První republika

Anotace: a její odkaz...

Píše se rok 1918. Československý sen se stává skutečností a začíná zlatá éra našeho národa. Po třech staletích se v českých srdcích znovu probudil lev a svým řevem zažehl plamen vlastenectví, odvahy a víry v dávno ztracené ideály. Vše najednou dává smysl, rakousko-uherské okovy jsou přetrženy a po mnoha letech útlaku jsme se mohli nadechnout pravé svobody. S nadšením a obrovskou chutí do práce jsme uprostřed Evropy začali budovat svobodný stát. Byly to těžké časy a mladá republika měla spoustu nepřátel na všech frontách. Krom silně pro-německého obyvatelstva v pohraničí, odmítajícího poslušnost k nově vzniklému státu, bylo nutné dát lidem jídlo a práci v době, kdy se fungující ekonomika teprve tvořila a válka s Polskem i Maďarskem byla na spadnutí. Vedeni skvělým Masarykem, slyšeli jsme na volání po statečnosti, pracovitosti a pokoře. Ze všech koutů světa se do Prahy vraceli hrdinové první světové války - legionáři, na rychlo se zbrojí a buduje AČSR - Armáda Československé republiky, aby bránila hranice nového státu a obnovila pořádek v neposlušném pohraničí . Vláda se krom vojenské obrany snaží také o ochranu diplomatickou, což se ukázalo nanejvýš prozíravé, neboť polské nároky na těšínsko se neustále stupňují, až v lednu roku 1919 dává ministr obrany rozkaz k obsazení těšínska československou armádou. Během sedmidenní války jsou Poláci zatlačeni za řeku Vislu a boje se zastavují až na nátlak západních mocností. S vědomím, že je potřeba získat největší možné území, posílá Masaryk generalitě místo okamžitého zastavení bojů rozkaz - nezastavujte, pokračujte v zabírání co nejširších oblastí těšínska. Následující roky jsou ve znamení československé prosperity, ekonomika sílí, pohoda a elegance doby je patrná ještě dnes z mnoha dobových fotografií, nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít tvrdý pád. Krach na burze. Ekonomická krize. Sílící fašismus a komunismus ve světě. Mračna se začínají stahovat, ale český prapor vlaje hrdě dál a republika je rozhodnuta bránit se jakékoliv agresi. V pohraničí je usilovně budován obdivuhodný pás pevnostních systémů, který má zachytit první úder nepřátelského Německa a poskytnout tak spojencům, především Francii, k níž má závazky také Anglie, čas vstoupit do války. Prezident Masaryk však v nejtěžších chvílích československého národa umírá a jeho místo zaujímá Edvard Beneš. Napětí v hraničních oblastech stoupá, dochází k ozbrojeným střetům s německými bojůvkami a do českého pohraničí je znovu vyslána armáda. Následuje mobilizace. Československo má náhle přes milion mužů ve zbrani a nápisy na bunkrech hlásají - nevzdáme se. Jak to ale dopadlo víme všichni. Francouzi nesplnili své závazky vůči ČSR. Mnichovská dohoda. Ocitáme se osamoceni ve středu Evropy, bez pomoci, bez spojenců, bez reálné šance zvítězit. A bylo velice pravděpodobné, že stejně jako Německem byli bychom v případné válce napadeni Polskem i Maďarskem. V těch dnech jsme ztratili víc, než jen pohraničí. Přišli jsme o pravou ruku. Odešli jsme téměř bez výstřelu. Nechci tu od stolu a v době míru vykřikovat měli jsme se bránit, uvědomuji si zodpovědnost, kterou na svých bedrech nesl prezident Beneš. Správnost jeho rozhodnutí nelze nijak změřit, jen odhadnout a byť to nebyl velikán Masarykova formátu, nezazlívám mu toto jeho rozhodnutí. Jeho velká chvíle měla teprve přijít, jenže selhal i poté. Plošným vysídlením všech německých obyvatel utrpělo mnoho příhraničních měst nenapravitelné rány, které se dodnes nepodařilo zacelit. A možná že už se je nepodaří zacelit nikdy. Posledním, a bohužel pro tento národ zcela fatálním benešovým rozhodnutím bylo, když v roce 1948 umožnil komunistům převzetí moci nad Československem. Pohřbil tak veškeré prvorepublikové ideály, které sám pomáhal stavět. Od té doby by již český národ neměl mít ve státním znaku lva, ale hyenu. A měla by tam být tak dlouho, dokud se k těmto prvorepublikovým hodnotám opět nevrátíme. I kdybych se toho neměl nikdy dožít, budu vždycky ctít všechny dobré lidi, které tato země měla a červeno-bílá vlajka s modrým klínem pro mě pořád bude nejkrásnější vlajkou světa. Prezident Beneš se v roce 1948 bál vyvolat občanskou válku, místo toho nakazil celý národ morem, který více než 40 let křivil naši povahu a jak se ukazuje, ani 20 let nestačilo na výléčení. Nečekejme dalších 300 let abychom znovu zažehli ty správné plameny, probuďme v nás toho lva dříve...