Blízké horko, aortou dna

Byla to slunečná sobota, jako vysnĕná po zimĕ, kruté a nemilosrdné. Ta vzala a dala co mĕla, listí, pýchu, zlo, porody, mladý život dobrodruha, nahrávky elektronických chapadel, podnĕty ke snĕní a k životu. Jaro klepe na dveře, dveře mysli. Přes den jezdil na kyjevsku, milí lidé, štĕdrá dýška, hezké březnové počasí, modrá obloha a slunce na tváři. Routa jej zavedla na stříbrnické paseky, podchřibsko, na zapadlou asfaltku a výhled na vesnice, tam to má rád, blízký, rodný kraj hradišska. Kyjovské vesničky a návrat ku Brnu. Vĕtrník od Aidy na kuchyňce v odpoledním slunci a routa na brno. Po sídlištích lískovce, stopách modřic a dokonce poslední zastávka do chrlic, kde v mapách hledal onu zapadlou západní uličku, vzpomínky na malou milenku. Na Vltavĕ zrovna hráli cover od Jeffa Buckleyho, lover come over o tom jak si milenec uvĕdomí hodnotu lásky, ale příliš pozdĕ, kdy už se mu vzdaluje, odcizuje - nĕkdy cítí za volantem osudovost, snad i víru v celek.

Mluvené slovo o životĕ a smrti Houllebecka, cosi o tom jaké je to vyrůstat v rodinĕ sebevrahů, v pozici zhmotnĕlého nepokoje, nepatřičnosti, zdvojeného nekomfortu, volání vnitřního echa křivého bastarda, jaký se zpola ukrývá ve svém pisateli. Vzpomínám i na noční ulice na jihu pod brnem, svĕtlo pouličních stanic, osvĕtlení v kontrastech a odstínech a lidi se kterými se setkal, krátké transakční zastavení, úzkost a pozitivitu, kterou cítil při předání, strpení, neklid nervů při prodlevách nft čipů, váhání a lidské momenty kdy se setkaní dva cizí lidé z důvodů kapitalismu, možná by si mĕl nastudovat nĕco o historii kurýrství, až k antickým bĕžcům starovĕkého řecka, indickým poštovním holubům a poutníkům mezihvĕzdné fikce. 

Slyšel i hlas katarzie na vlnách vltavy, sedmého nebe, vzpomínání na songwriterky, esperanzu a meowlaw, tíhu hudebního pnutí i tradic, inspirace i expirace pamĕti, zrození lásky a chtíče po nekonečnu. Poslední doručená objednávka, pochcaný trávník v uličce na předmĕstí a cesta k nejbližší plynové stanici cng. Tam už stará známá netrpĕlivost, která jej provází celým životem, snad hypertenze po babičce, raplovství po matce, nahnĕvané tahy nervů po otci, klid, porozumĕní a vzdechy 'kdy už dostaneš rozum po praotci dĕdovi', jen ve snĕní na plátnĕ svých modrých úvah se dotknu tĕch, kteří už odešli, zemřeli. Nemĕla to být zádušní úvaha, ale jak už to tak bývá, je mezi nebem a zemí, filosofická, vzdušná i zemitá. 

A v tom se dostane k ohni, somatickému ohni, který jej budí ze spaní, jako ze břicha, kde tráví šneky, line se horko z pod bdĕlých peřin z jarním motivem, který hned po převlečení opanoval hebký britský kocour, povĕstné líné pážátko, byl nám dán darem, učí nás trpĕlivosti, péči, odpočinku. Vdĕk za starostlivou a pracovitou ženu. Touhy po prstenu, šperkařce, výročím deseti let známosti. Důležité. V hlavĕ jej vybudil hrot myšlenky, nahromadĕné slunce, mírný úpal na kůži, přepjatost nervů, socio-ekonomický tlak, dozvuky jízd krajinou, tah na branku, psychomotorické aspekty dlouhého řízení, geopolický rozžehnutá situace na blízkém východĕ, polarita diskuzí na síti, obrazy války, smrti, destrukce školy, iránských dĕvčat, civilních budov a útočišť a taky tlak na vystoupení a puzení po hraní elektronického live setu, odřeknutí kamaráda, přemítání nad sekvencemi, uhýbání dechu, snaha o vymetenou mysl, snaha o spánek, spánek na sílu. Prostĕ formulovat a zachytit myšlenky, odlehčit hlavu popálenou jarním sluncem, opečovat kruh idejí ve stvolu mĕsíce, zavzpomínat na pattie smith a její poslední verše andĕlského chleba, prózy kdy se metaforicky dostává do flow a blíží se nekonečnu a pak vrací ke svému životu, tak jako se já vracím ke svému životu - vyhýbám se řemeslu psaní skrze digitální klávesnici, abych se vrátil, když jej puzení bílého šumu ledničky a tma nad vnitroblokem zavolá ke stolu, zatímco velkomĕsto spí, kočky a ženy spí, jen osamĕlý pisálek z malomĕsta nad řekou moravou se vrací k jedné ze svých bohulibých zálib, s otázkou zda to ještĕ nĕkdo čte a zda ještĕ nĕkdo chodí pro povznesení duše k potůčku poezie, nebo jen slova jako drobků na cestĕ za svĕtlem. Dĕkuji přítomné vlákno. Ať už je lépe a klidnĕji znovu do snů a na cestu.