Dopis

Dopis

Anotace: výtažek z dopisu

Stejně se nenechám odbýt a i když sama říkám, neřešme to, zasáhnu do místa mezi námi…. Co se děje? Přijdu si sama v našem kruhu, které přijde poslední dějové pásmo zasažené jakousi neznámou silou? Jestli se to "něco" jmenuje Roman, zamilovanost, přání, sny …, nevím. Vše to jsou mé domněnky a nevím, zda stojíš o to, abych je vyhodila na světlo. Dle mého názoru stojíš, ale je tu otázka, jakou formou to oba sneseme. Upřímně, myslím, že ani my to netušíme, a proto se tomu tak zdárně vyhýbáme. Ale přijde chvíle, kdy se sejdeme... face to face… a ne ve dvou, ale ve více lidech…. A já se toho... bojím, není to správné slovo; nevím, co čekat, co bude, co se stane... a není to moc dobrý pocit. Tome, není to takové jako předtím, sám to víš... chození kolem horké kaše... to období máme snad za sebou, tak s kůží na trh - otevřenost je na pravém místě.
Má domněnka? Ok, svou upřímnost předhodím jako první, vždy jsem toužila být průkopníkem. Jsem názoru, že Tvá osůbka toužila po jiném konci, než je ten dosavadní. A uznávám své pochybení ve vlastním chování. I já jsem cítila velkou náklonnost. Ano, mám Tě ráda. Ráda s Tebou jezdím na výlety, bavím se, směji se... ráda za Tebou jedu, pojedu do Práglu i Jablonce... Hlavou se mi honily myšlenky čehosi více...
Ale při pozastavení ve velkém kolotoči jsem koukla na lidi kolem sebe. Pavla, Romana, přátelé v HK (nemá cenu jmenovat, nebudeš je znát)... a uvědomila si, že oni mne posunuli kamsi jinam. Nemyslím to teď nikterak špatně, možná to tak zní, ale je to jen slovní klam. Uvědomila jsem si, že i přesto, že Tě mám ráda a skládám Ti velkou úctu za Tvé neskonalé, jakési ctnostné, ojedinělé chování, vidím tu only přátelství...
Pro mne jsi a budeš stále to roztomilé pražské štěňátko, které bude hledat svou princeznu, o kterou bude moci pečovat a plnit jí přání, dokud ji nenajde a nebude opravdu šťastný! A já tou princeznou nejsem, nebudu a ani být nechci. (Nebudeš tomu věřit, ale zrovna v tuhle chvíli mi zde hraje Armagedon, a div se mi slzy nekoulejí po tváři). Nechci ztratit to pouto mezi námi, je přátelsky pevné, ale končí…nepovede dále.
Zda jsem někdy dávala naději Tvému srdci, beru ji zpět s prosbou o odpuštění. A myslím, že tady je kámen úrazu. Tvé srdce je čehosi plné a část, která patřila naději pro moji osobu, tu jsem si vzala zpět... A své srdce podala do dlaní jinému. A i když to asi nechceš ani tolik slyšet, věř, že jsem ho dala s čistým svědomím a úmyslem do rukou někomu, ke komu cítím tak neskonalou úctu, oddanost a lásku... Upřímnost a důvěru, sladkost a přesto drsnou realitu. Víš, byl také jediný, kdo mi pomohl oné první noci v Jablonci na hasičně, na akci. Bylo mi zle, hodně zle... všeci pomohli, ale on zůstal, ptal se, staral se celou dobu, dny potom, týdny potom... To on byl na nádraží, to on se loučil s (pro něj neznámou) dívkou, kterou poprvé poznal…. Každý jeho pohyb, slova, čin od něho, co pro mne za to málo času udělal, bylo tak velké, zvláštně čisté a jiné, až obyčejně krásné, že tu stojí jako svatý mezi lidmi.
Vím, že bude těžké, hodně těžké přijet mezi Vás a pohlédnout Vám do očí. Vím, že bude obtížné být v objetí milovaného a hledět Ti přitom do tváře. Proto tohle všechno. Očistec je tak žoviálně známý, ale jestli něco pomáhá, je to právě on. Pavel mi dal dobu krásy, pak mi odhalil moji naivitu... a období poznávání vlastní naivity bylo právě tehdy, kdy jsem poznávala Jablonec. Kámen na kámen upadl. Utěšovat duši tam, kde jsem neměla. Ale nebylo jiné pomoci. Proto zpětně napravuji a již zase stojím pevně na zemi. I Uvéčkovi jsem se omluvila, vyříkali jsme si to a je vše téměř jako dřív. Když jsem byla v pátek v Jablonci, byl to krásný den jako každý jiný. Omlouvala jsem se i Kačce, nevěděla jsem proč - a ona taky ne... ale je to holka a navíc, není tak špatná, jak myslíš.
Ne, já vím, ty nic takového neříkáš, ale nejčistší svědomí v ní nemáš. Já ano, byla jsem v jejím věku, sice jsem nenajížděla na její obrátky, ale vím, co to je... no, ale to bych nerozebírala, ona si to nezaslouží, aby se o ní mluvilo bez ní... na to ji mám moc ráda.
No a teď se omlouvám Tobě. Vlastně prosím o odpuštění, že jsem vzala, nebo tedy beru nyní, naděje zase k sobě pod polštář, to, jak jsem citově poškrábala Tvé srdce... ber to jako ponaučení, že my jsme takové, když zrovna nestojíme nohama hodně pevně na zemi…
Inu, jsem ráda, že jsem Ti tohle všechno mohla říct. Osobně by to bylo rozhodně lepší, ale kdo z nás na to má. A také, mé slovní vyjadřování je o hodně lepší než to mluvené. Stokrát monolog před zrcadlem mi jde super ale při reakcích druhého ztratím nit a reaguji a nikdy bych Ti to všechno takhle neřekla, naráz a s náplní, která drží srdce nastražené.
Na začátku jsem nevěděla, co Ti budu psát, ale při prvních zapojených kabelech myšlení mi to hned docvaklo... To, co se Ti snažím celou tu dobu říct... ale buď je Tvá odezva odvrhující, nenápadně, to Ti jde, to musím uznat, nebo tu nejsi... na ajsku...
Přesto doufám, že naše kontakty se tímto nezruší, ale pevně věřím tomu, že tomu tak nebude. Ale zda mám stále mluvit upřímně, ráda bych slyšela i Tvá slova o nynější situaci a o tom, co bylo... nevěřím v to, že věci budou takové jako dřív, nevěřím v žádné slepované vztahy, ale přece tu nestojíme oba o to, aby to bylo takhle dusivě ničivé?!
Vzpomínám si, jak jsme mluvili o ostatních a výběru přátel a vlastního štěstí…. Víš, ono to pro Tebe mezi přáteli v Jablonci nebude tak těžké jako pro mne. Vím, že se lidé cítí lépe, když jsou na něčem hůř než druhý a ten je pak musí litovat, ale v tom není účel mých slov. Tebe znají dlouho, mají Tě rádi, i přesto, že jsi Pražák, vždyť když ne nic, tak aspoň to jim dodá vtípků ?
Hlavně máš skvělou povahu. Tvůj charakter by Ti mohlo hodně lidí závidět a oni to vědí, i když Ti to nemusejí dávat tak zřetelně najevo. A i když viděli a vytušili, že máme mezi sebou určité sympatie, budeš jen málo litován, že Ti " to nedopadlo" a ještě při výlevu dostaneš odezvy, že máš být rád, že nejsi semnou……
Já budu totiž ta špatná, víš. Tak už to bývá. I kdybych byla nejhodnější slečinka na světě, vždy je ženská strana horší. Znáš to, kluk má stovky holek a je borec, holka má víc než jednoho a je ku*va… Ale já do toho jdu, nabídnu jim svou podstatu a osobnost vedle Romana a bude na nich, jak mne kdo odsoudí, jak velký trest dostanu.
Ty budeš očištěn. Ale nikdy nedovol, aby Tě strach z prohry vyřadil ze hry! A já za svými sny jdu a půjdu. A když to bude nutné, půjdu přes mrtvoly. Život je krutý, někdy to jinak ani nejde…
Mno, vyčerpávající, snad mi u toho nespíš ;) … no, snaha o humor snad není tak zcestná…
Tome, věřím, že najdeš dívku, kterou budeš milovat, i když to bude blondýnka z pražské zoo. Jsi krásný kluk s, jak už jsem říkala, ojedinělým epesním a luxusním charakterem! Netvrdím, že nemáš chyby, každý z nás je má, ale Tvůj celek je amaziing….kdo ví, jak je to česky?
Autor mi.lla, 18.10.2007
Přečteno 432x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí