ANTIDEPRESIVUM

ANTIDEPRESIVUM

 

Smrtelnost člověka je nejúčinnější lék na beznaděj lidstva.

 

Praha, 14.11.15

 

https://www.youtube.com/watch?v=Zi8vJ_lMxQI

 

Autor Amonasr, 30.01.2016
Přečteno 780x
Tipy 30
Poslední tipující: bogen, maryshka, Akrij8, Pamína, básněnka, Amelie M., Lucid Alien Jeer, Jort, Frr, Chrodechilda
ikonkaKomentáře (43)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

jenom to, že se svět pohybuje od života ke smrti, umožňuje abychom se vyvíjeli. Kdyby nebyla smrt, ustal by pohyb, alespoň tak, jak ho chápeme:)
Pěkná zamyšlenka, skvělé komenty, mlsám si:)

01.02.2016 17:30:27 | Ragnell

Děkuji za přijetí i zamyšlení, které mě mohou jen těšit... :-)

01.02.2016 21:44:06 | Amonasr

Není nad povbuzení při pondělku :-)

Dovětek svatým Augustýnem: Zlo je nedostatek dobra.
(Můžem to zkusit pootočit, dokud tu ještě jsme :-)

01.02.2016 10:13:31 | Pamína

;-))

To není špatný nápad! ;-)

01.02.2016 10:36:36 | Amonasr

naprosto souhlasím...:-)

31.01.2016 17:52:26 | básněnka

Díky za souznění :-)

31.01.2016 18:01:18 | Amonasr

jo, kdo ví.. :) na mě to působí dost jednostranně, protože jsou i lidé, kteří pomáhají zbavit jiné či svět beznaděje.. a když pak nejsou..

........... tak to staví tvůj citát do jiného světla :-) je to o úhlu pohledu, takže souhlasím vs nesouhlasím :-))

31.01.2016 11:45:25 | Amelie M.

Vlastně jsem už, milá Amélie, odpověděl i Tobě před chvílí níže v komentáři k Helen :) A rozhodně si nemyslím, že by kdokoli, i ten nejgeniálnější a zároveň nejlaskavější člověk (což nemusí jít zdaleka ruku v ruce) měl mít nějaký privilegovaný nárok na nesmrtelnost. O tom by se ale daly psát samozřejmě celé knihy... :-)

31.01.2016 11:52:43 | Amonasr

ty to pojímáš z naprosto jiného hlediska, než já..

píšeš, že "smrtelnost člověka je nejúčinnější lék na beznaděj lidstva" .. ve mně to vyvolává toto - určitě mi nejde o to, aby byli, byť úžasní lidé, nesmrtelní.. jen poukazuji na to, že neumírají jen zmetci, ale i lidé skvělí, čímž tato smrtelnost "u dobrých lidí", může naopak lidstvo do beznaděje hnát.. a to, že se po nás rodí nový život a nové naděje.. ano.. rodí se naděje, rodí se i další lidští šmejdi :-) tak se na to dívám já..

31.01.2016 12:12:59 | Amelie M.

Moc se mi líbí nedávno přečtený výrok Anatola France, který jsem tu v jedné odpovědi nedávno už i použil, protože je podle mne naprosto výstižný: "„Básník v nás nerozeznívá své myšlenky, nýbrž ty naše.“ Sice jde jen o aforismus a nejsem ani žádný básník, ale myslím, že to platí i zde a že tomu tak i má být... :-)

31.01.2016 12:28:06 | Amonasr

básník je zvláštní tvor a nebo (ne)tvor?...každému tenáři ale musí napovědět především jeho vlastní imaginace a vytvořené pocity u textů ...

