Návštěvnost
Bezvědomí
Bezvědomí
Proč se tohle děje?
Stojí to za to?
Ležel tam, na zemi asi metr od mých nohou a já se na něj díval v němém úžasu. Běhal mně mráz po zádech se slovy, které= vyšli z mojich úst "zavolejte někdo sanitku." Nikdo mě asi neslyšel, možná neposlouchal.
Přijel sem za kamarády na takovou rozlučkovou párty skoro na opačném konci republiky. Večer byl příjemný, docela se popíjelo, jedlo a vládla dobrá nálaada, ikdyž jsem moc lidí vlastně neznal. To mi ale vůbec nevadilo, protože se považuji za člověka hodně komunikativního a dokážu se bavit prakticky s každým.
Kamarád Vojta docela brzy vyhasl únavou, což byla škoda a tak šli brzy spát i se svou přítelkyní. Dali mi jen klíče a číslo na taxi, který mě doveze k nim domů, kde jsem ten večer měl v úmyslu přespat, ikdyž v průběhu noci se vynořily i jiné nabídky na přespání, které ale byly pouze v teoretické rovině a ani se mi nikde jinnde spát nechtělo.
S pár dalšími lidmi jsme odešli do jjednoho místního klubu, kde jsme se setkali s dalšími lidmi. Nebylo to nic zvláštního, ale takové setkání se známými je vždy příjemné. Uběhla nějaká doba a začala první rvačka, byla taková malá, protože byla za včas rozpuštěna lidmi kolem. Ale nebyla poslední.proč vlastně, ptal jsem se sám sebe. Ti dva se po nějaké pauze do sebe pustili znovu, když se jeden z nich vrátil i přes odpor své přítelkyně. Tahle strkanice skončila jen mým politým pozadím, abych si to asi pamatoval. Bylo to nádherné, protože přesně takhle si představuju hodně řídký průjem. Stroužka nějakého džusu lemovala střed mého pozadí pěkně až po konec nohavice. Nádhera, ale byl sem spíš rád, že mi nepřistál v obličeji nějaký "projektil" kohotů co se rvačky nebáli. Proč se k sobě vrací mi jasné opravdu nebylo. Samozřejmě po první strkanici následovala další a opět zasahovala přítelkyně. Jenže...druhý horkokrevník využil možnosti, kdy přítelkyně soka odtahovala a zezadu ho sevřel do kravaty a svalil na zem. Byl velký, silný a opilý tento Brit s evidentně arabskými kořeny. Ten druhý se neměl prakticky jak bránit, ležel na břiše krk měl až nepřirozeně prohnutý směrem vzhůru, přesně tak jakoby se protahoval a zvedal hlavu. ovšem jeho krk byl v pevném sevření velké a silné paže, která nepovolovala ani pod tíhou ran přítelkyně toho co byl na zemi. přítelkyně byla evidentně od rány, ale ani rány loktem do zad, ani pěstmi do obličeje nepomáhali. Ta situace nevypadala dobře, protože ten kluk už se prakticky nehýbal. Nakonec zasáhlo pár ostatních lidí kolem a "udatného" Brita odstrčili. Výsledek byl šokující. Ten kluk ležel na zemi, na zádech a nehýbal se. měl zavřené oči a přítelkyně ho nemohla probrat. Zkoušela jestli dýchá a v té chvíli jsem volal po sanitce. V duchu jsem mu dával 10 vteřin a jestli se neprobere volám. Kluk velde mě, co seděl na barové židličce říká: "On mu zlomil vaz, ty vole, normálně přísahám, že to je zlomený vaz". Tomu se mi nechtělo věřit, ikdyž prohlá krční páteř, která se mi v tu chvíli vybavila před oči mohla být za určitých okolností i na zlomení vazu, ale nejsem v tomhle odborník a spíš mi to vehnalo mráz na celé záda. Opravdu jsem nechtěl být svědkem zmrzačení, nebo zabití člověka. Těch 1é vteřin bylo opravdu hodně dlouhých. Pak ale naštěstí otevřel oči a pohnul malinko hlavou. Spadl mi kámen ze srdce a myslím, že jsem nebyl sám. Ten kluk co seděl vedle řekl:"Ty vole normálně sme byli skoro svědkama vraždy, no to je teda nářez". Moc jsem jeho slova nechápal, nechápal jsem ten určitý způsob nadšení jakoby z dobrodružna jakého jsme byli svědky. Přítelkyně nakonec kluka posadila kee stolu a byl evidentně mimo. Nedivil jsem se a říkal jsem si, že bych stejně asi vyhledal lékařskou pomoc, protože mladík ulehl na stůl a nevypadal dobře. Ten Brit tam zůstal, byli docela silná skupinka a tak ho nikdo nevyhodil a za 10 minut jsem ho viděl na zemi s někým jiným, ale to naštěstí dopadlo včasným rozpuštěním jejich tělesného zaklínění. Nachomítl se poté k naší skupince a začal něco vysvětlovat. Já jsem takticky ustoupil dva kroky zpět a spíš jen pozoroval. Kluci mi pak řekli, že je to Angličan a studuje medicínu a měl opravdu blé řeči. Když mu kamarád řekl, že toho člověka skoro zabil, tak on na to reagoval, že jestli ho nezabil, tak ho klidně zabít může...Ptal jsem se sám sebe "může tohle člověk při smyslech říct a myslet vážně? Jáký tenhle Brit asi je, když není opilý, ublížil už někomu?Vždyť studuje medicínu, tak by měl jednou životy a zdraví chránit a ne ohrožovat...odešel jsem a byl jsem rád, protože jsem neměl dobrý pocit z konce tohoto večera a celá dlouhá cesta spícím městem byla spíš v zamyšlení. Pár rvaček už jsem viděl a nikdy jsem z toho neměl dobrý pocit a myslím, že každý kdo dobrý pocit nemá, když se na něco takového dívá je opravdu člověkem...
Stojí to za to?
Ležel tam, na zemi asi metr od mých nohou a já se na něj díval v němém úžasu. Běhal mně mráz po zádech se slovy, které= vyšli z mojich úst "zavolejte někdo sanitku." Nikdo mě asi neslyšel, možná neposlouchal.
Přijel sem za kamarády na takovou rozlučkovou párty skoro na opačném konci republiky. Večer byl příjemný, docela se popíjelo, jedlo a vládla dobrá nálaada, ikdyž jsem moc lidí vlastně neznal. To mi ale vůbec nevadilo, protože se považuji za člověka hodně komunikativního a dokážu se bavit prakticky s každým.
Kamarád Vojta docela brzy vyhasl únavou, což byla škoda a tak šli brzy spát i se svou přítelkyní. Dali mi jen klíče a číslo na taxi, který mě doveze k nim domů, kde jsem ten večer měl v úmyslu přespat, ikdyž v průběhu noci se vynořily i jiné nabídky na přespání, které ale byly pouze v teoretické rovině a ani se mi nikde jinnde spát nechtělo.
