Rasismus a Xenofobie v České Republice

Anotace: Tak takhle to vidim já

V následující úvaze na téma rasismus a xenofobie bych se chtěl zamyslet nad příčinami a důsledky těchto, u nás tak rozšířených, jevů. Chtěl bych se pokusit uvést do souvislosti historické aspekty se současným stavem.

Xenofobie. Strach ze všeho co je cizí. Když se člověk zamyslí nad událostmi minulého století, které se staly na našem území, tak ho v podstatě nemůže udivit dnešní (jakkoli opovrženíhodný) stav věcí. Pominu-li několik stovek let útlaku za Rakouska-Uherska, tak můžeme začít událostí, která se podle mého názoru nejvíce podepsala na vztahu českého národa k cizincům. Mnichovskou zradou. Kdy byla naše země podstrčena sílící Třetí Říši aby se ukojila Hitlerova touha po expanzi. Západní velmoci rozhodly o našem osudu obětního beránka bez naší účasti. Hlavní iniciátor tohoto řešení britský premiér Richard Chamberlain prohlásil: „Zachránil jsem mír pro naše dny.“. Jak všichni víme tak to nebyla tak docela pravda. V následujících 6 letech žili češi v protektorátu Čechy a Morava pod útlakem nacistů.

Po konci druhé světové války přišla krátké období svobody po kterém se moci ujali komunisté. Následný rudý teror, politické čistky (mimo jiné např. uvěznění navrátivších se českých vojáků a letců, kteří bojovali na západní frontě v řadách spojenců), kádrové posudky, StB, informátorství (česky donášení) a ostatní hanby, které si na sobě náš národ, díky svojí povaze, dokázal sám napáchat, myslím není třeba dále rozvádět. A když už to vypadalo, že se věci obracejí k lepšímu (socialismus s lidskou tváří) tak přišel rok 1969 a ruská okupace, která nás na dalších 20 let odřízla od okolního světa (a od svobody). Škody, které napáchala čtyřicetiletá éra komunismu byly podle mého názoru hlavně v tom, že se změnilo uvažování lidí a to směrem, jenž dobře vyjadřuje věta: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ Podle mého názoru se tato věta stala mottem většiny českých politiků a podnikatelů po roce 1989.

Je skutečně možné se, po těchto událostech minulého století, divit vztahu Čechů
k cizincům? Ale ať už je možné se divit nebo ne, rozhodně tento stav, jakkoli může být oprávněný, není správný.

Rasismus. Nenávist ke skupině lidí kvůli jejich barvě kůže. V naší zemi se jedná především o rasismus ve vztahu k romské komunitě. A nemám na mysli hnutí holých hlav (skinheads) resp. jeho odnož u nás. Jde o všeobecný vztah Čechů k Romům.
Historické hledisko tohoto problému není až natolik determinující jako u předchozí části úvahy na téma xenofobie. Problémem je zde spíše současná výchova dětí v duchu nenávisti k Romům. (Netvrdím, že se tak děje ve všech rodinách.)

Možná je to jenom můj dojem, ale zdá se mi že v mém okolí na každého člověka, který proti Romům nemá žádné předsudky, připadá alespoň jeden, který proti Romům předsudky má. Na vznik těchto předsudků má vliv mnoho faktorů. Jedním z hlavních faktorů můžeme označit výchovu nebo-li přenesení předsudků z rodiče na dítě.
Mezi další příčiny vzniku rasové nesnášenlivosti vůči Romům můžeme zařadit osobní nepříjemnou zkušenost s jedním či několika příslušníky této komunity a následné (naprosto chybné) vztažení této zkušenosti na romskou komunitu jako celek.

Myslím, že nastal čas uvést nějaký příklad ze života. Jel jsem autobusem domů ze školy a ten stavěl v Benátkách nad Jizerou. Lidé vystoupili a nastoupili. Protože s tímto autobusem jezdím téměř denně vím, že po nastoupení všech lidí čeká ještě asi pět minut na zastávce a až potom odjíždí. Ten den se ale autobus na zastávce nezdržel a to mi přišlo divné.
Podíval jsem se k zavřeným předním dveřím a uviděl jsem malého romského chlapce jak zoufale buší na dveře se žákovskou průkazkou v jedné ruce a penězi na autobus v druhé.

Podíval jsem se na řidiče. Ten chlapce okázale ignoroval a odjížděl od zastávky. Rozhlédl jsem se po ostatních cestujících a viděl jsem jak se všichni urputně snaží nevšímat si nastalé scény.
Xenofobie a rasismus jsou vlastnosti, které se lehce šíří a těžko odstraňují.
A jak napravit tento nezdravý stav věcí? Nevidím jinou možnost než jít příkladem svým dětem. Je na každém jedinci aby si sám udělal vlastní názor a podle něho jednal. A když má někdo chybný názor je třeba mu otevřít oči. Zajímalo by mě kolik z těchto rasových nenávistníků se kdy pokusilo představit si jaké to je být každým druhým člověkem potajmu opovrhovaný. Myslím, že se potom nemůžeme divit když Romové, kteří se setkají s takovýmto chováním, se stáhnou do svých komunit a začnou se chovat nepřátelsky k jakékoliv autoritě. Nenávist plodí nenávist. Circulus vitiosus.