31.01.2016 18:08:36 | básněnka

Žijeme ve vesmíru, kde se zlo vyskytuje ne náhodou, ale z povahy celého systému, v takovém množství a s takovou vážností, jak si jen dokážeme představit. Vesmír se zrozením vědomí zvnitřňuje, ale také zároveň bolí, hřeší, trpí... a naděje?
Je lépe žít nebo nebýt?
Já život v tuto chvíli miluji.
Děkuji za zamyšlení :-)

31.01.2016 08:29:56 | Helen Zaurak

Milá Helen, také děkuji za zamyšlení, které v Tobě takto zarezonovalo - to stojí nepochybně za další přemýšlení a především pojetí zla jako něčeho, co vyplývá z povahy vesmíru, je pro mě něco zcela nového, co si budu muset ještě nechat projít pořádně hlavou. Zatím jsem totiž kategorii zla (a dobra) vnímal jako ryze lidskou kategorii… ;-)

Ano i já miluji život a tenhle aforismus jsem rozhodně nepsal proti životu, ba právě naopak. Myslím, že má mnoho možných výkladových rovin, které záměrně nechci sám rozkrývat, důležitější pro mě je, jaké možné interpretace v tom objeví každý čtenář. Ale napíšu aspoň, co mě k němu inspirovalo. Je to v podstatě zhuštěný výsledek zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdyby se opravdu podařilo objevit nějaký elixír nesmrtelnosti, aby lidé nemuseli stárnout a umírat. A víc už bych asi ani nemusel dodávat - tu následnou apokalypsu, která by nepochybně vedla k sebezničení lidstva za asi dost nechutných okolností (nutnost zabránit přelidnění planety tím, že by se přestali rodit další lidé, nelítostný boj o věčné udržení se na výsluní těch privilegovaných atd. atd. atd.) si asi každý dokáže tak či onak představit. Čili je to uchopení onoho čapkovského dilematu (Věc Makropulos) ne z pohledu jedince, ale z pohledu celého lidstva… Z tohoto úhlu pohledu je nevyhnutelná přirozená smrt každého jedince vlastně požehnáním pro existenci lidstva jako takového a naprosto nezbytným základním předpokladem jeho existence vůbec. Jen proto, že ti před námi umírali, my dnes můžeme žít, a tím, že jednou sami umřeme, umožňujeme přijít na svět a žít těm po nás… Na jak kvalitní život jim sami naším životem zaděláme, to už je pak věc dalších případných úvah… :-)

31.01.2016 11:48:24 | Amonasr

Moc hezké zamyšlení, Josefe, mně blízké.
Vím, a omlouvám se, svůj první komentář mírně posunula do jiné roviny, ale přišlo mi tak na mysl.

Nu, snad mohu, ještě se přece jen vrátím k myšlence, již jsem si dovolila nastínit, prosím :-)

Je jisté, a všichni zažíváme obdobně, život není idyla a zlo nás provází od samého počátku.
Říká se, že evoluce nemá cíl. Svět tedy postupuje tápavě a díky náhodám. Jen z této okolnosti samé, kolik ztroskotávání připadá na jediný úspěch? - a to až do oblasti člověka, kde je náhoda nejspíš pod kontrolou - kolik bídy na jediné štěstí, kolik hříchů na jediného světce?
Za zlo je možné považovat také nemoc a rozpad, vždycky plyne z nějaké nešťastné náhody. Ale také je forma vážnější a osudová, protože zemřít se stalo běžným osudem všeho živého, nutnou podmínkou výměny jedinců. Smrt je podstatná část mechanismu i postupu života. - Ale to zmiňuješ velmi otevřeně i Ty sám, Josefe.
Dále zlo jako osamělost a úzkost, to je veliká tíseň vědomí.
Ano, vesmír se zrozením vědomí zvnitřňuje, ale také zároveň bolí, hřeší, trpí.
Za každý krok uspořádávání a soustřeďování se musí draho platit - podobně jako při horolezeckém výstupu nebo jako při dobývání vzduchu. Kdybychom věděli proč a k čemu, pronikli bychom tajemství světa kolem nás.
Bolest a vina, slzy a krev jsou vedlejší produkty - často velice vzácné a využitelné.
Kdo je otevřeným, určitě alespoň občas či někdy si může uvědomit, jak přesto celý ten úžasný svět, příroda, nebe nad hlavou, nepatrné maličkosti, zkrátka celý prostor/čas - nás naplňuje, prosycuje, proniká do skrytých zákoutí naší mysli/duše i jejích mohutností. Pro toho, kdo to vidí, potom vnímá evoluci jako rozšířenou na celý objem neorganické a organické hmoty, a také jak postupně dobývá psychická pásma světa. Z tohoto pohledu možná evoluce jakýsi cíl naplňuje. A věřím, čím jej naplňuje, odvisí tak trochu nebo i více od nás :-)

Pěkný den :-)

31.01.2016 14:51:04 | Helen Zaurak

Není zač se omlouvat, Helen, jsem naopak vděčný za každou myšlenku, která se zrodí v mysli čtenáře při čtení jakéhokoliv mého textu :-) Sice vím, proč jsem ten aforismus napsal, ale nevím, co vše v sobě obsahuje a jaké nejrůznější asociace může dále vyvolávat - doufám, že mnohem víc, než bych byl sám schopen i předem odhadnout… ;-)

Děkuji i za další rozvinutí Tvé předchozí poznámky. Píšeš, že evoluce nemá cíl - také si myslím, že evoluce nemá nějaký předem stanovený definitivní cíl, to by bylo nejspíš i v rozporu se samým pojmem evoluce. Možná je ale evoluce sama sobě jakýmsi cílem, směřujícím k postupnému překonání až popření všeho existujícího a nahrazení čímsi novým - vše, co existuje, má myslím v sobě zakódován v každém okamžiku genom svého vzniku i zániku, přičemž každý zánik je zároveň předpokladem vzniku čehosi nového a tak se to opakuje donekonečna na všech možných úrovních, od těch nejnižších až po ty nám skryté nejvyšší, jakýsi samopohyb odnikud nikam, věčný neklid. Pokud vědomí není vlastní jen člověku, pak i pojmy dobro a zlo mohou být nejspíš přítomny i v jiných, než lidských systémech. Asi si to dokážeme představit u jiných živočichů a třeba i rostlin, ale připouštím, že obecně může být vědomí přítomno i tam, kde si to představit neumíme nebo jen stěží. Pak i kategorie jako dobro a zlo mohou existovat i mimo člověka, ale vždy jsou to myslím subjektivně podmíněné kategorie z pohledu zájmů té které entity, či dokonce vzájemně proměnlivé z pohledu části a celku. To, co je zlem pro jednoho, může být naopak dobrem pro druhého. Většina z nás asi chápe vlastní smrt jako nutné zlo, pro celé lidstvo je však smrtelnost jedince podle mne jednoznačným obecným dobrem. Stejně tak, pokud se lidstvo vymkne přirozenému řádu věcí a bude svět kolem sebe nebezpečně ohrožovat (což se už mimochodem možná děje), bude případný zánik lidstva sice zlem pro člověka, ale dobrem pro zbytek planety a možná i okolního vesmíru, ať to může znít někomu jakkoliv nepřijatelně. Pokud se jako lidstvo budeme chovat jako zhoubné bujení v rámci celku, jehož jsme součástí, buďto spolu se zničením toho celku zahubíme i sami sebe nebo nás něco včas z toho celku vyřízne, aby se to samo zachránilo, řečeno obrazně. Dokonce různé z našeho pohledu nevysvětlitelné lidské pohromy (nově se objevující smrtelné nemoci, epidemie apod.) mohou svědčit o tom, že jakési vyšší vědomí, než je jen to naše, skutečně existuje… Ale to už se pouštím do hodně fantaskních a kontroverzních úvah… :-))

31.01.2016 16:38:49 | Amonasr

a je to antidepresivum zdravé - jistě bez jakýchkoliv nežádoucích vedlejších účinků:-D ST**

