Sociální sítě

Anotace: Sociální sítě jsou bezesporu jedním z nejrychleji se rozmáhajících fenoménů současnosti a facebook se svým počtem uživatelů přesahujícím 65 000 000 lidí z celého světa, patří k největším z nich.

Otázkou, kterou se hodlám zabývat je, co všechny ty muže a ženy, děti a dospělé, staré i mladé tak přitahuje. Proč je facebook pro tolik lidí tak extrémně návykový? Jednou z věcí, kterými se sociální sítě liší prakticky od všeho ostatního, co se dá v komunikaci najít, je bezesporu rychlost, kterou se informace šíří. Noviny vám podají informace až další den, a tak, ačkoli se říká, že „nic není starší než včerejší noviny, můžeme s klidem říct, že „ani dnešní noviny na tom nejsou o mnoho lépe“. U televize si stačí odskočit na záchod, cigaretu nebo namazat rohlík a přijdete o důležitou reportáž. Facebooku to nevadí. Facebook počká, až se vrátíte vyprázdnění, naplnění nebo dokouření a sdělí vám veškeré informace, které mezitím dodali a zpracovali vaši známí, přátelé, oblíbené stránky, činnosti a skupiny. Dozvíte se, kdo kromě vás si právě došel pro rohlík, kdo měl hezký den, koho naopak někdo vytočil až k nepříčetnosti, jestli někomu nespadla na hlavu hromada sněhu nebo hromada nadávek. Zjistíte, kdo pořád ještě nenávidí svého šéfa, a když se ponoříte ještě dál do hlubin statusů a komentářů, pravděpodobně vypátráte i to, že onoho šéfa nemůže vystát dalších dvacet lidí. Může se zdát, že témata, která se na facebooku řeší, jsou oproti zprávám získávaných z jiných médií méně důležité a mnohem osobnější. Nenávist někoho jiného k šéfovi nebo napůl snědený rohlík. Kdo, kde, kdy, s kým a za kolik. Na první pohled to zní jako typický bulvár, ale facebook jsou desítky novin různých žánrů v jednom. Není to jen Blesk, Aha! a Šíp, vedle nich na facebooku najdeme Hospodářské noviny, Ekonomický týdeník nebo Mateřídoušku. To je tedy první věc, která je na facebooku tak atraktivní. Dodává vám informace o kdečem v reálném čase, a pokud v reálném čase ty informace nepotřebujete nebo nechcete číst, počkají na později.
Další věcí je to, že facebook nijak nezatěžuje vaši peněženku. Stačí se někde připojit na Internet, zdarma se zaregistrovat a otevírá se před vámi celý nový svět. Facebook se už dávno vymknul ze škatulky pouhé internetové stránky, stalo se z něj místo s vlastní kulturou, jazykem, obyvatelstvem a hlavně mentalitou. A v tom také tkví jeho největší síla. Facebook je přímo dokonalé místo pro manipulaci s davem. Předstírejme na chvíli, že chceme sehnat velké množství lidí, kteří by se připojili k protestu proti čemukoli. Rozesílat textové zprávy je sice hezké, rychlé a spolehlivé, ale podívejme se pravdě do očí – je to také zdlouhavé a hlavně drahé. Krom toho, dáme vědět lidem, na které máme telefonní číslo, ti to možná řeknou pár svým známým, které potkají na ulici, ale to je tak všechno. Na případnou demonstraci dorazí tak deset lidí, pokud máte hodně kontaktů a všichni vás mají rádi, tak možná i padesát. Na facebooku naproti tomu není nic jednoduššího než založit událost, rozeslat všem svým známým pozvánku a požádat je, aby pozvali zase své známé. Během několika hodin se k účasti na události mohou přihlásit stovky, ne-li rovnou tisíce lidí. Z toho už se může vyklubat poměrně zdařilá demonstrace. I na facebooku, ale platí základní pravidlo davu. Lidé v davu přestávají být lidmi a stávají se stádem, a je jedno jestli se to promítne do vajíček létajících vzduchem nebo rozhořčených komentářů.
Čímž se dostáváme k prvnímu úskalí, které nám facebook nabízí. Zneužitelnost. A teď už nemluvím jen o zneužitelnosti celé skupiny lidí, ergo o manipulaci s davem, ale i zneužití v mnohem doslovnějším výkladu slova, neboť facebook je díky své dostupnosti populární i mezi dětmi a jako ostatně všechny sociální sítě tak dává možnost všelijakým pochybným existencím sjednávat si schůzky i naživo.
Dalším úskalím je postupně nastupující absence soukromí. Zatímco zezačátku byl facebookový profil přístupný jen přátelům, s postupem doby i jeho tvůrce Mark Zuckerberg přiznává, že kdyby měla sociální síť odstartovat znovu, byla by mnohem otevřenější, spíše jako podobně laděný Twitter, kde vidí všichni uživatelé veškeré příspěvky i informace o uživateli, než jako facebook se svou stále pochybnější a slabší ochranou soukromí, jak ho známe dnes. A tak se dostáváme k jádru problému. Jistě, facebook je rychlý, pohodlný a levný. Ale když už neplatíme za jeho každodenní používání penězi, nevzdáváme se zároveň s každým přihlášením části svého soukromí a nedáváme tím všanc kousek osobnosti, která by možná měla zůstat těm lidem, kteří nás neznají jen jako shluk jedniček a nul ve zdrojovém kódu?