jako byste tam nebyli. A Vám se chce třeba ho obejmout a nebo mu vlepit pusu, něco mu říct. Ale víte co je mnohem horší, když při pohledu na něj necítite vůbec nic. Jako by všechny vaše emoce spustili hrobově ticho a vy nemáte k tomu člověku ani trochu náklonosti. Jakoby Váš vztah nikdy nebyl. Jako by před Vámi seděl cizí člověk a kdyby Vám dal příležitost k hovoru, absolutně by jste nevěděli, co mu říct. Cestou domů jsem řvala jak děcko a ne proto, že bych ho chtěla, ale proto, že už ho nechci.

Taky dost pomáhá uvědomit si, že přece nechcete někoho, kdo Vás nechce. Toho, kdo na vás naházel špínu a vyčetl Vám i nos mezi očima. Komu se na Vás už nelíbí naprosto nic.

A kolem mě je tolik párů. Tolik a zprvopočátku se Vám chce při pohledu na ně brečet (fáze smutku), pak po nich něco hodit nebo na ně zakřičet (fáze vzteku), pak je máte na salámu, řeknete oni se stejně určitě doma jen hádají (fáze miluju to, že jsem sama a všichni mi polibte) pak Vám je to líto (fáze lítosti) a nakonec je Vám to naprosto jedno (fáze post finem).

Uplně nejhorší je ta fáze která předbíhá tyhle všechny a to fáze per finem, kdy tomu nemůžete uvěřit. A brečíte a brečíte tak moc, že netušíte, kde se ty všechny slzy berou. Nejíte, nespíte. Pokud jste na tom tak jako já, celá rodina a přátele do Vás hučí seberte se. špatná rada. Nejlepší je to ze sebe dostat co nejdřív. Vyplavit to.

Když to neuděláte, je dost možný, že tahle fáze nastane až jako poslední a to třeba po 3 měsících. A to byste nechtěli , v tu dobu bude Váš drahej milej dávno zadanej jinde a bude Vás mít na salámu. V lepším případě. V tom horším bude v tý samý fázi jako vy a bude sám. Načež může následovat návrat. A víte co se řiká dvakrát do stejný řeky.... dáte tomu člověku jen šanci s Vámi udělat totéž co předtím. A to by nikdo nechtěl.

Ale pokud se Vám uspěšně povede se vyřvat a uvědomit si, že tu opravdu není a nikdy nebude, vyřvat se ze vzteku, vychloubat se svobodou, mít na salámu všechny páry a stát se zase samostatně fungující jednotkou s vlastní hlavou, osobností a cíli, máte šanci jít dál.

Always look on the bright side..