Jen se na mě dívejte

Anotace: Z dnešního večera. Poslední dobou mám velice zvláštní myšlenky. Sami to vidíte. Ale přesně tak to minimálně dnes bylo. Do detailů. Bohužel.

Jedna milá paní mě prosí o cigaretku. Jen si poslužte, paní. Je tma a obě čekáme na tramvaj. Nevidíte mě, ačkoli se mi díváte přímo do očí, nevidíte nic jiného než tvář v šeru. Usmíváte se a jste velmi milá. Tak prosím. Mně už jede tramvaj, říkám vám, že já si cigáro dám až cestou domu. Zapálíte si a já přesně vím, jak se cítíte. Tak nashle. Hezký zbytek večera.
Tramvaj je prázdná. Ve voze sedí tři lidi, toť vše. Dvacet minut je tramvaj prázdná, než jsme na stanici v centru a tramvaj se naplní. Cítím pohledy směřované přímo ke mně. Od lidí stojící kolem. Ta partička, přímo nade mnou. Jen se podívejte. Sedím tam a nevšímám si vás. Je to tak snad špatně? Podívám se na vás, uhýbáte pohledem. Myslíte, že slyším vaše 'Fůj, co to je?', ano slyším. Vy chcete abych slyšela váš odpor ke mně, jen se přiznejte, já i přes hudbu řvoucí do mého ucha vás slyším. Cítím vaše pohledy. Vaše zhnusené pohledy. Jen se dívejte, podívejte se na mě. Dívejte se na moje rozcuchané vlasy, jen se podívejte na můj potlučený xicht. Na to jemně nateklé oko. Na ty červené otlučeniny na čele a pod okem, podívejte se na moji nezdravou lícní kost. Jen si prohlížejte ten xicht, pozorně a důkladně se podívejte na můj natržený ret. Říkejte si dál 'No ble, to je hrozný', je mi to jedno. Prohlížejte si kalhoty na mě visící. Ty kalhoty, které mi ještě před pár měsíci byly akorát, teď drží jen páskem. Podívejte se na moji bundu ve vosím pase sepnutou, podívejte se na moje ruce. Na ruce. Podívejte se na moje zlámané nehty a sloupaný lak. Na moje červené klouby. Podívejte se na moje ruce od krve. Děsí vás to a zároveň láká. Neodtrhnete ode mě svoje pohledy a civíte dál. 'Tu někde někdo zmlátil.' Vypadám jak anorektická feťačka, která má tak blbý kecy, že jí někdo dal přes hubu, že? Vypadám jak anorektička a feťačka, kterou doma mlátí. Ty ruce od krve. A víte co? S klidem vytahuju kapesník od krve a otřu si ret. Dívejte se na knížku, co čtu. Dívejte se na tapetu v mobilu, když kontroluji případné nové smsky. Dívejte se jak uboze vypadám. Jak somračka. A před týdnem byste mě nepoznali. Odtahujte ode mě ruce, trhejte svým tělem, když se zvedám a vystupuji. Smějte se mezi sebou a čumte, jak kulhám. Koukejte dál, i když vůz už zase jede. Koukejte, jak jdu po zastávce a lidé přede mnou uhybají. Vy machříci nagelovaní. Vy plastix. Čumte na holku, co nepotřebuje být taková jako vy.
A koukněte se na mě i vy, tři úspěšní chlápci v metru. Přerušte klidně to trapné ticho mezi vámi. Klidně se také smějte. Je mi to jedno. Koukejte, vypadám jak anorektička, co. Vypadám jak feťačka, viďte. Jak feťačka, kterou doma bijou, protože je závislá na omamných sračkách a nechce žrát. Jeden váš pohled říká 'Chudák holka.', druhý říká 'Takhle bych nechtěl dopadnout', třetí říká 'Takovýhle bych se nedotknul ani lopatou'. Myslete si, co chcete. Vím přesně totiž, co si myslíte. Před týdnem byste mě nabalovali, povídali byste si mezi sebou nahlas, jak jste ve škole poslali učitele to řiti, jak jste byli na nějaký kalbě, jak jste se výborně zhulili. Vytahovali byste přede mnou své mobily za deseti tisíce placené rodiči. Navzájem byste se ztrapňovali, abyste ukázali, že jste ti nejlepší. Koukali byste mi na dvě boule pod bundou a čuměli mi na zadek v upnutých kalhotách. Koukali byste na tu blondýnu s malým zadkem a úžasným make-upem. Přitom stačí jen nemít rozpité linky pod očima. Ano, buďto dokonale a nebo uboze. Nic mezi u mě neexistuje. Usilovali byste o moji pozornost. Teď usilujete o to, abych se na vás radši nedívala. Koukáte na ty krvavé ruce, koukáte na můj krvácející ret. Čumíte, jak si mnu bolavé klouby na rukou a myslíte si, že jsem moc drzá holka a někdo mi někde jednu natáhl. Čumíte tak dlouho a nic neříkáte. Jen si myslíte. Koukáte vyjeveně na to zosobnění ubohosti. Je to hubená blondýna s rozcuchanými vlasy, měřící metr šedesát, s rozbitým xichtem, visícími kalhoty a rukama od krve. Stojí si tam u dveří a vy hltáte každý její pohyb. Koukáte, jak uhybá vystupujícím lidem. Uvědomujete si, že byste měli také vystupovat. Vystoupíte, ohlédnete se a začínáte se zaujatě bavit. O čem asi?
A co ty, Lexi Luthore. Se svými rameny, černým oblečením a světlým obličejem. Co ty si myslíš? Krásný LL, kterého vidím v odraze? Co tohle má být za pohled? Co tak koukáš? Co to má prosím být? Je to horší. Koukáš na mě se zájmem. Koukáš mi na mp3ku? Jo, hraje tam Landa. Jsem ti kvůli tomu sympatická? Koukáš tak odhaleně na moji blonďatost? Proč neuhybáš očima, když se na tebe podívám? Jsi snad jen výlud mých myšlenek?
Jak si to jako představuješ, že v mém nejhorším stavu na mě koukáš tak oddaně? Už se na tebe ani jednou nepodívám. Vystupuji. A přesto, metro se rozjede a my si věnujeme dlouhý pohled plný pochopení, zájmu a lítosti, že jsme se neoslovili.
A vy, všichni na nástupišti. Klidně se na mě podívejte. Nikdy už mě vidět nemusíte. Kochejte se. Může to být naposled. Koukejte, vždyť vás už nezajímá, co je uvnitř mě. Nejsem feťačka, ani anorektička.
I takhle může vypadat Dítě.
Tak klidně čumte.