31.01.2016 00:21:03 | Frr

Díky, Jiří, za Tvé srozumění… :-D

31.01.2016 11:42:33 | Amonasr

jen to vzít za ten správný konec...pardon Začátek...děkuji...za obojí...za radostný Reguiem...úsměv.z

30.01.2016 21:43:49 | zdenka

Ano, Zdeno, není konce, který by nebyl i začátkem... Smutek i radost jsou věční sourozenci - alespoň doufám... Děkuji za Tvé vnímání :-)

30.01.2016 21:51:16 | Amonasr

V zajetí duality...já ,,jsem,, taková...a takový ,,jsi,, ty...úsměv.z

31.01.2016 22:19:14 | zdenka

Pěkně :-)

01.02.2016 10:35:42 | Amonasr

..vidíš a všichni se cpou práškama:-)D

30.01.2016 21:22:50 | Nikita44

A mnozí těma práškama i scházejí... :-( I když na beznaděj lidstva asi nikdy žádné prášky ani vynalezeny nebudou - leda tak media, ale ta tu beznaděj spíš prohlubují, než by ji snad dokázala či dokonce chtěla léčit... ;-))

30.01.2016 21:32:50 | Amonasr

to máš pravdu...a že sakra prohlubují, jen se nesmí všemu věřit a hodně si to brát, dnes je takový "zvláštní" svět a "zvláštní" lidé a na to se vynalézají "zvláštní" léky pro zvláštní život:-)bohužel

30.01.2016 21:37:41 | Nikita44

Jj, člověk i lidstvo odjakživa rádi opiáty - jen to ubalancovat a nestát se na nich závislými... Občas to ovšem někdo nezvládne... ;-))

30.01.2016 21:47:18 | Amonasr

to je cesta do pekla...:-)a my směřujeme do nebe, zatím jsme v tom modřencovým, krásným a nespoutaným, bez léků, ale přesto tak trochu závislý..na psaní:-DDD

30.01.2016 21:49:49 | Nikita44

:-DD I tahle krásná závislost by se občas mohla zvrhnout v ničivou - tak ať se nám to pokud možno nikdy nestane (a nejen nám dvěma)... ;-DD

30.01.2016 21:53:25 | Amonasr

toho se nebojím:-)ani u Tebe ani u sebe...:-D

30.01.2016 21:54:26 | Nikita44

Tak, správně - nebát se a nekrást, jak řekl klasik... ;-DD

30.01.2016 21:55:44 | Amonasr

ano... a vo vo vo tom to je:-DDD

30.01.2016 21:56:42 | Nikita44

;-)))

30.01.2016 21:59:09 | Amonasr

...a smrtelnost lidstva je zase nejúčinnějším lékem pro Zemi...;-))

naprosto souhlasím s Tvým citátem! :-)

30.01.2016 21:12:25 | GiovaniDaVinci

:-D Může být - je to nejspíš jedna z pravděpodobných variant... ;-))

30.01.2016 21:18:20 | Amonasr

to jsi řekl velmi správně...jedna z variant - zatím to na tuhle variantu vypadá - ale já nám věřím, stejně jako Ty...nemám pravdu? :-DD

30.01.2016 21:22:45 | GiovaniDaVinci

Jsem věčný střízlivý optimista se sklonem k občasné skepsi, nikoliv však beznaději... ;-DD

30.01.2016 21:25:46 | Amonasr

:-DD tak teď jsi to napsal krásně "diplomaticky" ;-)) (a neptej se proč!);-DDD

...ale Tvou imunitu (imunitu?) vůči beznaději obdivuji :-)

30.01.2016 21:30:11 | GiovaniDaVinci

:-D Obdivovat není co - to je samovývoj stárnutím. Buďto se tě ta beznaděj postupně zmocní a paralyzuje tě nebo si na ni naopak zvykneš a zjistíš, že je to jen takový neškodný hadrový strašák, jehož netřeba brát příliš vážně... ;-))

