Že života divadelního zákulisí

Anotace: Za zavrenymi dveřmi, u ramena řeky Moravy, na hladině se tvoří miniaturní kruhy, v dálce socha mladého Bati, divajiciho se kamsi do dáli, k vysimu. Hlas je pronikan.

 Od rána mne provází zvláštní pocit 

'První rozbalit dárky ozve se z jeviště.'

 

Takový pocit tisnive moci hříchu.

'Deti pojďte sem' ozve se z jeviště.

 

Ta nalehava potřeba nadechnout a uvolnit se 

'světla a barvy za scénou se měni'

 

Jsou to moře lásky a moře úzkosti 

'Já už asi půjdu' řekl zastrene 

 

Pocit zaslapane vláhy citu a rozespaleho mléka.

'Mohl by jsi postavit ten domeček?'

 

Už to není pocit to moare katarzi 

'Často ke mně jezdil na koni'

 

Pustit vzduch az od kořene nosu

'Milenka má svata skutecnost'

 

...

 

Nade mnou sviti kroky okolo lidského sluchu 

chutnam pocity v serosvitnem odění 

s milenkou Vchazim na molo 

kroky tech bytosti se přibližují 

je jich mnoho a jsou blízko 

nad hlavou má postava je mrtva 

inscenace je předmět zlomene lidskosti 

muj křik se vznáší v sále 

vycházím ze scény klekam na koleno 

přichází ona rika ze do toho půjdes se mnou

Jako by mne mohli zachránit

před mytickou reprizou každé u mych smrtí

jsou to lidské tváře co umějí byt laskave i krute

potom to jsou mříže co tísni a utlacuji lidska srdce

to vroucí opravdové krásné srdce prince světelné bytosti

to srdce o které se bojíš každý jednotlivý den

ztracis jej a ono tebe nasleduj jej

jako vítr do plachet te provází

 

Jako Tvá svata skutečnost milenka

'Má postava bez tíže

ktera mne jako jedina drží na tomto světe

v tom nacházím pokračování milosti

puket vznešenosti jako na pohřbu

dvou oči pod orchestristem

uprenych na čelo básne

pisici o polibcich'

 

Ve kterých se vracím ke Tvé naruzivosti

o všem co ti mohu i nemohu sdělit o lásce 

o které vím jen to že je to muciva rozkoš 

V boji o úděl tvořivosti a vášne 

plna spouští a bouří a ze smrti k lásce se obracejí'