Tak už to tak vypadá..

Anotace: hmm

Dnes moje bolest nějak odezněla... Nevím čím to je, ale prostě se včerejškem, kdy jsem procházel nejhoršími pocity, jaké snad moje mysl dokáže vyplodit se asi něco změnilo... Jsem zase sám. V srdci mám prázdnotu, zklamal jsem sebe i moji jedinou naději... Pořád jsem zamilovaný, ale ona už vypadá lépe, snad je její život nyní beze mě lepší... Obejde se beze mě, už mě nemiluje? Nejspíš už dlouho ne... Říkala, že mě přestat milovat nedokáže, že tu pro mě vždy bude... Ale jsem sám a ona už tu pro mě není. Její život beze mě nyní vypadá celkem lepší, nescházím jí, nepotřebuje mě, tak jak bych já potřeboval ji. A hlavně jí nemůžu ublížit. Bolest ze mě sice odešla, ale smutek ze samoty a nešťastné lásky je ve mě pořád... Už se nedá nic dělat, nestojí o moji lásku, ani o moji pomoc... Divím se po tom všem... Tolik to pro mě znamenalo, prostě, jak může takhle odejít? Odejít jakobych už neexistoval. Věřil jsem, že jsi mě milovala tak, že ani není možně, abys mě takhle dokázala opustit... Vidíš věřil jsem ti! Teď je to evidentní... Mýlil jsem se... Kdo by o mě stál? Jako vždy, ani ty ne... A to jsem se tolik snažil tě zahrnout něhou a láskou... Vím vždy jsem nebyl veselý, ale to je moje povaha. Někdy jsem volil nevhodná slova, vyznělo to jinak, než jsem myslel... Nebo jsi si to tak vyložila... To už je teď ale jedno... Já tě milovat nepřestanu... Nejspíš nemá smysl dělat si o tebe obavy, budeš beze mě v pořádku... Někdo mi řekl, že život jde dál... Ale nejde, bez tebe to život není, jsem zase tam, kde jsem byl předtím, jen jednu věc mám teď navíc. Jsem plný zbytečné lásky o kterou nestojíš. Jinak jsem úplně prázdný, jako tělo bez duše... Miluji tě.