Narozeniny

Anotace: Krátká úvaha o tom výjimečném dnu v roce z pohledu pesimisty. Možná vás to pobaví, možná rozčaruje, avšak věřte, že z části je to pravda. Co myslíte?

Narozeniny

Proč je vlastně vůbec slavíme? Vždyť každý rok nám věk neustále stoupá, druhý břeh se bez ustání každým dnem přibližuje a my jíme zákusky, pijeme alkohol, popřípadě kávu a předáváme oslavenci dárky. Z výjimečně dobrých dortů a koláčů, které buď upeče babička nebo je máma koupí v cukrárně, se tloustne. Káva je vlastně droga a o alkoholu už vůbec nemluvě. Druhý den se člověk opravdu probouzí o něco starší, ty vrásky z bolení hlavy za to snad někdy ani nestojí. A dárky? To je to jediné, na co se stárnoucí oslavenec vůbec může těšit. Jenomže jaké je zklamání (které přidá na vráskách, jako by jich už tak nebylo málo), když rozbalí úhledně zabalený balíček a místo úžasného holícího strojku pro dokonalé oholení nebo té luxusní voňavky od Naomi Campbell, dostane nový pár ponožek na jedno použití, či léky na zhoršující se zdraví, jež se sice situaci snaží zachránit, ale jasně říkají, že už všechno nefunguje tak, jak by mělo. Tak proč všechno to veselí? Úsměvy na tvářích příbuzných, jež se sejdou jednou za rok k té zvláštní události? Stejně akorát sní dort a chlebíčky, jejichž příprava hostitelce popřípadě hostiteli jen přidává nervy a další starosti, jichž už je i takhle nad hlavu. Dětem se papírové čepičky, foukací píšťalky, dorty ve tvaru fotbalového míče nebo růžové panenky zamlouvají, hračky neuvěřitelně zaujmou, ale co pak, když zjistí, že neustále stárnout zase tak prima není, že je za chvíli nečeká pouze hra na život ale tvrdá realita? Děvčátku, jehož snem je být prodavačkou a pak kosmetičkou, nebo chlapci, jenž chce být pilotem, kosmonautem, popelářem, fotbalistou, či profesionálním policistou, za pár let nevědomý úsměv z tváře zmizí a stejně jako všem generacím před nimi se na již dospělých tvářích počne zračit ten smířený, uspěchaný a vážný výraz, který jasně dává najevo, že dětské sny se už nikdy nevrátí, hry na policajty a zloděje už nebude možno provozovat a nic nebude jako dřív. Tak proč vždycky takové veselí? Možná proto, že jsme zase přežili další rok života a nový se nám zase otevírá? S novým věkem nové zážitky? Je to možné? Snad ano. Něco nového čeká každý den, ať už to jsou pouhé detaily. V mládí si jich možná nevážíme, ale s přirůstajícím věkem bychom klidně dali cokoli, jen abychom spatřili pestře zbarveného motýla poletovat nad rozkvetlou loukou, rybku nadskočit nad klidnou hladinou rybníka, kačenku vyhřívat se na slunném břehu. Je toho tolik, dnů každým dnem ubývá a s narozeninami si to ti starší dáváme ještě zřetelněji najevo. Tak proč je to přitom tolik oblíbený den?