Na co budu vzpomínat, až odejdu z této školy.

Anotace: Moje slohovka :)

Hezký nadpis. Když jsem byla menší tak jsem si vždycky ráda četla právě tuhle slohovou práci, kterou psali žáci posledního ročníku. Vždycky jsem je obdivovala a představovala si, jaké to bude, až já budu velká a budu chodit do deváté třídy a psát, právě na tohle téma. A teď, po devíti letech se mi to splnilo.
Vzpomínám si, že když jsem byla úplně první den ve škole, v první třídě, tak jsme dostávali tašky do výtvarné výchovy. Měli jsme začínající, mladou paní učitelku Lamošovou. Později se jich vystřídalo víc… Už si toho moc nepamatuji, přeci jen je to už asi osm let.
Když se řekne základní škola, tak si vybavím právě tu mou. Pak mi hned naskočí staré a nové schodiště a taky šatny, ve kterých jsme se přezouvali a hlavně vidím nástěnku u sborovny. Na tohle nejspíš nikdy nezapomenu. Na školní budovu.
Určitě si budu vybavovat tolik oblíbené přestávky, školní výlety a akce. Většina žáků ráda vzpomíná na školní karneval, který byl vždy před vánoci, ale na ten, můžu já vzpomínat nanejvýš dvakrát, vždy jsem totiž chyběla. Ale ani mi to moc nevadí. Zažila jsem toho ve škole hodně. Nikdy nezapomenu na školní výlet v sedmé třídě, když jsme byli na vranovské přehradě a v osmé zase na brněnské. Byly to vždy dvoudenní výlety a těch zážitků bylo mnoho.
Nesmím opomenout ani paní učitelky, které na škole učili a učí, též i na některé žáky a samozřejmě že spolužáky. Myslím si, že každý má nějakého oblíbeného učitele a někteří možná i víc, jako já. Sice mám ráda všechny,ale oblíbenci určitě jsou. Teď mě tak napadá, že jsem viděla smát se všechny učitele… To vyvrací fámu, že učitelé jsou bručouni, kteří rádi rozdávají pětky, kdepak! I oni se umějí ze srdce zasmát. Vždyť jsou to taky lidi.
Říká se, že základní škola je pohádka, oproti tomu ostatnímu co nás v životě čeká. Já tomu věřím. Sice si vždy vzpomenu na ten strach a probrečené večery, kdy jsem se musela dlouho do noci učit nebo taky na úkoly, které mi nešly… Ale ten výsledek stál vždy za to. Za poctivou práci, dobrá odměna. A proto si teď, v posledním ročníku odnáším znalosti a zajímavosti, o kterých jsem neměla tušení. Jsem prostě ,,zase o něco chytřejší,,.
Před devíti lety bylo hodně věcí jinak. Byla jiná doba, móda, pravidla, lidé jinak vypadali… ale to všechno spojuje stejné slovo. Vzpomínky. A na ty, i když jsou třeba některé ošklivé, většina naštěstí hezké a příjemné, na ty já nezapomenu. A nemusí to být celá vzpomínka, stačí jenom něco, nějaký kousek, při kterém si vybavím onu situaci, věc nebo člověka.