Je to úplně na nic

Anotace: já jsem vážně hlupák...

Jak? Jenom mi řekněta, jak nemilovat? Jak? Já nevím, nedokážu to...uplynula dlouhá doba, čas pomůže, čas pomůže... to je pořád to samé a ono nic, stačilo mi ji vidět a klepal jsem se jako tenkrát, srdce se mi svíralo v bolesti a já se jenom nutil dívat se jinam, jen ať nevidím její tvář.. Pak si zase říkám, měl bych se tomu postavit, nebojím se jí, neděsí mě, nemiluju ji! Podívám se na ni a je to všechno pryč, rozkládám se zevnitř na melé kousíčky a její úsměv mě jenom utvrzuje v tom, že je to to nejkrásnější, co jsem v životě mohl vídat... K čertu se mnou, nedokážu se ani odmilovat, má moje srdce, nechal jsem ji jít, aby mohla být šťastná a tak to musí zůstat, aspoň ať vidí, že mi křivdila, když o mě tvrdila jaký jsem sobec, když mi vnutila všechno špatné, já jí to věřil, tolik jsem si to vyčítal, pokaždé jsem jí věřil, neměl jsem, neměl jsem! Nenávidím se za to, že jsem jí dal srdce, já bláhový hlupák, neměl jsem uvěřit, neměl jsem milovat... protože já nedokážu přestat...kéž bych už umřel žalem, tohle se nedá snášet.. nedá