Hledej a najdeš!

Anotace: Někdy se musí hledat, aby bylo lépe.

Znáte ten pocit, když se porozhlédnete kolem a všechno se vám zdá neuvěřitelně nádherné nebo neskutečně smutné? Ten pocit, který nic jiného nepřekoná, ten, který nás odreaguje, a na chvíli přestaneme myslet na okolní svět a myslíme, že okolní svět myslí na nás. Pocit, který nás dokáže neuvěřitelně potěšit, ale zároveň i ten, který nás přivede do nejsmutnější nálady. Dokážete si ten pohled představit? Nebo o něm třeba i sníte? Co pro vás znamená?
Jaký je tento pohled v mých očích? Napadá vás nějaká myšlenka, nebo nad tím radši nepřemýšlíte? Popíši vám svůj pohled, možná o něj nestojíte, ale možná si to přečtete. Jakési vzácné pohledy to jsou.
Ale co si představit pod pojmem vzácný pohled? Někdo z vás si představí pohled na svůj idol, na nějakého sportovce, zpěváka, skupinu atd. Ale měli bychom si uvědomit, že každý pohled je vzácným. Představte si člověka, který oslepl. Nyní si vybavuje každý pohled, každý moment, vše, co kdy spatřil a až teď si začíná plně uvědomovat, o co všechno přišel, teprve teď se stává slovo pohled vzácné, trochu pozdě, nemyslíte?
Nikdo si neváží toho, co má, dokud o to nepřijde. Ale proč tomu tak je? Každý spěchá a nikdo si ničeho neváží, nedokáže si užít vzácných chvil, vlastně každá chvíle je vzácná. I tato je vzácná, proto si jí važme.
Nikdy nevíte, co se stane za minutu, natož zítra, snažte se vžít do situace, kdy bojujete o život, jde vám o něj, kdykoli se může stát, že o něj přijdete, vybaví se vám celý život a vy zjistíte, že jste si nevážili spousta věcí, přišli vám nepodstatné, až teď se stávají podstatnými, chcete to změnit a to vám dává sílu bojovat dále. Teď, jestli to čtete, zřejmě nebojujete o svůj život, ale možná si nevážíte toho, co máte. Ale můžete to změnit, je to jen na vás, vždy máte dvě cesty, stačí zvolit, ale jaká je ta správná?
Možná si říkáte, že nemáte pro co žít, ale vždy se něco najde, i malé naděje jsou nadějemi, stačí si najít nějaké málo, když se toto naučíte, budete mít více sil do života. Jděte se třeba za slunečného dne projít někam do přírody. Porozhlédněte se, vždyť to je nádhera, všechno se na vás směje, slunce prosvítí i tu nejtemnější část lesa a ten pohled je natolik hřejivý, že rozpálí vaši duši a vy si na chvíli připadáte šťastní, i tak málo stačí k tomu, abyste si našli maličkou naději, proč tu být.
Nezoufejte, na světě je tolik krásy, ale musíte hledat, když ji nevidíte, pokud nezačnete hledat, vždy uvidíte jen ten smutek a utrpení. Ale váš život se nemusí skládat jenom z těchto pocitů. Chtějte ho změnit, stojí to za to, i když si myslíte, že jste v koncích.
Abych se však vrátila k tomu, co jsem chtěla napsat. Jak to vnímám? Trvalo mi hodně dlouho, než jsem našla něco, co mě tu udrží, co mi dodá sílu, když se budu cítit nejvíce vyčerpaná, ale hlavně ve chvílích, kdy mě myšlenky zavedou do míst, ze kterých není úniku, jediným únikem v té době pro mě je konec. Ale vím, že se musím držet, pokaždé se najde něco, co tě podrží, dodá ti aspoň trochu síly a ty přežiješ další den. Ale nejdřív to musíš chtít najít, stačí málo, vlastně záleží na vaší náročnosti, na tom, co je pro vás aspoň trochu okouzlující.
Stačí se jít projít, jak jsem již řekla. Cestou se rozhlížíte kolem a zjišťujete, že v něčem se skrývá krása. Například pohled do té přírody, koukněte se na prázdnou, opuštěnou louku. Vidíte to? Skrývá volnost, nyní na sebe doslova upozorňuje, ukazuje se vám a naznačuje, že si ji máte užít, můžete jít a vydovádět se na ní, jak jen je libo, můžete skákat, běhat sem a tam, prostě skotačit. Anebo se v tom skrývá snad něco jiného? Klid, vyrovnanost, odevzdanost, samota, ale přece jen nádhera a další důvod, proč postupovat tou trnitou cestou dále? Trny píchají, odírají vaši kůži, ale nikdy ne natolik, aby se s nimi nedalo bojovat, vždy se dají odstranit a uvolnit cestu, tu cestu, která se zdá být neskutečně těžká, nepřekonatelná, propasťovitá. Zkuste hledat ty propasti a vyhýbat se jim, jedině tak dojdete až k té vyrovnané a pohodlné cestě bez trní. A právě část trnů dokáže odstranit tento pohled, ovšem musíte se naučit vážit si ho. Dokud toto nepochopíte, nic vám to nepřinese, ale jakmile vám to dojde, docvakne vám to a vy ucítíte lehké uspokojení z něj, vězte, že teď to bude zase o něco snazší, ten boj se dá vyhrát, znáte své jakési odreagování, svoje afrodiziakum, které dokáže účinkovat a zneškodnit trny. Samozřejmě ne všechny, ale část ano a na chvíli vám ten život přijde lehčí.
Doufám jen, že si i vy najdete svoje afrodiziakum, které vám bude dodávat sílu bojovat a tím i trochu zpříjemní život, ba vás naučí vážit si toho, čeho jste si dosud nevážili.
Přeji vám hodně štěstí a hlavně sil k úspěšnému konci (myšleno odstranění těch trnů) a šťastnějšímu životu.