Po čem vlastně toužíme??

Anotace: Člověk jako takový je tvor důvěřivý a mnohdy až naivní. Neustále věří jen tomu, že dosáhne toho po čem touží... že dosáhne dokonalosti...

... přeje si dokonalou práci, dokonalý zevnějšek, dokonalého partnera. Stále se jen honí za touhou po něčem dokonalým, za vidinou dokonalého života... ale ten je tak nudný :(

I když.. kdo z nás nejde za dokonalým životem? každý z nás chce něco dokonalého, touží po něčem či někom dokonalém. Tak třeba: Zklame nás člověk, na kterém nám záleželo, sedneme si a na papír si sepíšeme vlastnosti osoby, zdánlivě tak dokonalé, že je téměř nemožné ji potkat. Vůbec nevěříte tomu, že by někdo takový mohl existovat... Jako třeba ve filmu Magická posledlost, si vysníte někoho, kdo má jedno oko hnědé a druhé zelené. Vysníte si osobu tak dokonalou jen proto, protože jste si tak jistí, že ji nepotkáte.. a že budete tak moci toužit neustále po někom dokonalém...
Ale ouha... jednoho dne, někoho potkáte.. a poznáte, že je to ten dokonalý člověk. Že je to vaše vysněná osoba, tak dokonalá, že nemůže existovat a přece existuje.. stojí tu před váma a směje se na vás těma svýma úžasnýma očima! Vy se najednou zamyslíte a vzpomenete si na těch pár řádků, které jste kdysi ve zlosti a se smutkem sepsali na papír... a najednou přijdete na to, že to snad ani není možné, aby jeden jediný člověk vystihoval všechny vaše předpoklady pro ideál!
... a jak je to dál? Jste z toho celí unešení a vrhnete se do toho po hlavě. A po měsíci jste na tom tak, jako byste se znali půl roku... najednou není za čím jít. Není na co se těšit.. připadá vám váš protějšek dokonalý a vy proti němu jako nějaký "obyčejný člověk", který si někoho takového vůbec nezaslouží a on vám svou dokonalostí začíná lézt na nervy...
Proč si lidé neváží toho dokonalého, po čem tak dlouho toužili? Proč si to jen nedokážeme užívat? Je to tím, že jakmile dosáhneme té míry, kdy se to pro nás jeví jako dokonalé, tak už nemáme vlastně za čím jít?? A když potkáme tu dokonalou osobu, kterou jsme si vysnili.. tak si myslíme, že s ní budeme pomalu celý život a že to musí být snad osud, když jsme se takhle potkali.. a proto že bychom neměli nikam spěchat??

P.S. Ve vztahu nikam nespěchejte a neudělejte takovou chybu jako já. Potkala jsem dokonalého člověka, ale bohužel to bylo ze začátku tak dokonalé a tak šíleně rychlé... až ta dokonalost ztrácí na své kráse! Ale čas už bohužel vrátit nejde... :( A já nevím jak dál...