S pár dalšími lidmi jsme odešli do jjednoho místního klubu, kde jsme se setkali s dalšími lidmi. Nebylo to nic zvláštního, ale takové setkání se známými je vždy příjemné. Uběhla nějaká doba a začala první rvačka, byla taková malá, protože byla za včas rozpuštěna lidmi kolem. Ale nebyla poslední.proč vlastně, ptal jsem se sám sebe. Ti dva se po nějaké pauze do sebe pustili znovu, když se jeden z nich vrátil i přes odpor své přítelkyně. Tahle strkanice skončila jen mým politým pozadím, abych si to asi pamatoval. Bylo to nádherné, protože přesně takhle si představuju hodně řídký průjem. Stroužka nějakého džusu lemovala střed mého pozadí pěkně až po konec nohavice. Nádhera, ale byl sem spíš rád, že mi nepřistál v obličeji nějaký "projektil" kohotů co se rvačky nebáli. Proč se k sobě vrací mi jasné opravdu nebylo. Samozřejmě po první strkanici následovala další a opět zasahovala přítelkyně. Jenže...druhý horkokrevník využil možnosti, kdy přítelkyně soka odtahovala a zezadu ho sevřel do kravaty a svalil na zem. Byl velký, silný a opilý tento Brit s evidentně arabskými kořeny. Ten druhý se neměl prakticky jak bránit, ležel na břiše krk měl až nepřirozeně prohnutý směrem vzhůru, přesně tak jakoby se protahoval a zvedal hlavu. ovšem jeho krk byl v pevném sevření velké a silné paže, která nepovolovala ani pod tíhou ran přítelkyně toho co byl na zemi. přítelkyně byla evidentně od rány, ale ani rány loktem do zad, ani pěstmi do obličeje nepomáhali. Ta situace nevypadala dobře, protože ten kluk už se prakticky nehýbal. Nakonec zasáhlo pár ostatních lidí kolem a "udatného" Brita odstrčili. Výsledek byl šokující. Ten kluk ležel na zemi, na zádech a nehýbal se. měl zavřené oči a přítelkyně ho nemohla probrat. Zkoušela jestli dýchá a v té chvíli jsem volal po sanitce. V duchu jsem mu dával 10 vteřin a jestli se neprobere volám. Kluk velde mě, co seděl na barové židličce říká: "On mu zlomil vaz, ty vole, normálně přísahám, že to je zlomený vaz". Tomu se mi nechtělo věřit, ikdyž prohlá krční páteř, která se mi v tu chvíli vybavila před oči mohla být za určitých okolností i na zlomení vazu, ale nejsem v tomhle odborník a spíš mi to vehnalo mráz na celé záda. Opravdu jsem nechtěl být svědkem zmrzačení, nebo zabití člověka. Těch 1é vteřin bylo opravdu hodně dlouhých. Pak ale naštěstí otevřel oči a pohnul malinko hlavou. Spadl mi kámen ze srdce a myslím, že jsem nebyl sám. Ten kluk co seděl vedle řekl:"Ty vole normálně sme byli skoro svědkama vraždy, no to je teda nářez". Moc jsem jeho slova nechápal, nechápal jsem ten určitý způsob nadšení jakoby z dobrodružna jakého jsme byli svědky. Přítelkyně nakonec kluka posadila kee stolu a byl evidentně mimo. Nedivil jsem se a říkal jsem si, že bych stejně asi vyhledal lékařskou pomoc, protože mladík ulehl na stůl a nevypadal dobře. Ten Brit tam zůstal, byli docela silná skupinka a tak ho nikdo nevyhodil a za 10 minut jsem ho viděl na zemi s někým jiným, ale to naštěstí dopadlo včasným rozpuštěním jejich tělesného zaklínění. Nachomítl se poté k naší skupince a začal něco vysvětlovat. Já jsem takticky ustoupil dva kroky zpět a spíš jen pozoroval. Kluci mi pak řekli, že je to Angličan a studuje medicínu a měl opravdu blé řeči. Když mu kamarád řekl, že toho člověka skoro zabil, tak on na to reagoval, že jestli ho nezabil, tak ho klidně zabít může...Ptal jsem se sám sebe "může tohle člověk při smyslech říct a myslet vážně? Jáký tenhle Brit asi je, když není opilý, ublížil už někomu?Vždyť studuje medicínu, tak by měl jednou životy a zdraví chránit a ne ohrožovat...odešel jsem a byl jsem rád, protože jsem neměl dobrý pocit z konce tohoto večera a celá dlouhá cesta spícím městem byla spíš v zamyšlení. Pár rvaček už jsem viděl a nikdy jsem z toho neměl dobrý pocit a myslím, že každý kdo dobrý pocit nemá, když se na něco takového dívá je opravdu člověkem...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk