Moje třída

Anotace: No nevím, kam to zařadit... :-) Krátká úvaha, původně slohovka, na téma Moje třída... zadaná mojí třídní a zároveň učitelkou češtiny

Protože svou momentální třídu neznám dlouho, rozhodla jsem se popisovat náš kolektiv a prostředí z pohledu nezaujatého pozorovatele, takže doufám, že nikomu neukřivdím …

Ještě předtím, než jsem začala před půlrokem třídu devátou A navštěvovat, jsem nečekala, že mi bude prostředí a kolektiv žáků vyhovovat více než v předešlé třídě. Vzpomínám si, jak jsem - jako většina mých bývalých spolužáků - ronila v září krokodýlí slzy, když nás rozdělovali. Všichni jsme si říkali, že nikdo nemůže jen tak přetrhnout osm let zážitků a situací, které jsme spolu prožili. Dnes bych asi mnohem hůř nesla, kdyby mě chtěli odtrhnout od mé nynější třídy.
Když to mám říct hnusně, tak nebýt návštěv holek z béčka, asi bych si na své bývalé spolužáky ani nevzpomněla. Jsem totiž fakt moc šťastná, že jsem tam, kde jsem. Obdivuju trpělivost lidí ve třídě a to, že jsou vždycky ochotni nabídnout některým žákům druhou šanci. Vidím to tak, že všichni jsou na jedné lodi a nikdo nikoho neshodí, přestože si mezi sebou nemusí rozumět.
Než jsem do áčka přešla, něco jako vzájemnou toleranci ve třídě jsem nepoznala. Taky mě hned první dny v nové třídě udivila ochota žáků vzít na sebe nějakou zodpovědnost - nebo to, jak si mezi sebou spravedlivě dělí různé úkoly. Musím říct, že opravdu těžce nechápu, co se učitelům pořád nelíbí =). Zaujalo mě taky (a dodnes nevycházím z údivu nad tím), jak většina třídy, až na Petra a jeho občasné rasistické připomínky, respektuje spolužáky lišící se pletí, Denisu a Tomáše. Většinou se tmaví žáci ve třídě stávali terčem šikany a proto se mi na mé třídě líbí, že jsou jiní a Tomáše s Denčou berou jako všechny ostatní. Jednoduše chápou, že jsou to lidi jako všichni ostatní, nehledě na to, jakou mají barvu pleti.
Je plno věcí, díky kterým si mé třídy vážím a moc cením, ale sepsat všechny pocity... nevejdu se do určených dvaceti pěti vět a už i tak překračuju limit =).
Není nikdo, vůči komu bych měla nějaké výhrady, i když, podle mého názoru, pár lidí do třídy příliš nezapadá. Každý má v sobě jakési nepopsatelné kouzlo, charisma, kvůli kterému se v mých očích jeví výjimečný. S někým vycházím velmi dobře, s někým méně, ale mám ráda všechny, i třeba Peťu, který mi denodenně pije krev =).
Jinými slovy, za žádnou cenu bych se nechtěla vrátit zpátky do béčka. Jediný půlrok v deváté A bohatě pokryl osm let strávených v béčku. Jestli mi na střední škole bude něco k životu chybět, tak mi věřte, že jedině třída devátá A.