Máme se těšit na budoucnost?

Anotace: Snad to některým pomůže vidět v běhu světa i něco víc než jen utrpení!

Máme se těšit na budoucnost?

Abychom dokázali zodpovědět jakoukoliv otázku, je nutné dívat se na danou věc z širšího hlediska. Nemůžeme být pouze zahledění do sebe a propagovat jen náš názor, ale musíme akceptovat jisté skutečnosti. Perspektiva budoucnosti se jeví v jasnějším světle, jestliže se podíváme do lidských dějin. V minulosti neměli lidé dozajista takové prostředky, jaké máme nyní k dispozici my. Nevěděli, že Země se otáčí kolem své osy, neznali teorii relativity, ani nerozuměli fungování našeho těla. Jejich názor byl proto častokrát velmi zkreslený. Staří indiáni se například domnívali, že jednou budou rozptýleni po celém světě! A hle! Dnes žijí v rezervacích a zůstalo jich možná pár tisíc. Egypťané zase předpokládali, že jejich kultura je nejlepší a nikdo se jí nevyhne. Mysleli si dokonce, že jejich lidský panovník je převtělení Boha. Římané se chystali ovládnout celý svět, což ovšem nebylo v jejich silách. Představy lidí v minulosti byly mnohokrát zkreslené a s odstupem času vidíme, že mnohdy dokonce velmi směšné. Přesto existují světlé výjimky. Patří mezi ně například Leonardo da Vinci, který počítal s rozšířením strojů na Zemi nebo známá kniha všech knih Bible, která popisovala již před mnoha tisíci lety, že lidé ovládnou Zemi a půjdou ještě dál. Z tohoto vyplývá, že ani my nemůžeme přesně určit, jakým směrem půjde vývoj.
Mnozí pesimisté tvrdí, že se schyluje ke konci světa. Jistě, mohli bychom jim dát za pravdu. Našli bychom množství různých chyb a překlepů lidstva, které by mohly vést ke zkáze. Máme zde všechny dostupné prostředky. Stovky a tisíce jaderných hlavic, biologické zbraně a dokonce i odhodlané vojáky, kteří by na příkaz svých vládců snad i byli schopni rozpoutat jaderné peklo. Na druhou stranu šel pokrok velmi kupředu. Rozumíme základním bodům naší existence, umíme léčit spousty nemocí, které v minulosti byly považovány za smrtící. Dokážeme se mezi sebou domluvit pomocí telefonu během okamžiku a nemusíme zdlouhavě posílat dopisy a celé týdny čekat na odpověď. Je možné vyjmenovat stovky pro a proti. Ale upřímně, ve které době se tohle nedělo? Každá epocha lidských dějin má své výhody a nevýhody. Když otevřeme knihu dějepisu, najdeme nádherné a prospěšné objevy, avšak přečteme si také o strašlivých bitvách a krveprolitích. Ano, musíme si to přiznat. Ač se tvrdí, že žijeme ve věku úžasného pokroku, a že jsme výše než kdykoliv dříve, prožili jsme dvě světové války. Genocidy, šoa, strašlivé vraždy – to vše bylo konáno ve jménu tehdejšího pokroku. Dopustili jsme se nejhorších zločinů v době, která je považována za nejvyspělejší. Ale i přesto všechno musím konstatovat, že jsme na vzestupu. Přes všechny hrůzy a omyly vidím daleko vpředu světlo. Ač jsou zde miliony mrtvých z obou válek, populace světa stále vzrůstá a to je chvályhodné. I když se mnozí snaží rozpoutat hloupé a nesmyslné boje, neděje se tak. Jako by vládci tohoto světa postupně získávali rozum a zjišťovali, že skrze násilí se nic nedá vyřešit. Lidstvo se snaží pomoci chudým v Africe a Jižní Americe, táhne do boje proti násilí a válkám, vědci se snaží vymyslet léky proti HIV. Pochybuji, že by se kdykoliv podařilo vytvořit na zemi utopii, tedy dokonalou vládu pokroku, lásky a rovnosti pro všechny. Vždy zde bude někdo, kdo ve vlastním zájmu moci a peněz tuto prioritu překazí. Nikdy nebudou na této Zemi jen dobří lidé, vždy se najdou i špatní. Ale i přesto si myslím, že jdeme kupředu a schyluje se k lepším zítřkům.
