Nemůžu spát... :´(

Anotace: Možná je to další z mých nesmyslných úvah, ale... to co jsem potřebovala, máte tady.... kdo chce...může napsat komentář..

Je 2:18 a já ještě pořád nemůžu usnout. Ležela jsem. Už hodinu se snažím spát!!! Ale nejde to! Je toho tolik, co se mi honí hlavou - tolik otázek, na které neznám odpovědi! A hlavně se mi honí hlavou všechno to, co jsem za posledních pár dní prožila!:(
Mám v hlavě takový prázdno a zároveň v ní mám narváno! Nevím, jestli znáte ten pocit, že jste úplně mimo z toho, co všechno se vám honí hlavou... já tenhle pocit prožívám!
Už je toho na mě asi moc. V pátek skončil vztah, v kterým jsem se tři tejdny trápila. Dneska jsem se dozvěděla, že ten kluk by mě prý chtěl zpátky, ale já už nechci dál trpět a nemůžu s ním být, když se bojím a už mu nedůvěřuji. Prostě to nejde, i když ho mám pořád ráda! Další věc je ta, že nám to asi chce dělat ještě těžší a teďkom už dneska mi prý MOŽNÁ dá vědět a bude si chtít promluvit. A třetí věc je, že můj super kamarád mi teď už včera pověděl, že mě má čím dál tím víc rád a že ví, že se trápím... taky mi řekl, že se mi teď nebude ozývat. Prostě... život mi teď dává solidní facky!!! :´(
Sama sebe se ptám: Udělala jsem dobře? Jestli ne, co jsem udělala špatně? Proč nemůžu mít žádnýho kamaráda?! Proč se trápím, když bych se měla cítit o něco malinko líp? Proč furt slyším tu jeho poslední větu? A proč furt vidím před očima tu větu mého kamaráda, kterého jsem asi ztratila? Proč se nemůžu zbavit pocitu viny?
Jsem bezradná! Vůbec nevím, co mám dělat! Je toho na mě už vážně nějak moc najednou! Proč si život vybere zrovna takovou chvíli a zasadí vám ránu do zad?!
Tak ráda bych pomohla mému kamarádovi, ale jak mu můžu pomoci, když důvodem jeho bolesti jsem já? :(
Takhle mizerně jsem se necítila dlouho a tak to asi zas jednou muselo přijít. Jenže.. proč je toho tolik najednou a já jsem z toho všeho tak strašně moc vedle, že se ještě ve čtvrt na tři zvednu a jdu se sem vypsat?!
Jsem z toho všeho nějaká rozhozená! Kolik toho ještě přijde - chtěla bych to vědět, abych se mohla připravit.?.
Sakra... tohle přece není možný! Takovýho trápení najednou.:( Nepřála bych tohle nikomu, ale nikomu z vás.
Přechází mě nálada se smát, chuť k jídlu, chuť k pití, ..... dostavujou se zase ty blbý deprese, ze kterých nevím, jak utýct! Bojím se!!!
Tak ráda bych vrátila čas o takový měsíc nazpátek! Kéž by to šlo...:(
V hlavě se mi honí můj teď už bývalý kluk, který mě chce údajně zpět, ale já už nechci prožít to samé a tak ho i přesto, že ho mám pořád ráda odmítnu a ve skrytu duše doufám, že se neozve, aby nám to oboum nedělal těžší! Ale co se mi teď honí hlavou víc (což je docela divný), je můj kamarád! :(
Je tolik otázek, na které si nedokážu odpovědět... je tolik odpovědí, které nedokážu doplnit k otázkám! Je tolik věcí, co se mi honí hlavou. Co mě, sakra, ještě v tomhle životě čeká?
Tenhle kamarád mi tak pomáhal a teď už nemám asi ani jeho.:(
Jdu se pokusit usnout. Třeba mi to už půjde líp, ale třeba taky ne. Cítím se teď tak sama! :( Tenhle pocit znáte asi každý.
Možná je to další z mých nesmyslných úvah, ale... to co jsem potřebovala, jsem sem napsala - jen zatím necítím žádnou úlevu. Cítím se ztracená! Dobrou noc.. Já