30.01.2016 21:42:57 | Amonasr

vždycky je co - tady třeba, žes jí přijal a udělals z ní jenom toho "strašáka", jak jsi sám říkal - tohle je hodno obdivu! ;-)

30.01.2016 21:56:16 | GiovaniDaVinci

:-/ Myslím, že to taky hravě zvládneš... ;-))

30.01.2016 21:58:38 | Amonasr

u mě je to tak trochu naopak - já jsem si všude kolem sebe udělal strašáky a teď se jim, jednomu po druhým, snažím malovat vlídný xichty...;-DD

30.01.2016 22:01:00 | GiovaniDaVinci

:-D No vidíš - vždyť to je v podstatě totéž... ;-DD P.S. Dnes jsem měl shodou okolností takový živý sen, který jsi mi tím teď připomněl. V tom snu jsem se smiřoval s vlastní bezprostředně nadcházející smrtí. A byl to tak nesmírně intenzivní pocit, že když jsem se probudil, tak jsem si strašně silně uvědomil, jak na něco takového ještě nejsem vůbec připravený - že je úplně něco jiného o tom jen mudrovat a něco jiného to opravdu zažít. Ovšem hned jsem se to snažil zvrátit tím, že jsem se tomu strašákovi pokoušel okamžitě malovat ten vlídnější ksicht, jak jsi to pěkně pojmenoval, aby mi to nezkazilo celý den... A o to asi taky jde... ;-)

30.01.2016 22:10:36 | Amonasr

opravdu?

hmmm...když to člověk vidí na vlastní oči tak je to něco jiného, než ta teorie - ale víš, co si myslím? že až to přijde, ani nebudeš (nebude nikdo z nás) vědět, že už to přichází...;-))

teď ale na nic takového nemysli - a děláš dobře, že jsi ten svůj sen takto zmaloval - proč se s něčím takovým trápit? nechejme to na přírodě...;-DD

...a jestli Tě to uklidní, tak já takhle realisticky vidím i za bílýho dne - někdy když si představuju něco, co bych nechtěl zažít, umím se do toho vžít tak, že pak jenom sedím a čumím do zdi, jak jsem z toho vedle - opravdu...někdy bych chtěl radši na nic nemyslet (a už jsem to tu jednou i psal...)

30.01.2016 22:27:51 | GiovaniDaVinci

Jednou bych tak chtěl opravdu umřít, abych o tom nevěděl, že to přichází, třeba aby mě kleplo ve spánku. Sestra mého kamaráda se kdysi dávno probudila vedle svého asi třicetiletého silně obézního manžela, kterého skolil ve spánku infarkt a on se i po smrti prý šťastně usmíval. Zemřel sice až příliš mladý, ale zato se tím nejspíš nikterak netrápil. Většina z nás ale asi tohle „štěstí“ nečekaně rychlého úmrtí mít nebude a budeme se muset s blížícím se odchodem od všeho, co a hlavně koho milujeme, nějak smiřovat…

Jj, souhlasím, že trápit by se tím člověk neměl - to za mě jen udělal ten neskutečně živý sen a ten pocit holt přetrval i po probuzení. Aspoň jsem si ho ale mohl natrénovat zatím nanečisto a až to bude přicházet načisto, tak se mi ta zkušenost třeba nějak ještě sejde… ;-))

Tahle silná schopnost empatie je ovšem pro básníka k nezaplacení. Bez empatie totiž neexistuje umění a čím silnější tuhle schopnost člověk má, tím je to větší výhoda právě pro tvorbu. Tím spíš bys tedy neměl nechat tuto mimořádnou schopnost empatie přijít nazmar. Technika psaní se dá natrénovat, ale empatie buďto je nebo není, to je pro každého autora dar z nebes… ;-))

31.01.2016 11:40:13 | Amonasr

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter