Černá ovce

Ani nevím, kde bych měl začít.

Jsem čtvrté dítě mojí mámy. Když mi bylo šest let, zažil jsem rozchod svých rodičů. Důvod byl jednoduchý a zároveň krutý – můj otec neměl rád moje starší sourozence, které si mamka přivedla do vztahu.

Život po rozchodu nebyl šťastný. Představte si tři dospívající děti – dvě holky a kluka – které se moje máma snažila vychovat sama.

Ta nejstarší, která jí měla být oporou, si vybrala vlastní cestu. V patnácti letech se odstěhovala k cizím lidem, k muži, kterého si nakonec vzala. Po třech letech manželství se ale rozešli. Dnes jí je čtyřicet. Žije s mužem, který ji má spíš za hloupou ovci, ale ona je vlastně spokojená. Má alespoň kde bydlet.Často jsem jen poslouchal, jak říká, že ho nemá ráda, a přitom ho potají podvádí.

Moje druhá sestra… to je také zvláštní příběh. Celé mládí dělala problémy. Ve škole jí musela pomáhat moje teta, aby vůbec zvládla úkoly. Po škole seděla doma, občas nějaká brigáda.Jednoho dne ale potkala svoji vysněnou lásku. S první výplatou odjela do hlavního města pracovat a bydlet. Roky ubíhaly a nenávist k naší mámě v ní rostla. Ten její přítel ji v tom ještě podporoval a pomalu ji proti mámě obrátil.Jenže nic netrvá věčně. Jednoho dne ten blbeček dostal rozum, sbalil si věci, auto… a nechal ji samotnou s hypotékou na byt.Sestra se nakonec posbírala. Ale bez pomoci mámy by to nikdy nezvládla. Dnes je vdaná. Má vedle sebe muže, který jí asi stačí – stačí, když s ním kýve jako loutka.Je to až tragikomické. Vedle ní bydlí stará paní, kterou zná sotva pět let. Jednou mi na balkoně říká, jak ji má ráda a že je to pro ni jako máma. Tím večerem u mě něco skončilo.

Můj třetí sourozenec byl vždycky nejchytřejší ze všech. Z obývacího pokoje si udělal dílnu na kola. Kdybyste hledali jakýkoliv nástroj nebo příborový nožík, určitě by byl někde u něj v pokoji.

Všude kola, stěny špinavé od oleje.Brácha byl vynalézavý. Kamarádi pro něj byli vždy přednější než rodina. A když neměl peníze na svoje frajeřiny, mamina peněženka byla vždy otevřená.Čas utíkal a on rostl. Když měl nervy, tráva byla jeho lék. Byl to snílek. Každý jeho pokus skončil někde v bahně.

Mezi přáteli o mně říká, že jsem psychopat.

Dnes je z něj podnikatel. Ale bez kamarádů, kteří ho celý život využívali, by možná neměl nic. A když nemá peníze na maminek číslo si spomene.

Celý život sleduji jeden stejný obraz.Když se jim nedaří, máma všechno zařídí.Když se jim daří, vidí jen sami sebe a rodina pro ně nic neznamená.Jednu dobu si neuměli přijít ani na jméno.

Ale teď jsem černá ovce já.

Rodina je pro mě všechno.

Ale když mám takové sourozence, cítím se mezi nimi skoro šikanovaný.

Nejsou to pro mě sourozenci – jen lidé, kterým vykám, když od nich něco potřebuji.

Říkají, že jim dělám nervy.Ale co mám dělat, když k nim pořád cítím respekt?

Pro ně jsem ten zlý člověk.Jen proto, že jim říkám pravdu.Nechtějí vidět to, co vidím já.A tak někdy sedím tiše v koutě, pláču…

a mám pocit, že mi z toho všeho puká srdce.