Už zase

Anotace: a to to chvíli bylo lepší; pravda o mně? kdo ví...můžu o tom spíš spekulovat, snažím se na sebe mít objektivní náhled.

No a je to tu zase, dopadá to na mě, špatná nálada mě pohlcuje a já si už říkal, že to bude lepší... No chvíli bylo, docela dlouhou chvíli, cítil jsem, že je to lepší pár dní. Tak dobře jsem se vlastně necítil strašně dlouho, ale už je to zase pryč, samozřejmě to odplulo. Je to skvělé mít si s kým promluvit, o tom, o čem byste chtěli a když vám ten člověk dokáže porozumět a vyjádřit se k tomu, je to úžasné. Jenže minulost se ke mně zase vrací a já se tomu nedokážu ubránit, musím se z toho zase vypsat tady. Něco mi připomíná staré šrámy, co se mi usadily na srdci a odmítly se zahojit a stejně mě to nutí přemýšlet. Musím myslet, na to jestli by nebylo jednodušší odsud konečně jít pryč, nakonec jsem stejně nešťastný a ptám se změní se to vůbec, jak to můžu změnit? Co mám udělat? Jistě bylo by jednodušší to tu opustit! A rád bych, ale bylo by to správné, nesobecké? Jistěže nebylo! Budu k sobě i všem upřímný a přiznám si pravdu, že to sám nezvládám a jsem závislý na lidech a to je strašně svazující. Nakonec o takového člověka jako já nikdo nestojí, protože se z něho stává jen přítěž nebo závislák, ale já to jinak nedokážu.. Je mi to líto, jsem pošahaný, když mám někoho rád, tak s ním rád jsem, rád s ním trávím čas, bavím se s tou osobou. A když jsem s ní, je mi pak líp, ale když dlouho bez ní tak se vrací smutek, deprese, minulost a co já vím, vrací se všechno... samota?.. A taky se probouzí špatné vlastnosti, můžete to nazvat i sobeckostí... i když mi to přijde přehnané... Nejspíš opravdu nejsem dobrý k tomu, abych měl někoho rád nebo ho nedejbože miloval tím spíš na tomhle světě.