Vztek: nemoc nebo vada?

Anotace: přemýšlel jsem chvíli jak správně nazvat tuto úvahu, ale stále si nemyslím, že je to takhle dokonalé lidská samolibost má své meze, ale občas je správně v sobě nahromaděný tlak někde vybít. Těžko říct jak ;)

Zavřou se dveře a vy jen čekáte, kdy to z vás vyprchá. Cítíte v sobě nahromaděnou zlost na všechno co se vám v poslední době nedařilo a kdyby to byly maličkosti, nezáleží na tom, teď chcete jen jedno, chcete to ze sebe dostat. V žilách vám kolují litry adrenalinu, tělo se vám chvěje touhou něco udělat, cokoliv. Musíte ze sebe ten pocit, že vám na ničem nezáleží, jen na tom co děláte, musíte se kontrolovat, musíte předstírat úsměvy, radost, chovat se jakoby se nic nedělo. Někdo to dokáže...někdo ne.
Osobně mám s nahromaděným stresem, problémy a maličkostmi typu: něco nevyšlo, tak ať jde všechno do háje, své trable. Těžko uvolňuju napětí, které na mě okolí často chrlí, ale přesto se snažím ony emoce kontrolovat. Když se však objeví něco, na co se hodně moc těším, něco co ve mě vytahuje touhu vše kolem zahodit a vrhnout se pouze na to jedno a ono to nevyjde, cítím v sobě nechuť ke svému okolí. Na jednu stranu přestanu mít chuť být s kýmkoliv, nechuť i k oné věci, která mě tolik přitahovala a nakonec se schovávám pod krunýř sebejistoty, nadřazenosti a egoismem. Pociťuji v sobě napětí, kterého se najednou nechci zbavit, chvi být ono zvíře, kterému budou materiální věci šuma fuk, chci být ten člověk, který dokáže chladně unést cokoliv, ztratit kohokoliv. Ten kdo umí být naprosto nezávislí ke svému okolí a nemusí se na nikoho poutat. Rozdávat ironické poznámky po tunách a mít nezájem o kohokoliv, o cokoliv.
Ale nedokážu to. A jsem za to rád. Ztráta kontroly možná znamená v mnoha ohledech uvolnění všeho napětí, všeho vzteku, ale přináší zodpovědnost za své činy, které v tomto období uděláte. Všechny vody které rozvíříte, všechny věci od kterých se odpoutáte. Musíte stále přemýšlet nad tím co bude a co je pro vás ve skutečnosti důležité. Bez čeho se neobejdete a nakonec, na kom vám nejvíc záleží.
Chovat se sobecky, bezcitně a egoisticky je občas fajn, ale jen k lidem kteří si to zaslouží, nahromaděný vztek se dá však vybít i jinak (les to jistí). Napadá mě mnoho druhů vzteku na různé maličkosti, bolest z ublížení a emocionální výlevy za které se sám stydím, přiznám vám sobě i svému okolí, že své výlevy a nálady nedokážu občas udržet pevně v otěžích, že mám své chvíle. Člověk není dokonalý, ale pokud se snaží své chyby měnit na rozdávání jistoty kolem sebe, tak se hned cítí lépe. Nikdy není pozdě něco vzít zpět a už pro pocit, že jste aspoň zkusili vzít kartu zpět, se můžete cítit lépe.

Přeji krásný den :)