Pohřbená za živa

11.9
Ležím tu na zemi, protože nic mi nedává důvod se zvednout. Protože jsem tak unavená z toho všeho. Protože proč bych měla teď žít? Mám důvod? Tys mi ho sebral, když jsi odešel!

Ležím tu na zemi, protože ty jsi ten, co mě sem povalil a chtěl mě mít napořád. Protože ty jsi říkal, že dokuď mě budeš mít rád, tak mě neopustíš. Vidíš. Selhala sem. A proč bych měla teď žít? Co sem ti nedala, že mě tu necháváš samotnou?

Ležím tu na zemi, protože jenom ty mě můžeš zvednout.A já tu čekám. Čekám na tebe. Ale už nemám čas, protože už je konec. Konec všeho. Protože moje srdce zaplnila rtuť. Ta hořká příchuť světa. Cítím jí všude, tak trpká jako nenávist sama.

Ležím tu na zemi, protože si nezasloužím zvedat se. Protože se nenávidím za to, co jsem udělala. Protože jsem zbytečná a už mě nepotřebuješ. Nejsem : použít a vyhodit. Tak proč si to udělal?

Ležím tu. Už pár let. V hrobě. Je pěkný, líbí se mi tu. Nestěžuju si, kosti mě bolí, proleženinami ale to tady každého. Je mi tu líp, ostatním se ulevilo.
A tobě obzvlášť. Jsem ráda, že to tak dopadlo, jsem ráda, že teď si konečně šťastný!