Ticho

V básních i v textech se objevují zvláštní obraty. Fráze, které máte nakoukané, naučené, převzaté, leč neprozkoumané. Jak může člověk používat slova, kterým nepřidá význam, který zažil a pochopil, ten správný ovšem? Opomenu texty AI, které tyto fráze chrlí po kilech a vůbec nic to vlastně neznamená. Vezměme si dnes slovo TICHO.

Co si pod tímto slovem představíte? Zažili jste skutečné ticho? To, o kterém stále píšete? Myslím si, že nikoliv. A proč si to myslím? Protože ve vašich textech to nemá žádný význam. Je to prázdné slovo, stejně jako láska. Pravý význam však uniká. Proč to nechápe AI, tomu rozumím. Nicméně nerozumím lidem, že tento fenomén vůbec nemají tendenci rozplést. Vůbec nemyslím klišé metafory, hloupé přirovnání, které se tradují a povídají jako na běžícím páse.

Jak může být TICHO ve světě tak hlučném? Neexistuje místo, kde ticho je, tedy to vaše ticho, potažmo AI ticho. Naše univerzum je založené na zvuku, proto ticho může být pouze něco abstraktního, neuchopitelného, stejně jako Bůh či tma. Čím dál víc mě unavuje nacházet toto slovo v textech a ještě v absolutně zvláštních frázích. Je to nesmyslné slovo, které je tak přetvořeno a poskvrněno jako ta láska.

TICHO je tedy pouze a jenom jedno – v mysli. Nikde jinde. Příklad a konudrum: když strom spadne v lese a nikdo u toho není, vydá zvuk? Či známější – jedna ruka netleská... Tento výrok je nepravdivý... Nu, ale jak se z takovýchto problémů dostat? Jak se dostat do ticha, když naše mysl stále nad něčím dumá? Odpověď je jednoduchá: jak jste si ji naučili, takovou ji máte. Je to mechanický proces, skoro jako sval, a čím více ji posilujete, tím více remcá, tedy vzdaluje se od ticha. Berme to jako pomyslný vnitřní hlásek, který vám stále něco našeptává (tvar slova šepot je taky oblíbená fráze AI, to ale jindy).

Bohužel jsem za celý život nenašel člověka, který by to ticho zažil a žil jím. Proč? Odpověď je opět jednoduchá: hloupost. Každý člověk uvnitř nějak remcá. Od arogance až po nalhávání si. Naučili jste se v životě tolik přemýšlet, žel bohu o hloupostech, zbytečnostech a o tom, co vám vnutili, že pro toto nevidíte krásný tichý les. Vedete nejen dialogy v sobě, ale mysl k vám promlouvá, protože je zmatená. Je to velký problém. Mysl se totiž tvaruje a ovládá dobře i zvenčí, a na to se dobře hraje. Čím je člověk jednodušší (tím myslím na nízké vibrační úrovni), tím se nechá jednodušeji obalamutit manipulací. Dříve to takové nebylo. Lidé byli chytřejší, rozumnější. Dnes je to žalostné. Opravdu, nenalhávejme si do kapes. Jsou děravější než kdykoliv jindy.

Ticho je tedy absolutní klid. Klid v přítomnosti. Nevynořuje se vám nic z minulosti, nemyslíte na budoucnost. Proč taky? Minulost nezměníte a budoucnost je nejistá. V tomto kolotoči se ztratíte v cuku letu. Dokážete si představit žít život bez cizích myšlenek, převzatých pocitů atd.? Není to ovšem bráno tak, že si nedokážeme spočítat rohlíky. Tady myslet opravdu musíme. Jde o to myšlení, které záměrně nevyvoláme k potřebě. Rozumíte? Zahlcujeme své životy zbytečnostmi myšlení. Proč ve svých textech ze sebe chrlíte negace, vypisujete se ze svých sraček? Koho to zajímá? Jste tak sebestřední, že si neuvědomujete, že ubližujete druhým. Tak to je. A to nemluvím o slušnosti a zdrženlivosti, co kážou dobré mravy a bonton. Vaše problémy, které jste si udělali, jsou pouze vaše, tak proč je házet na ostatní...

TICHO je zajímavý stav, který jen tak někdo nezažije. Zjistili byste totiž, jak plytký je nejen váš život, ale život všech, a s tímto zjištěním se velice špatně žije! Uviděli byste svět v jiných barvách, v jiném spektru a pohledu na život. Tam totiž nehraje prim koloběh myšlení, ale jednoduchost bytí bez nutnosti si to jakkoliv komplikovat. Nevyhledávali byste povrchní zábavy a útěky od skutečnosti, ale čelili byste přímo svému já. To je totiž jedna z hlavních životních zkoušek. Poté byste volili toto slovo s rozvahou. A takto je to se vším v tomto moderním světě. Svět by byl opravdu, ale opravdu úplně jiný – tišší, krásnější a naplňující, kdyby lidé znali TICHO...