Jak je to s nimi doopravdy?

Anotace: ................

Byla to drobná dívka s hnědými vlasy. Měla velké, tmavě hnědé oči, kterými koukala na svět jako dítě, které se bojí. Táhlo jí na osmnáct a ona se bála.
Bála se toho, co se stane, až překročí hranici officiální dětskosti.
Bála se okolního světa. Slyšela, že je prý krutý a s nikým se nepáře. Každý každého potápí.
Co to je za svět?, ptala se sama v sobě.
Uvnitř byla silná, bezmocná, prázdná a sama.
Navenek byla silná, vysmátá, lhostejná k těm, které neměla ráda, přelétavá, energická.
Tak jako tak, byla opravdu silná, at už v jakémkoliv slova smyslu.
Největší problém jí dělali city a citovost některých záležitostí. Jelikož jí bylo mnohokrát ublíženo a to tím stejným člověkem, nedokázala se vůči nikomu druhému a novému otevřít.
Když už to dokázala, byla to hodně silná emocionální chvíle.
Každý si projevu jejího citu vážil. Vzhlíželi k ní. Obdivovali jí.
Ona si to uvědomovala, ale nezneužívala toho. Neuměla přijímat chválu.
Citově byla chladná, gestikulaci a mimiku však měla bouřlivou. Vše, co se zrodilo uvnitř, jí v okamžiku přilétlo na tvář a do očí. Vnímavější jedinci kolem ní i beze slov tušili, jak se jí tam uvnitř daří. Byla jim za to vděčná, protože nepotřebovali slova, která jí často hodně bolela.
Táhlo jí na osmnáct a už věděla co je to bolest.

Vlastnosti, které na něm tolik nenáviděla, měla i ona sama. Možná proto se do něj zamilovala a možná proto ho časem začala nenávidět celým srdcem.
Oba dva jsou sobečtí egoisté, kteří se s nikým o nic nedělí. Mají obrovské temperamenty a jejich dominance většinou ovládne celou místnost, i když povětšinu času nechtějí.
Mají své názory, za kterými si tvrdě stojí. Dokáží se zhádat až do krve a potom se pomilovat.
Nemají známé, mají buď nepřátele nebo přátele. Nic mezitím není.
Když jim někdo ublíží, jsou ochotni to dovést až do úplné krajnosti. Když se jim někdo znelíbí, okatě dávají najevo svou, někdy hranou, lhostejnost a netají se tím, že toho člověka nemají rádi.
Dokáží být takové svině, že je dotyčný ještě bude prosit na kolenou, aby ho už konečně zabili.
Bohužel, toho se nikdy nedočká, protože na to už žaludek nemají.
Dokáží zničit a rozbít vše, během jedné sekundy.
Tohle vše je ale obrana proti okolnímu světu. Je to jen štít, se kterým hrdě jdou a boří vše, co jim přijde do cesty. A to všechno jen ze strachu a z bezmocnosti.
Každý večer sedí v koutě a klepou se jako malé dítě, které má strach.
Najednou, jakoby se vytratila ta tvrďácká maska.
Najednou tam sedí lidské bytosti, které cítí všechnu tu bolest.
Sedí v koutě, hlavu mají v dlaních, oči zavřené a slzy jim tečou po tvářích.
Kdo by do nich řekl, že další den budou ještě nesnesitelnější.