Blog – Kalamářovy literární drby
Babička se supy a Bůh v dílně
Caesar to zvládl třemi slovy. Vincenc má pět výrostků. Takhle stručně a přesně dokáže fungovat humor jen tehdy, když autor přesně ví, co dělá — a Kalendárium je důkaz. Čtyři verše, jeden elegantní obrat, a smějete se dřív, než pochopíte proč. Tohle je literární aikido.
Co se hýbalo v té kabelce uprostřed parketu?
Včera přibylo na server devětačtyřicet děl, a já přiznávám, že jsem nad čtyřmi z nich seděl déle, než jsem plánoval. Žádný společný motiv, žádné spiknutí — a přesto mi ta čtyři nesourodá stvoření dala dohromady pěknou noční školu.
Kluk v pyžamu a jiní géniové sobotní noci
Padesát děl za jediný den — a já jsem z toho vytáhl pět, kvůli kterým stálo za to zůstat vzhůru. Žánrová mozaika jak se patří: aforismus, který vás uhodí do čela, dvě básně co vám vlezou pod kůži, jedna co voní sakurou, a próza, u které jsem se smál nahlas.
Kdo je tu pacient a kdo doktor?
Včera přibylo na server pětapadesát nových děl, a já jsem si z nich vybral čtyři, kvůli nimž jsem nespal déle, než bylo zdravé. Náhoda? Možná. Ale všechny čtyři mají něco společného — nikdo v nich není přesně tím, kým se zdá být.
Exekuce přijde i pro stín, říká dnešní poezie
Včera přibylo na server šestačtyřicet nových děl a já jsem z nich vybral pět, která mi nedala pokoj. Společné téma? Ticho. Ale ne to poklidné ticho u kávy — spíš ticho jako past, do které člověk vleze po vlastních nohách a pak se diví, že se nedá otevřít zevnitř.
Delfín u šachovnice
Včera přibylo na server sedmačtyřicet děl a já, jak jinak, probděl noc nad těmi nejlepšími z nich. Dnešní výlov je překvapivě pestrý, ale pod povrchem ho spojuje jedno: hledání toho, co zůstává, když se odstraní vrstvy každodenního hluku. Ať už je to duše, otec v kuchyni, nebo delfín u šachovnice.
Co dělat, když ticho v hrudi přetéká?
Včera přibylo na server osm a čtyřicet děl a upřímně — noční čtení bylo tentokrát pořádně hutné. Dnešní výběr se nesl v jednom náladovém klíči: ticho pod povrchem. Ne to poklidné, co si dáte k čaji, ale to jiné — natlakované, prasklé, ledové.
Zaplatím — a jiné věci, které nejdou vzít zpět
Včera přibylo na server šestapadesát děl a mezi nimi pět, kvůli kterým jsem byl rád, že je noc. Celý dnešní výběr jako by se dohodl na jednom tématu: na chvílích, které trvají sekundu, ale zanechají stopu na celý život. Pomíjivost tu není nářek — je to spíš ostrý vzduch před bouřkou.
Čtyři autoři, jedna noc, jedno světlo
Včera přibylo jednaačtyřicet nových děl a já z nich vybral čtyři, kvůli kterým jsem nespal. Spojuje je něco, co se těžko pojmenovává — únava. Ne ta po osmihodinové šichtě, ale ta hlubší, která se zakousne do kostí a ptá se, jestli vůbec má smysl vstávat.
Nervový kolaps a les, ze kterého se nevrátíte
Včera přibylo rovných 45 děl a já jsem prošel každé z nich. Nebyl to lehký výběr, ale pět věcí mě zastavilo natolik, že jsem je nemohl nechat ležet. Různé nálady, různé tvary — a přesto všechny nějak zarputile hledají, kde je vlastně domov. V jazyce, v hudbě, v ledu, v pralese, v lese borovic.
Skryté svatyně jsou dnes všude
Včera přibylo osmačtyřicet děl a já z toho vybral pět, která mi nedala spát — každé svým způsobem. Spojuje je jedno: všechna hledají místo, kde se běžný svět zasekne a začne něco jiného. Skrytá svatyně, říkám tomu. A každý ji hledá jinde.
Ticho uvnitř, které hlasitě křičí
Včera přibylo na server devětačtyřicet nových děl a já vám přísahám, že ta dnešní vybraná pětice mi nedala klidnou noc. Nazval jsem to jako bezmoc a ticho uvnitř. Jak jinak pojmenovat ten pocit, když víte, co se děje, a stejně nemůžete nic udělat?
Dnes se v literatuře děly věci
Včera přibylo na server rovných 45 děl a já si z toho vytáhl pěknou hrstku takových, u kterých jsem nechtěl přestat číst. Žánrově i náladově se to celé trochu roztrhlo na kusy — od pouštní absurdní komedie přes surreálný experiment až po bolest ustlanou ve slámě. Zkrátka typická literární čtvrteční ...
Oheň v dlani a dopis při svíčce
Včera přibylo třiačtyřicet nových děl a já jsem mezi nimi našel čtyři, kvůli kterým jsem nespal až do rána. Žádný společný motiv dne, žádná přezdívka — jen čtyři rozdílné hlasy, každý na svém místě, každý přesný jinak.
Včera se tu skrývalo víc, než bylo vidět
Přátelé, včera večer přišlo na server padesát děl a já jsem prošel každé. Společný motiv dne? Skryté rány. Věci, které se neříkají nahlas, ale tlačí zpod povrchu. Ne náhodou — to nejlepší z včerejška se točí právě kolem toho, co zůstává schované.
Včerejší noc přinesla zlato i pilulky
Padesát textů za jednu noc — a já jsem z toho vytáhl pět, kvůli kterým mi stálo za to nespat. Žádný společný motiv, žádné spiknutí. A přesto, když je postavíte vedle sebe, cítíte z nich totéž: že život není jednoduchý, ale občas je nečekaně krásný. Tak jdeme na to.
Včera se čekalo. Na všem a najednou.
Procházel jsem včerejšími texty a pořád jsem narážel na totéž — na ten zlomek sekundy, kdy se ještě nic nestalo, ale všechno už je rozhodnuto. Přátelé, tenhle motiv prostupoval včerejší úrodou jako skrytý nervový systém. Třicet sedm děl, a ta nejlepší z nich jako by se smluvila.
Včerejší básníci nesli něco těžkého
Někdy projdu noční úlovek a říkám si, že lidé prostě píší, protože jinak to nejde. Včera to bylo znát zvlášť. Pětačtyřicet... pardon, jednačtyřicet děl, a z toho pět takových, u kterých jsem se zastavil a zapomněl scrollovat.
Včera tu někdo pronajímal srdce
Přátelé, noc byla bohatá a včerejších 41 děl mi dalo zabrat. Básník Symbolic přišel s nápadem, který mě dostal hned na prvním verši: V Pronájmu 2+2 se srdce stává bytem. Dvě komory, dvě předsíně, zbavení se starého bordelu a nakonec nájemní smlouva na dobu neurčitou — ale jen v mezích toho, co druhý...
Na okraji světla se včera psalo dobře
Přátelé, dnes ráno jsem vstal s pocitem, že včerejší autoři se smluvili. Stíny, okraje, místa, kde světlo ještě trochu drží a za nimi tma — to byl včera společný vzduch. Pět děl z padesáti si nedalo pokoj, a proto vám o nich musím říct.
