Proč ?

Anotace: dneska jsem měl v plánu přemýšlet a psát úplně o něčem jiném, těšil jsem se na to, ale vůbec bych to nedokázal...To, co teď prožívám je tak silné, že o ničem jiném bych psát nedokázal.

...jedna osoba, která se již dávno, navždy vryla do mého srdce, zrovna teď prožívá něco, co si vlastně sám ani úplně nedokážu představit. Po dvou letech najednou KONEC...pro spoustu lidí je slovo rozchod jen pouhé slovo, nic víc...Jsou ale i takoví, kterým toto jedno slůvko změní celý život. V pár okamžicích, je od konečků prstů na nohou až po ten nejskrytější koutek v duši, pohltí ty nejstrašnější emoce, myšlenky, pocity, jaké si ten kdo to nezažil, nemá šanci představit. Celý jejich svět, jejich cíle, touhy, vše co nám příjde tak obyčejné, se v jednom okamžiku rozplyne...
Nikdy jsem to nezažil, a i když to možná zní divně, chtěl bych si to zkusit. Je to taková životní zkušenost, jaká žádným jiným způsobem nejde získat... Však..., někde uvnitř tiše doufám, že snad, nikdy nepotká mě to...
Na toto téma by se dalo psát dlouho, ale dnes na srdci něco jiného mám...Něco, alespoň pro mě osobně, ještě mnohem horšího než "bezvýznamný" konec vztahu...
Je to něco, z čeho se opravdu sranda dělat nedá...a to...
...samotná SMRT...
Víte jaký je to pocit? ..., když vidíte, jak je někdo, na kom vám strašně záleží, tak vyřízený, tak na dně, že je schopen reálně myslet na sebevraždu...a v silách nikoho není mu od toho trápení jen tak pomoci...
Mluvil jsem s ním o tom...vysvětlil jsem mu tu nesmyslnost toho sáhnout na sebe, to, že by se tím sice vysvobodil, ale také to, co by tím způsobil lidem kolem sebe, lidem na kterých mu tolik záleží...
...na okamžik se v jeho očích oběvila naděje..., sám řekl že to chápe...Na chvíli jsem si i já myslel, že se s tím dokáže srovnat...
Bohužel...jeho bolest a beznaděj ho natolik ovládá, že sám cítím, jak touží po tom, aby to už zkončilo...
Když jsem s ním dnes byl, poprvé v životě se mi stalo, že sem neměl co říct........jen jsem tiše naslouchal jeho bolesti...S vypětím sil jsem mu nakonec stačil alespoň zopakovat, že pokud dojde až na okraj útesu, ať si vzpomene, že tady není sám, a že by neměl na úkor svého trápení, přivodit mnohem větší, lidem na kterých mu záleží...
já jsem strašně silný člověk, ale v životě jsou takové situace, na které se nedá připravit, není nic, čeho se chytit, o co se opřít, nevím jak to popsat...nepřeju to nikomu...

proto Vás chci tímto poprosit...

Važte si života! uvědomte si jeho význam! , každý má jen jednu šanci, tak proč to hned kvůli "maličkostem" vzdávat?!