Citátek

Anotace: prostě jak to je napsaný, tak to taky vzniklo...:)

Toulám se sama alejí,pod nohama mi šustí spadané listí a já přemýšlím o světě...Jednou jásám,jak je svět krásný,podruhé brečím a nadávám mu...Jenže co mám dělat teď?Pohádala jsem se s kamarádkami,hlavu mi pořád víc a víc zamotává jeden kluk a čím dál tím víc si uvědomuji,že jsem sama.Sama proti tomuto světu,jen s vnitřním hlasem,který mi namlouvá ať už to konečně tady skončím.Jenže já doufám,že se vše v dobré obrátí a já konečně začnu žít a přestanu jen existovat.Co mi na tomhle světě zbývá,vždyť nic neumím,nejsem na nic nadaná...Tak jen jdu dál tou smutnou alejí,začíná pršet a moje slzy se mísí s kapkami deště.Na každém stromě visí citát o životě,jeden smutný a jeden veselý,jeden smutný,jeden veselý,jeden ...Nechci je číst,protože nevím,které jsou lepší,které teď vystihují můj pohled na svět,ale moje oči se proti mé vůli dívají na ty citáty.Jdu a citáty se mi vyrývají do mozku.Před jedním stromem se zastavím,je na něm citát: ŽIVOT JE JAKO SCHŮDKY DO KURNÍKU, KRÁTKEJ A POSRANEJ.Čtu ho pořád dokola a dokola.Je na něm něco,co mně zaujalo,možná jeho pravdivost,možná ta střídmost.Vždyť je to pravda,ukažte mi něčí život,kterej byl dokonalej a spokojenej,každej měl ve svém životě něco nepěkného,ale jen někteří to dávali najevo...
Nevím co dál dělat,ležím v listí,padají na mě kapky a já jen zírám do nebe.Vyjasní se a bude zase dobře?Odpověď pořád nepřichází a já tu pořád ležím a čekám,kdy přijde...