Přátelství napořád

Anotace: Původně sem chtěla napsat je krátkou úvahu ale nějak se to zvrtlo xD je to můj výplod z mojí divný a v noci roztrhaný duše xD

Určitě jste někdy četly nějakej dívčí románek. četla sem jich hodně,ale teď zrovna je moc v lásce nemám. většina z vás je asi četla proto, že toužíte po nekonečné lásce s happy endem. nebo ne? proč se díváte na zamilovaný filmy? protože toužíte po tom zažít to co hlavní hrdinka. já v podstatě taky. ale něco trochu jinýho. netoužím po lásce z filmu ne knížky. toužím po nekonečném přátelství "na život a na smrt". nemám ráda tohle přirovnání ale přesně vystihuje to co chci. každá hrdinka takovou kámošku nebo kamaráda má. nebo ji získá. vemte si třeba ty italské prázdininy. Lizzie má skvělého kámoše kt. se kvůli ní nechá vyloučit ze školního zájezdu jen aby jí chránil.nebo Harry Potter. takový kamarády jako má on, to jsou ti praví! když jde o život,nevykašlou se na něj i když by mohli ale bojují aby ho zachránili.

A proč něco takovýho nemůžu zažít já, obyčejná holka?! Nechci zjistit, že svýho kámoše miluju, ani nechci bojovat s Voldemortem.

O kámoškách ze základky sem si myslela jak sou super a jak sme super kámošky. a nechtěla sem si občas připustit nějaký věci. i když sme se stokrát "rozešly". vždycky sme se k sobě vrátily. kromě poslední "hádky". jestli se to tak dá nazvat. Mojí hádky. Proběhla na našich spolužácích,kde sme byly jen my 4. čekala sem na podnět. a pak to začalo. trvalo to pár dní,možná týden. obviňovali sme se ze všeho možnýho, co kdy kdo řekl nebo neřekl. a měla sem z toho radost. zní to hnusně. ale je to tak. možná sem vyhrála. několik dní po jednom mym příspěvku se neoběvila žádná odpověď i když tam byly. smazala sem svoje fotky,u profilu nechala jen svoje jméno a nevrátila se tam.už to sou asi 3-4 měsíce. nebo víc? nevim. nevim co se tam děje nebo už to zrušily.

Přišla sem na to že segra jedný tý kámošky měla pravdu.že na základce nevznikne přátelství kt. přežije i po škole.i když ona sama má 3 roky po základce pořád stejnou kámošku,každá na jiný škole. jsou vlastně ty "super kámošky". ta jedna byla dlouho zamilovaná do třídního na základce tak se spolu přes skleník "vloupaly" do školy aby mu pode dveřma podstrčily dopis.

Ale to sem nechtěla říct. možná takovou "super kámošku" mám. snad nikdy sem k žádný kámošce necítila tak silné přátelství jako k téhle. Jen přátelství. proč si taky něco tak super kazit něčím hnusným, něčím "víc"? zase kecám mimo. Udělala bych pro ní cokoliv.Nikdy se mi po žádný kámošce nestýskalo. Alespoň ne tolik že bych se z toho klidně rozbrečela. takový stavy mívám v noci.
naposled při cestě z debilního chorvatska domů. poslouchala sem MP3. písničku z piirátů. vzpoměla sem si na to jak sme na nich byly v kině. a brečela.jasně,taky mě někdy štve.když mi neodpoví na sms nebo na icq. nebo když pošlete dopis,dokonce 2 a ani jeden nedojde. trochu divný ne?Napadlo mě jestli to nedělá schválně ale hned sem ty myšlenky vždycky zahnala. ptala se mě,jestli sem napsala dobře adresu. kdyby lhala,neptala by se. a když mě nedošel pohled co posílala ze san francisca, bude chyba jinde. u český pošty. budu si stěžovat.to myslim vážně.

Ale když vám pak ta kámoška po 3 a 1/2 měsících v americe,kde je 5 měsíců ve škole,napíše, že až teď zjistila,kdo jsou opravdoví přátelé a jak je ráda že vás má,odpustíte jí všechno, i to že kvůli škole a poviný praxi nemá čas přijet. a rádi si na to vzpomenete při všech pochybnostech.

Ale to všechno má malej háček. ne není fiktivní. je skutečná a má krásný jméno. ale bydlí strašně daleko. zase ne tak strašně. není to tak daleko jako od nás někam do ostravy. bydlí v německu. v Regensburgu (Řezno). A ..... je to němka. a mluvím s ní anglicky.

Ale poznala sem s ní ticho,kdy nepotřebujete mluvit. Já to tak cítila.