Dlouho byla tma.Sluníčko svítilo,jaro přišlo,krásné,nové,rozjásané.Jen já jako poslední zoufalec jsem proplouvala dny.Ale pak přišla naděje.Naděje na něco nového,hezkého.Že snad staré můry odletí.Bojím se,abych tu kapičku štěstí neztratila,denně prohlížím,jestli není díra v kapse,kterou by mi mohla utéct a už se nevrátit.Kdo ví,jak se ta kapička rozroste?Doufám že mě hned neopustí a aspoň chviličku se mnou zůstane.Nechám to náhodám,uvidím,co s tím udělají...A moje malá naděje na hezčí zítřky zůstává...