Proč tak přitahuju sebevrahy?

Anotace: Zvláštní, někdo se s ním za celý život nesetká, a někdo to má dvakrát do týdne

Za týden a jeden den tomu bude už osmnáct let co po tomto světě běhám. Běhám rozličnou rychlostí tu svou trať, překonávámm překážky, které se mi na ní vyskytnou a někdy se snažím pomoci i jiným lidem, kteří na své cestě přišli na nepřekonatelnou překážku.
Patrně mám někde na čele napsáno Vrba. Jak jinak si můžu vysvětlit, že se ke mě tolik lidí chodí svěřovat? Kamarádi přicházeli už ode dávna s menšími či většími problémy, a já se jimi podle jejich závažnosti zabývala, nebo je hodila za hlavu. Jen kdyby nebylo tolik, těch závažnách a vyčerpaných případů. Tento měsíc, alespoň tři.
Naposledy včera jsem se po roce a půl ozvala svému bývalému spolužákovi. Nikdy jsme spolu nestrávili třeba půl hodiny, abychom si povídali. No a teď se mi se svými trably i tím, že ho život nebaví svěřil během asi dvou minut. Asi mu napomohlo, že to bylo přes chat, ale i tak si nad těmito lidmi někdy lámu hlavu.
Copak jim nedochází, že mě někteří ani neznají a že bych mohla být potvora? Říkají mi neskutečně důležité věci. Někdy se toho sama až děsím. Copak si neuvědomují, že bych je mohla zranit, kdybych chtěla nebo kdyby mi oni ublížili? Samozřejmě, že to neudělám, protože si ani nedokážu představit, že bych byla tak zlá. Já to o sobě vím, ale jakto, že to ví i oni? Jakto, že se mi kamarádka jednou vypláče do telefonu, řekne spoustu věcí a druhý den je ke mě zlá? Je zlá a já přesto nedokážu vrhnout to co mi den předtím naložila na bedra, proti ní. Asi je to na mě vážně nějak poznat. Na čelo jsem se dívala, a tam to není. Kdoví, asi to mám napsáno v očích, tak abych to sama nemohla vidět.
Nestěžuju si, jen je to někdy trochu vysilující. Ale kdysi to bylo ještě horší. To jsem to ještě neměla v hlavě srovnané a snažila se jim pomoci za kažkou cenu a neúspěch, brala jako své selhání.
Naštěstí jsem díky jednomu člověku pochopila, že já můžu nabídnout pomocnou ruku, ale jestli ji ten člověk přijme už neovlivním. Tím pádem už se s nikým nevláčím.
Lidé jsou prostě zvláštní druh. Ale je krásný být mezi nimi, s nimi, a být šťastná...
Já jsem momentálně šťastná. Nic mě netíží. A mám pocit, že tím, že se nenechám stáhnout, jsem všem těm lidem, kteří si za mnou chodí pro radu či pro potěchu mnohem prospěšnější.