Při tomto krátkém výčtu nelze rovněž pominout hledisko náboženské. Více než polovina lidí na Zemi přijala to či ono náboženství. Rozhodně není jednoduché posoudit všechny strany a určit, který směr je nejlepší. O to tady ostatně ani nejde. Cílem každého rozumného náboženství, které neodporuje základním lidským principům jako je láska, svoboda vyznání, mír a podobně, je spása. Ať se podíváme na křesťanství, islám nebo buddhismus, všude se hlásá spása. Názor věřících na vývoj světa je poněkud odlišný než názor ateistů. Věřící předpokládají, že tento svět je stvořen Bohem (je naprosto jedno, jaké jméno je mu přisuzováno), který ovlivňuje zdejší dějství. Skutečně je nutné položit si otázku, zda vše, co zde vidíme a prožíváme, kdosi nezaložil. Stejně jako člověk staví domy a ovládá celou zeměkouli, tak Bůh stvořil naši planetu a řídí její vývoj. Všude okolo vidíme podivné stopy. Příroda je dokonalá. Kdyby lidé žili podle řádu přírody, neexistovaly by války, hladomory nebo genocidy. Jsou zde úkazy, které nevysvětlí žádná věda nebo filozofie. Lidé se těmto věcem často vyhýbají, protože je nad jejich chápání. Říkají: „Prosím tě, to byla jenom náhoda.“ Ale ti, kteří od věcí duchovního charakteru neutíkají, našli jakési odpovědi. Vodítko nám může poskytnou Bible a její výklad, který je zcela ojedinělý. Kdo žije podle příkazů, jež jsou v Bibli zaznamenány, je šťastný a zároveň je to prototyp téměř dokonalého člověka. Kdyby všichni lidé žili podle Bible, kterou mnozí tak často zavrhují, nebyl by svět vržen do hrůz, kterými musel projít. Nebo kdyby se lidé snažili žít jako Buddha či jiný náboženský vůdce, který dosáhl téměř dokonalosti, vypadal by svět jinak. Ano, lidé zavrhují náboženství, protože by mohli i o něco přijít. Přišli by o své sobectví, o svůj egoismus, přestali by náhle mít navrch nad lidmi, kteří mají menší finanční prostředky nebo kteří nejsou tak chytří a vzdělaní jako oni. Lidé mají strach, že by prohráli svou převahu. Neuvědomují si, že přijetím náboženství získávají mnohem více. Pravý věřící má Boha, má naději, je spravedlivý a čestný, pomáhá všem a na konci vidí zářící světlo, které mu přinese věčnou spásu. Právě pro tuto spásu se člověk snaží být lepší a lepší. Duchovně založení lidé tedy vidí běh světa jako přirozený. Když se podíváme, kolik lásky a radosti je kolem nás, musíme uznat, že náš stvořitel, ať už ho nazveme jakkoliv, je jistě nekonečně dobrý. V dnešní materialistické době si vůbec nevšímáme radosti a dobra. Každý jen hudruje, stěžuje si, co se zase stalo hrozného. Všude vidíme jen chyby a neštěstí. Ale co radost? Vždyť člověk se někdy raduje celé dny, týdny, měsíce nebo i roky a teprve pak přijde třeba nějaká špatná věc. Ale to on nevidí, pohlíží jen na to zlé. Musíme si znovu začít všímat toho dobrého okolo nás. Uvěříme-li, že Bůh řídí tento svět, najednou nám vše do sebe zapadne jako jedna velká skládačka. V tom vidím naději pro Zemi. Až vlády světa začnou ctít duchovní principy jako je láska, rovnost pro všechny lidi, pomoc chudým a postiženým, pak dojde ke skutečné změně. Ano, vývoj jde dobrým směrem, ale jde o to, aby toho lidé nezneužili ve svůj prospěch. Jakmile budou státy řídit vlády, které budou chtít nastolit mír a pořádek, máme vyhráno. Jestliže se však budeme mezi sebou stále jen hádat, ponižovat se navzájem a stavět se nad jiné, pak se naše naděje boří jako domeček z karet.
Můj závěr je tedy následující. Všechno dopadne tak, jak to dopadnout má. Avšak závisí jen na nás, jestli tady budeme žít dobře nebo špatně. Proto vyzývám všechny rozumné lidi, kteří ještě neztratili naději, aby se postavili proti zlovůli, nenávisti, tyranii a zlobě. Vyzývám je, aby začali hlásat lásku, mír a pokoj pro všechny lidi. Chci po nich, aby pomáhali slabým a zavrženým. Žádám je, aby šli ostatním dobrým příkladem. Aby ostatní viděli, jak mají žít a jednat, a aby se podle toho řídili, pokud ještě neztratili poslední kapku lidskosti. Co říct na konec?

To, jak žije většina, je závazné pro celou společnost. Jestliže většina bude i nadále respektovat násilí, zlo a lidskou hloupost, pak můžeme počítat s tím, že budoucnost nebude zrovna nejrůžovější. Pakliže ovšem většina zvolí cestu dobra a lásky, vidím jasné světlo na konci tunelu. Není třeba se bát! Pěvně věřím, že lidstvo ještě neztratilo svou dobrotu, a že nakonec vše dobře dopadne.Tak, jak se to říká v pohádkách.