Proč tady neni nebe

Anotace: Představa nadlidského soudu, jakéhosi zúčtování s bohem nebo s nějakou spravedlností asi jen tak z naší kultury nezmizí. Ale já už mám jasno.

Představa nadlidského soudu, jakéhosi zúčtování s bohem nebo s nějakou spravedlností asi jen tak z naší kultury nezmizí. Ale já už mám jasno. Podívám-li se na obraz nebe a pekla, takový jaký mi ho vtisknul "kroužek" náboženstí, který sem měl to "štěstí" v dětství navštěvovat (nikdy neodpustím, že sem místo nedělního sledování StarGate musel do kostela!), uvtrzený rokem stráveným na německé katolické škole, obohacený rokem na židovském gymnáziu a zhrzený tou naší zemí českou nevěřící, vidím nic jiného než systém, určený k motivaci člověka k určitému chování.

Nebe nebíčko, jak by to mohlo být blahodárné nekonečno, když se to všude popisuje asi tak, jak bychom si představovali "nebe na zemi"? Mír a klid, zahrady a čisté obláčky, nudističtí andílci a v neposlední řadě dobré jídlo a hudba mi nepříde jako nijak nadlidská záležitost. Nemluvě o tom, že těmito věcmi se jistí výše postavení věřící uvykli obklopovat již na zemi. A ostatní? Když budou dobře pracovat, dočkají se toho aspoň po smrti. A peklo zase není nic jiného než starověké vaření zaživa za asistence tehdejších nočních můr, nebo snad církví zavržených pohanských bohů, tedy alespoň těch, které nešlo asimilovat do rozšiřujícího se náboženství (z čeho že to vzniknul čert?). To nevypadá jako nic nadpozemského.

Posmrtný soud pak soudí osud nebožtíka podle zákonů a pravidel, vydaných tou či onou církví. Chudák ten, komu se během života nedostane do ruky leták/memo s pravidly světa! Ten nemá šanci, protože ta pravidla jdou proti zdravému rozumu a přirozenosti. A tak pokud je Vás někdo nenaučí, nemáte šanci přijít na to, co že je to dobré a co to špatné, s kým souložit a s kým ne, kolikrát a jak, co jíst a kolik, co ne a s kým, co si myslet, a co dělat, že si nemyslíme.

Pokud je ale člověk "šťastlivec" a všechny tyto "jasně dané a přirozené zákony" se mu podaří vypátrat, neměl by riskovat změnu náboženství, přestěhování se nebo změnu školy! S tím se totiž změní i ta "daná a jasná, přirozená pravidla světa". Ano, každé náboženství musel asi stvořit jiný bůh. Potom by se vyplatilo zjistit, jaký z nich je nejlepší a vyžaduje pro vstup do nebe (opět doporučuji vygooglovat to nejlepší nebe) co nejmenší omezování naší přirozenosti.

S mými zkušenostmi s náboženstvími, školami a googlem můžu jasně konstatovat, že žádné nebe ani peklo není. Alespoň ne takové, jak sem ho zde popisoval. Bylo by totiž absolutně bezpředmětné, soudit lidi podle tak těžko odhalitelných pravidel. To by se nesoudilo kdo je dodržel, ale kdo měl to štěstí, že se narodil zrovna do správného náboženství, kde ho naučili ta správná, platná pravidla. A to popírá samotný smysl náboženství a boha - proč by tohle, proboha, dělal?

Když už soudit jestli je člověk dobrý nebo ne, tak ho soudit podle něčeho, co je vrozené, co je přímo v lidech a co není v každém náboženství a ideologii jiné. Jenže dva lidé se nikdy úplně neshodnou na tom, co je dobré a co ne. Pro každého je "přirozené" a naučené něco jiného. Zloděj krade ze stejného důvodu proč dělník de do práce, jen si obživu obstarává jinak. A ne, ujišťuji vás, nemusí mít žádné výčitky svědomí. Ty máme my, lidé, které naučili, že je to zlo. To, že je to proti zákonu, to jsme si vymysleli my, to přirozené není. Naopak on má naučeno, že ukradené peníze = dobro, bude za ně jídlo. A jediná přirozenost je, zda člověk dokáže toho "dobrého", ať už je to pro něj cokoliv, dosáhnout nebo upadne do "zla".

Zloděj tak musí uspět, ukrást a přežít, aby se měl dobře, dělník naopak pracovat. A komu z nich se to nepodaří, ten podle jediného smysluplného soudu pak skončí v pekle. Zda se to peklo nebo nebe bude konat i po smrti a nejen za života, to se všichni jednou dozvíme. Domnívám se ovšem, že ani takové nebe ale není. Není žádný důkaz a důvod myslit si, že je. A kdyby bylo, byla by to dost důležitá věc na to, aby nám k čertu někdo teda dal konečně jasně vědět jak to je a jak se tam máme dostat! Zatím ale jediné, co mi říká co je dobré a co špatné (jediné, čemu se dá věřit) jsem já.